Téma migrační krize sice stále ve veřejné debatě dominuje, ale některé kruhy více upozorňují na ruskou propagandu, nutnost boje proti tomu a osvěty. Padají různé návrhy na omezování svobody slova formou mazání webů, na školách se konají vzdělávací kurzy. Druhá strana zase říká, že stačí přijmout zákon po vzoru USA, který okopírovalo Rusko a který nařizuje odhalení dárců, a všichni by pak viděli, kdo je kým placen. Jak to vidíte?

K tomu je třeba říct dvě věci. Za prvé, je očividný fakt, že Rusko pod vedením Putina je mimořádně aktivní ve zpravodajských hrách, v propagandě, ve využívání nových nástrojů sociální komunikace na internetu. To je fakt. Jde o jistou formu vedení hybridní války ve vyvolávání nejistoty, pochybností. Koneckonců i rozklad společností, pokud jde o území, které si Rusko kvalifikuje jako blízké zahraničí, je do jisté míry v jeho zájmu. Baltské země jsou pravidelně terčem hackerských útoků, jejich vládní systémy byly napadány. Tohle nemá cenu ignorovat nebo zlehčovat. Pokud jsou to útoky na státní systémy, tak systémy se musí na úrovni vlády a bezpečnostních složek vší silou bránit, a to i technologicky a jinak.

Druhá věc ale je, že pláč nad tím, že oni tu propagandu dělají, my to musíme monitorovat atd., to je střelba na špatný terč. To je obranářská, defétistická defenzivní strategie, která stejně nepadne na úrodnou půdu, protože číst si někde „kdo je kdo“, nemá smysl. Ruská propaganda je podle mě tak jasná, že kdo má trochu pět po hromadě, stejně mu to dojde. Co tu ovšem schází, je dělat totéž, co dělá Putin. To znamená zahájit ofenzivu. A nemyslím začít působit v Rusku, tam různé rozhlasové stanice a další stejně fungují. Ale tady doma je potřeba zdvihnout hlavy, šířit naše ideje, šířit to, v co my věříme a za čím my stojíme. V tomhle musíme jít do ofenzivy. To se tu neděje nebo se to děje v určité diseminaci pokrokářských liberálně-levicových konceptů, a když je člověk trochu konzervativní nebo stojí napravo, tak nemá vyslyšení. Jde o prostředí, kterým ruská propaganda celkem obratně manévruje.

Jaký postup tedy zvolit, aby tomu lidé nenaletěli? A nebylo by správné nechat na každém, aby přišel na to, co kdo a proč říká?

Já jsem příliš starý a životem vyučený, že na to neskočím. O Rusy se opírat nebudu, protože vím, že stejně jde jen o moc, těm nejde o žádné ideje. Zase si ale troufám tvrdit, že problém začíná u nás doma, není v Rusku. Rusko se pouze probralo z letargie devadesátých let, staví se znovu sebevědomě na nohy a začíná prosazovat své zájmy. My si toho musíme být vědomi, my nemáme co skákat podle ruských zájmů, to v žádném případě. Musíme být především schopni zaujmout sami. Naše poselství musí být silnější než to jejich. Pokud my žádné poselství nemáme a jen si bráníme svůj stát blahobytu a brečíme, když nám do toho někdo ideologicky střílí z boku, a ptáme se pouze, kdo za tím stojí a kdo to platí, je to málo. Způsob kontrapropagandy pak fakticky nemá šanci kohokoli zaujmout. Mladí lidé se na to vykašlou, ti mají jiné starosti.

Obecným problémem Západu je jeho rozbředlost, letargie, život v chimérách multikulturních a politických korektností, kdy se bojíme nazývat věci pravým jménem. Bojíme se postavit za naše hodnoty, na kterých byla civilizace postavená. Proto jsme logicky snadný terč, protože jsme slabí. V momentě, kdy někdo nabírá druhý dech, a to Rusové nabírají a mají sebevědomí, dá se kontrovat jedině ještě větším sebevědomím a vírou v sebe sama. A ne uplakaností a stěžováním si, že tady někdo někoho platí, aby šířil propagandu. Západ porazil bolševismus ve studené válce proto, že jeho principy a poselství byly silnější. Nikoli tím, že by dokázal zabránit nebo dešifrovat, kdo stojí za bolševickou propagandou, to jsme přece všichni věděli. Nebylo nutné věnovat úsilí rozkrývání propagandy, bylo důležité, aby víra ve svobodu byla silnější než síla propagandy, násilné kolektivizace a znásilnění individuálních zájmů lidské bytosti.

V této věci je Západ strašně dlouho pasivní, jako by to bylo auto, kterému dojde benzín, nebo svítilna, které se vybije baterie a přestane svítit. Tak je nutné začít znovu svítit. Pomyslný maják je jediná obrana nebo protiútok. To na Západě nevidím. Dokud se neprobudíme, je to střelba slepými náboji na náhradní terč.

Jde-li konkrétně o Českou republiku, sestavují se dokonce seznamy údajných přisluhovačů Kremlu. Není to už hon na čarodějnice?

Svoboda slova je hodnota, kterou nelze jen tak ignorovat a zkoušet ji omezovat jen kvůli tomu, že naše slovo není pořádně slyšet, v tomhle bych řekl, že vám dávám za pravdu. Z druhé strany pokud někdo šíří antisemitské postoje jako Adam B. Bartoš, tak je to třeba pojmenovat a to já hrdě udělám jako jeden z lidí, které dal na svém seznamu na čelné místo. Ke svobodě slova patří i pojmenovat to, když někdo šíří slovo, které může být slovem zkázy. Pak je třeba to jasně pojmenovat. Zase je ale daleko důležitější kontraslovo než se pokusit něco kriminalizovat, to je vždycky až poslední možnost. Kriminalizace z těch lidí dělá spíš hrdiny než cokoli jiného. Vše se musí posuzovat případ od případu.

Na druhou stranu je rozdíl mezi antisemitismem a ruskou propagandou, nebo konkrétně přece není totéž, pokud někdo veřejně řekne, že „je třeba zemi zbavit Židů“ a pokud někdo řekne „Putin udělal správně, když si vzal zpátky Krym“…

To první je trestné podle zákona a je nutné k tomu tak i přistupovat. To druhé je názor, byť podle mě názor chybný, protože šlo o akt hrubé agrese v rozporu s mezinárodním právem. Ale je to názor. To nelze kriminalizovat. A v tom je ten rozdíl.

Na jednom z těch seznamů na čelném místě figuruje i prezident Miloš Zeman a je poslední dobou ze stále stejných kruhů obviňován, že zrazuje naše spojence, že nás táhne na východ a mění zahraničněpolitické ukotvení státu. Jak nahlížíte na tohle?

Když postupoval Miloš Zeman do druhého kola, já jsem tehdy veřejně řekl, že ho volit nebudu, protože potáhne naši zemi na východ. To není nic nového pod sluncem, jen dochází tak trochu na má slova. To za prvé. Já na rozdíl od Slávků Sobotků a dalších jsem mu svoji podporu nedával a volit ho nebudu ani příště. Z druhé strany, když tu máme jiného Donalda Trumpa v osobě Andreje Babiše, který si kupuje politiku ze shora, což je přetočením demokratických principů, táhne naši zemi na východ možná víc než prezident, tak fascinace Milošem Zemanem možná slouží právě Miloši Zemanovi.

Prezident Zeman podle mého soudu to dělá schválně. Možná ne primárně proto, že by chtěl zemi otáčet na východ. Nedávno jsem někde četl, že se inspiroval de Gaullem a podobností mezi Milošem Zemanem a Charlesem de Gaullem vidím hodně. Prezident ale hlavně těmi řečmi a neustálými provokacemi drží ve startovních docích svůj fanklub, což je zhruba třetina české společnosti. Třetinu v opačném pólu zase drží ve stavu permanentní obsese Milošem Zemanem a dobře ví, že až se povede nová prezidentská volba, bude se bojovat hlavně o přízeň té poslední třetiny mezi tím. Existuje třetina lidí, která ho vždycky volit bude, třetina, která ho nikdy volit nebude. Ale rozhoduje třetina mezi tím. Antizemanovský tábor je fascinovaný jeho osobou místo toho, aby někdo přišel a řekl „já do toho jdu“ a nabídl něco, co by dokázalo oslovit, tak nikoho takového nevidím.

Budeme-li ale Miloše Zemana v médiích zvěčňovat dnes a denně, je to nejlepší cesta k tomu, aby si své působení na Hradě prodloužil o dalších pět let. Já jeho fanoušek nejsem a nemyslím, že by bylo dobré ho mít za prezidenta i dalších pět let, ale obávám se, že antizemanovský tábor dělá nejlepší službu právě Miloši Zemanovi, aby tam dalších pět let byl.

Zmínil jste, že nás podle vás prezident táhne na východ. Co z vašeho pohledu to znamená konkrétně?

Faktem je, že já jsem měl tu čest dávat dohromady první koncept české zahraniční politiky. V roce 1992 jsem to psal pro Klausovu vládu a byl jsem první náměstek Josefa Zieleniece na ministerstvu zahraničních věcí. Tehdy jsem říkal, že pomyslný stůl musí být vyrovnaný, musí mít tři nohy. Jedna evropská noha, jedna atlantická a jedna středoevropská, což je Německo a Polsko nebo Polsko a Německo opět vyrovnaně. Všechny ty nohy musí být vyrovnané. Jakmile bude jedna rozviklaná nebo delší, stůl nebude stabilní. Říkali jsme tehdy, že tam čtvrtou nohu, Rusko, nepotřebujeme. Čili takhle já si představuju elementární ukotvení naší stability, abychom na onom pomyslném stole mohli mít klidnou hostinu.

Nemůžeme být takhle ve středu Evropy sami, vždycky budeme záviset na tom, jak se daří v našem okolí. Teď jsem někde četl, že když Německo dostane ekonomicky rýmu, tak my máme hned angínu, tak to prostě je. Ale nesmíme zase být jednostranně na Německu závislí, musí to být vyrovnané. Miloš Zeman přišel s politikou všech azimutů, což je trošku benešovská tendence, takový most mezi Východem a Západem. Tam už bych byl opatrnější, protože po tom mostě se začnou v době nestability přesouvat armády. V tomhle ohledu to prezident rozšiřuje, podsouvá nám tu čtvrtou ruskou nohu k tomu obraznému stolu. Usnadňuje mu to fakt, že v současné době Západ hraje v oslabení. My jsme nějakých dvacet let od revoluce těžili z toho, že Západ prožíval období síly, ofenzivy, ale to teď skončilo. Situace je v tuhle chvíli jiná, Západ hraje v oslabení a my nemáme jinou možnost než trpělivě pracovat na tom, aby tři nohy u stolu nebyly ztrouchnivělé, ale znovu silné. Podsouvání čtvrté nohy není řešení.

Takže vámi zmíněná Zemanova de gaullovská politika všech azimutů je pro české zájmy škodlivá?

Není to nic smrtícího, to pozor. My jsme exportně orientovaná země, náš blahobyt z osmdesáti procent závisí na tom, jak fungují naše exportní možnosti, jak máme otevřené trhy. Zejména v době, kdy západní trhy stagnovaly a nahoru stále nejdou, je důležité spolupracovat s Čínou a Ruskem, to jsou významné trhy. Čína za chvíli předstihne Ameriku.

Já považuji za úspěch, že sem přijel čínský prezident. Bohužel tento úspěch byl devalvován tím zbytečným vlezdoprdelstvím. Dalo se to udělat důstojněji. Není nutné kvůli tomu vnikat do škol nebo dokonce na soukromé pozemky a strhávat tam vlajky z oken, to demokracie nedělá. Jasně že stát si na svých veřejných prostorech vyvěsí, co uzná za vhodné. Bylo toho zbytečně moc, ale je to prosím právo těch, co tady vládnou. Není důvod zbytečně podkuřovat. Já nikde s tibetskou vlajkou neběhal, ale záplava rudých vlajek a průniky na soukromé či univerzitní pozemky jsou úplně špatně.

Ano, Čína a Rusko pro nás mohou být dobré trhy, jsou to vlastně naši zákazníci a není nutné zákazníky na každém kroku urážet, ale měli bychom si u toho podržet určitou důstojnost. Opakuji, že fakt samotné návštěvy považuji za úspěch a je dobře, že tu čínský prezident byl. Pochválil bych to, pokud by to nedoprovázelo zbytečné sundávání kalhot. Stejně tak rozumím tomu, že se připravujeme se vší vážností na návštěvu prezidenta Říše středu, ale naprosto zbytečné je se k tomu postavit tak, že přijmu nějakou deklaraci na pražské úrovni tím, že přeložím čínský návrh a dám tam i zbytečnou větu o Tchaj-wanu, která tam být nemusela a návštěva by se bez ní uskutečnila také. Paní primátorka nám tehdy říkala, že to je výměna na pandu. Tak já se ptám paní primátorky, kde je ta panda, já bych se na ni rád podíval. Kde je ta panda?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.