Britové v referendu rozhodli o vystoupení své země z EU. Co teď podle vás bude následovat? Čeho se nejvíc díky mezinárodní situaci obáváte?

Ocitli jsme se v době, jež je děsivá. Je děsivá proto, že řada občanů trpí oprávněnou frustrací, že jejich názory se nikdo nezaobírá, protože nikoho nezajímají. Že osoby volené, aby zastupovaly zájmy občanů, předem vědí, že budou hájit zájmy zcela jiných entit. Děsivost této doby dále podtrhuje narůstající bubnování do války proti Rusku, kdy každé přiblížení NATO k ruským hranicím je okomentováno jako další důkaz „zcela evidentní ruské agrese“. Nikdo přitom nedoložil jediný důkaz, že by Rusko kdy podniklo invazi na Ukrajinu. Bylo snad stokrát prokázáno, že se ruští vojáci a ruské zbraně na Ukrajině vyskytovali jako ovšem vojáci a zbraně z dalších zemí včetně USA. Tak to v občanských válkách bývá. Bylo tomu tak i v občanské válce ve Španělsku ve 30. letech 20. století.

Údajná svévolná anexe Krymu je potom vydávána za prvotní ruskou agresi, jako by referendu na Krymu nepředcházely události, jež bezprostředně ohrožovaly bezpečnost Ruska, což by jenom podtrhlo rozmístění raket namířených proti Rusku právě na Krymu. Záměrně – a faktům navzdory – je bagatelizován fašismus v nejvyšších patrech ukrajinské politické scény. Jakékoli „důkazy o ruské invazi“ byly toliko prokázanými podvrhy. Což by nás samo o sobě mělo lekat. Je totiž nad slunce jasné, že si někdo přeje válku – za každou cenu, tedy i za cenu lží a podvodů. Něco podobného jsme zažili například u bezprecedentního tažení proti Iráku.