Jaké jsou podle vás hlavní příčiny Brexitu?
Víte, prožil jsem v reálném socialismu více než polovinu svého dosavadního života. Byl jsem odpůrcem toho režimu a mrzelo mě, že lidé se mu podrobují více, než bylo nutné pro přežití. Byl jsem ale optimista a říkal jsem, že lidé sice toho hodně vydrží, ale nesnesou jedno: když z nich politici dělají hlupáky. Nu a když nám byla poskytnuta příležitost, využili jsme ji. Vznešeně se říká, že jsme si chtěli vydobýt svobodu. Ale fakticky to byla touha nenechat ze sebe dělat blbce. Také nyní to Evropané takto cítí a chtějí setřást jho ponižování a studu za to, že se nechali manipulovat. Britové to dali najevo hlasem pro „Leave“.
Ještě mi dovolte jednu poznámku. Po příčinách Brexitu nyní pátrají zejména představitelé establishmentu, jako by šlo o prohraný sportovní zápas nebo o vadný výrobek, čili: kde soudruzi v UK udělali chybu? Je ale třeba spíše zkoumat význam Brexitu. Establishment už oprávněně cítí blížící se katastrofu a propadá panice. Rozhodnutí „Leave“ znamená, že příslušníci evropských národů toho mají po krk a raději volí zdánlivě nejistou alternativu, než by dále snášeli aroganci evropských pseudoelit.
A jaké budou důsledky? Decentralizace, či centralizace EU? Nebo tlak elit na centralizaci, tlak lidu na decentralizaci, a tím pádem napětí a pak „prasknutí“ a rozpad EU?
Kdybych chtěl být superstručný, řekl bych, že to poslední. Ale rozveďme to trochu. Staří Řekové říkali, že když se bohové rozhodnou někoho zničit, tak ho zaslepí pýchou. Takový člověk své chyby nenapravuje, ale naopak prohlubuje, až nakonec zahyne. A to právě očekávám od představitelů EU a jejich přečetných nohsledů. Oni dobře vědí, že by měli decentralizovat, ba rozvolňovat, ale tím by přiznali chybu. A právě proto očekávám přitvrzování. Hitler po Stalingradu vyhlásil totální válku.
Dnešní „europanstvo“ asi také sáhne k mimořádným prostředkům. Odpůrci EU jsou předem – často dříve, než něco řeknou – nálepkováni jako extremisté, fašisté, „nahnědlí“ a podobně. Tím mají nejen být diskreditováni, ale otevírá se tak možnost kriminalizace jejich postojů. Silně se obávám stupňování represe a ničeho se neštítících kampaní. Koneckonců o kampani „HateFree“ jsme mluvili nedávno. Vítězství našich britských přátel je tedy také významné tím, že vytvořili precedens legální a nezpochybnitelné cesty, jak dát bez nebezpečí najevo svůj postoj.
Víme, že Nizozemci a Francouzi odmítli Evropskou ústavu. Nahradila ji Lisabonská smlouva, kterou odmítli Irové. Museli pak hlasovat znovu. O čem to vypovídá? Demokracie jen tehdy, když občané hlasují tak, jak si politici přejí?
Ano. A to jste zapomněl na rok 1993, kdy Maastrichtská smlouva, kterou byla založena EU, vstoupila v platnost až dlouho po podpisu. Tenkrát ji v referendu odmítli Dánové. Po určitých ústupcích Dánsku museli hlasovat znovu a podruhé se to „povedlo“. Tedy již sám začátek fungování EU byl poznamenán arogancí a nedemokratičností. Napsal jsem tehdy do Literárek článek chválící nebojácnost statečných Dánů. Sám bych si ho dnes rád přečetl.
Dá se očekávat, že vlády nebudou chtít o setrvání v EU nadále vypisovat referenda. Pokud se nemýlím, náš pan ministerský předseda už se nechal v tomto smyslu slyšet. To znamená, že se bojí vyjádření lidové vůle, to se mi líbí. Ale ono jim to nepomůže. Tam, kde nebude k dispozici referendum, se antiestablishmentové strany dříve nebo později prosadí napřed do parlamentu a pak do vlády. Europanstvo pak možná sáhne k drastičtějším prostředkům, jako je nevyhlášení voleb, nebo naopak vyhlášení výjimečného stavu. To pak ale bude jejich úplný konec…
Psali jsme:
Tomáš Halík řekl, že považuje přímou demokracii za zrůdnou věc, neboť zastává názor, že k západní kultuře patří parlamentní demokracie. Na poznámku moderátorky pořadu Daniely Drtinové, zda to není pohrdání elit běžnými lidmi, Halík odvětil, že nikoliv. Že je to hlas rozumu proti velkému nebezpečí. Nebezpečí podle jeho názoru spočívá v tom, že lidé naprosto nekvalifikovaní rozhodují o věcech, kterým vůbec nerozumějí. Oproti tomu parlamentní zastupitelskou demokracií jsou pověřeni lidé, kteří mají možnost ty věci studovat, aby o nich debatovali a pak udělali kvalifikované rozhodnutí. Co si o tom myslíte?
Osobně jsem uvedený rozhovor neviděl. Proto nebudu reagovat na pana Halíka, ale na názory, které jste právě citoval a které znám i odjinud. Především se nedomnívám, že referendum je vhodná všeobecná metoda řešení všech politických problémů, zejména pokud jde o celonárodní referendum. Je pravda, že o politických řešeních se má rozhodovat na základě dostatečných informací. Ty většinou nemají ani členové parlamentu a musejí si je opatřit. Nedovedu si například představit referendum o reorganizaci policie nebo referendum o státním rozpočtu. V těchto případech platí, že mají rozhodovat příslušní zastupitelé. Nikoliv však proto, že jsou k tomu nějak kvalifikováni, ale proto, že zaprvé jsou voleni lidmi a zadruhé je jejich pověřením odpovědně sbírat a podle svého svědomí (ne odbornosti!) hodnotit informace. To je zastupitelská demokracie jakožto vláda „lidu, pro lid a prostřednictvím lidu“, jak to formuloval Lincoln.
To všechno pan Halík ví, a proto se mi nezdá, že by skutečně zastával vámi uvedené názory. Prosazování takzvané expertní vlády je naopak typické pro totalitní koncepce, zejména neofašismus. Ty rovněž nepřipouštějí referendum, a to i tam, kde je namístě. A to je případ členství země v nadnárodních organizacích a strukturách. Rozhodování o něm má čistě občanskopolitický charakter. Týká se všech, není k němu třeba odbornosti a potřebné informace obstarají přívrženci obou alternativ.
Podporujete Czexit. Neobáváte se, že by se nám EU po našem vystoupení mohla mstít?
Někteří mí přátelé mě upozornili, že se začíná ujímat výraz Czechout. Mně se to líbí, protože je to pěkná slovní hříčka. Lidé, kteří cestují po cizině, vědí, že stejně vyslovované slovo checkout znamená odhlášení se z hotelu. Tak tedy odjíždíme a sbohem!
Jestli se nám nebudou mstít? To bude záležet na tom, v jakém stadiu rozkladu EU se budeme odhlašovat. Patříme mezi země, jejíž občany EU a nadnárodní plutokracie budou zastrašovat nejvíc. Domnívám se proto, že nebudeme mezi prvními odcházejícími, a tudíž nebudeme vstupovat na tak nejistou půdu jako ti před námi. I v tom jsem optimista.
Psali jsme:
Co by tedy mělo nastat po vystoupení nebo – jak říkáte – po odhlášení se? Vstoupit do sdružení EFTA? Úžeji spolupracovat s Visegrádskou čtyřkou?
Tak tohle je klíčové. Europanstvo se snaží lidem namluvit, že odpůrci EU jsou sami bezradní, že nevědí, jak pozitivně pokračovat dál. To je naprosto nesprávné. Musíme lidem ukazovat, že pozitivní řešení je dané, jednoduché a samozřejmé. Měl jsem to potěšení i čest setkat se s Nigelem Faragem, jeho francouzským tajemníkem v europarlamentu i s představiteli Alternativy pro Německo, jejichž první volební program jsem před lety přeložil do češtiny.
Nikdo z nás si naprosto nepřeje rozbití vztahů mezi evropskými národy! Naopak. Všichni předpokládají vytvoření nového evropského celku na základě tradičních evropských hodnot, které jsou dnes Evropskou unií pošlapávány, vzájemného respektu a skutečného přátelství. Po vítězném referendu to pan Farage vyjádřil jasně: Británie je nyní svobodná a je připravena uzavřít systém smluv s ostatními suverénními evropskými národy, které zaručí vše, co je kladného v EU. Nikdo se nemusí bát komplikací s cestováním, s obchodem, nebo dokonce s výměnou kulturních statků. Evropa svobodných národů daleko lépe zajistí spokojený život Evropanů. A co je důležité, budeme moci společně odrážet nápor nepřátelské migrace. EU se v této věci prokázala jako přinejmenším neschopná, svobodné národy budou moci kooperovat pružně a čitelně.
Psali jsme:
Václav Klaus říká, že rozhodne Německo. Pokud se nezmění Německo, nic se nestane ani v Evropě. Jaké šance má podle vás AfD? Jde správným směrem od strany profesorů k větší lidovosti a „populismu“?
Vidíte, ani nevím, že to pan prezident říká. To je dobře, já tento názor hlásám už několik let. Bohužel je si toho vědomo i europanstvo, takže nebude chtít vydat Němce ze svých spárů. Navíc, jak říká jeden můj s Německem dobře obeznámený kamarád, dosti úspěšně se zdařil pokus zlomit německého ducha. V německém národě je přítomno zvláštní napětí. Současná vláda je svou nerozumnou politikou ještě zvyšuje, a tak si nemůžeme být jisti tím, co se stane, až to tam „praskne“. Doufejme, že rozhodující vliv získají lidé z AfD. Posun v jejich politice, o němž jste hovořil, je krokem správným směrem. Ale mám jednu připomínku. Ti profesoři byli většinou ekonomové a měli výborné a propracované názory na řešení ekonomických problémů, například důchodového systému. Doufám, že to se nevytratilo.
Vy si tedy myslíte, že po EU přijde nějaká další „Evropa“?
Dnes se zcela omylem mluví o EU jako o Evropě povýtce. Vlastně ne omylem, je to zase manipulace. Příslušníci evropských národů mají Evropu rádi, a proto falešné ztotožňování Evropy s EU je šikovnou demagogií. Když je někdo odpůrcem EU, je jeho postoj označen jako „protievropský“. Ve skutečnosti nenajdete nic protievropštějšího než Evropskou unii. Je tedy jedině správné hovořit o postojích a názorech prounijních a protiunijních. Představitelé takzvaných euroskeptických stran jsou daleko proevropštější než pan Hollande nebo paní Merkelová. Každopádně s Evropany mají lepší úmysly. Proto když mluvím o Evropě, mám na mysli Evropu s velkým „E“, náš starý dobrý kontinent a naši starou dobrou kulturu. Naproti tomu EU je „evropa“ s malým, velmi malým „e“…
PhDr. Jiří Hejlek (nar. 1952 v Praze) vystudoval filozofii, bohemistiku a klasickou řečtinu na FF UK. Pro svůj „kádrový profil“ se nemohl ani pokusit o akademickou kariéru. Měl různá zaměstnání. Převážně se živil jazyky. Učil a překládal. Mj. se podílel na překladu Komenského „Všeobecné porady o nápravě věcí lidských“ z latiny do češtiny. Po listopadu 1989 byl politicky aktivní. Od února 1990 do března 1993 pracoval v Koordinačním centru OF, na ministerstvech zahraničí a kultury, na němž působil jako náměstek ministra. Tehdy byl také členem širšího vedení ODA, v níž setrval do roku 2001.
Od roku 1994 pracoval v průmyslu. Z počátku jako manažer, od konce 90. let jako podnikatel. V posledních letech se opět věnuje svému původně vystudovanému oboru, překládá a příležitostně přednáší. Je jedním ze zakladatelů Akce D.O.S.T. Jiří Hejlek je praktikující evangelík. Je 31 let ženatý a má dvě dospělé děti.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
