Euroblbost, úplně pokroucená logika. Chceme takovou čuňárnu? Markéta Šichtařová překládá do normální řeči hezké bruselské fráze o pomoci

31.05.2020 15:44

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Během koronakrize se posunul slovník. Místo slova dotace či půjčka se začalo říkat grant, protože slovo dotace je už poměrně zprofanované. Kdyby bylo natvrdo řečeno, že chudé východní země, které epidemii zvládly celkem dobře, dotují bohatší země, které ji nezvládly, obyvatelstvu by se to asi moc nelíbilo. Markéta Šichtařová porovnává i ekonomické ukazatele Česka a Slovenska během hrozby pandemie, aby na nich ilustrovala absurdnost tvrzení předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové, podle níž jsme v koronavirové krizi zchudli o deset procent kvůli tomu, že máme korunu, a ne euro.

Euroblbost, úplně pokroucená logika. Chceme takovou čuňárnu? Markéta Šichtařová překládá do normální řeči hezké bruselské fráze o pomoci
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová
reklama

Anketa

Souhlasíte s tím, že europoslanec Kolaja chce volbu radních ČT řešit na úrovni EU?

1%
99%
hlasovalo: 17618 lidí

Přibývá informací o tom, jak se budou na nadnárodní úrovni řešit následky pandemie. Podle návrhu Evropské komise by měly mít země EU k dispozici 750 miliard eur, tedy přes 20 bilionů korun, z toho 500 miliard eur mají být nevratné granty a dalších 250 miliard eur by mohly státy využít jako půjčky. Evropská komise k tomu uvedla, že je načase, aby se EU opět postavila na nohy a společně se posunula vpřed ve snaze smazat ztráty způsobené krizí. Může tedy tato suma pomoci Evropské unii, aby se znovu postavila na nohy?

Všimněte si jedné věci: jak se během koronakrize posunul slovník. Namísto zestátnění se začalo říkat majetkový vstup státu. A namísto slova dotace nebo půjčka se začalo říkat grant. Proč? Protože slovo dotace je už poměrně zprofanované. A kdyby bylo natvrdo řečeno, že chudé východní země, které zvládly epidemii celkem dobře, dotují bohatší země, které to nezvládly, tak by se to asi obyvatelstvu moc nelíbilo.

Takže si to přeložme správně: chudé země se zaručí za peníze v novém fondu, který vyplatí dotace zemím, které vykazují vysoký počet mrtvých a které měly výrazně zastavenou ekonomiku. Celkový dluh se tím jen zvýší a dojde k přerozdělení bohatství. Říká se tomu ale oficiálně jinak.

Vy se ptáte, zda to nastartuje ekonomiku. Odpovězme takto: může přerozdělení bohatství od toho, kdo ho dokáže vytvářet, k tomu, kdo svou zemi zmrazil, vygenerovat pro celek větší bohatství? Když vezmeme tomu, kdo umí vydělávat, a dáme tomu, kdo vydělávat neumí – můžeme mít dohromady víc? Ne, vždy budeme mít vespolek míň. A to je taky odpověď.

Česku má být vyhrazeno 19,2 miliardy eur, z toho v přímých platbách 8,6 miliardy a 10,6 miliardy jako výhodně úročené půjčky. Nejvíce mají získat Itálie – 173 a Španělsko – 140 miliard eur, třetím největším příjemcem se má stát Polsko se 63 miliardami. Nejsilnějším ekonomikám, Německu a Francii, jejichž vlády poskytly záchrannému plánu zásadní podporu, připadne 29, respektive 39 miliard. Země V4 i přes vysokou podporu Polsku vyinkasují jen třetinu toho, co Itálie a Španělsko dohromady. Jakou optikou pohlížet na takové rozdělení?

Já nechci pro Česko žádné půjčky. Nechci se podílet na téhle hře, jako že peníze rostou jak třešně na stromech a že půjčkou můžeme peníze vyrobit. Evropa nepotřebuje půjčky. Evropa potřebuje, aby už někdo konečně lidem řekl, že se bojí chiméry a že COVID-19není takový běs, za jaký se vydává. Že na něj v realitě umírá mnohem míň lidí, než kolik se oficiálně uvádí. Že reálná smrtnost podle mých propočtů není tři a půl procenta, jak se u nás oficiálně tvrdí, ale že je zhruba 0,025 procenta s rozptylem od 0,02 do 0,03 procenta. A že zastavení ekonomiky, které se COVID-19 zdůvodňovalo, bylo hysterickou a neadekvátní reakcí.

Ano, tehdy vlády měly málo informací a většina lidí jednala v dobré víře, ale dnes už, kdo má hlavu, umí si skutečné důsledky a nebezpečnost nemoci spočítat. A tedy ví, že to, co potřebujeme, je okamžité uvolnění všech restrikcí! Ekonomika nepotřebuje dotovat a půjčovat. Ekonomika potřebuje zrušit restrikce, které nemají užitek, ale mají obrovské náklady.

Komise chce státům splátky snížit tím, že by část nutných prostředků uhradila díky novým příjmům, které by získal společný evropský rozpočet. Do něj by nově proudily peníze z prodeje emisních povolenek, ze zvláštní daně, kterou by musely odvádět firmy ze států mimo EU, jež své produkty vyrábějí méně ekologicky, nebo ze zdanění velkých internetových firem. Je v tomto případě posilování evropského rozpočtu rozumným řešením?

To je zase úplně stejná pokroucená logika. Vychází se tu – z logicky nesmyslného – předpokladu, že vyšším zdaněním vygenerujeme víc peněz, které pak budeme moct utratit.

Opak je pravdou. Vysoké daně každou ekonomiku dusí. Proto chudé ekonomiky nemají šanci vysoké daně zvládnout; chudá země s tak vysokým zdaněním, jaké vidíme třeba ve Skandinávii, by ekonomicky zkolabovala. Pouze bohatá země si může vysoké zdanění dovolit, protože ji to sice také ekonomicky ničí, ale ještě to se svým bohatstvím ustojí.

Nepříjemným zjištěním je, že ve většině zemí včetně nás se stát na úkor soukromého sektoru z dlouhodobého pohledu rozpíná. Zbývá tak stále méně soukromé ekonomiky, která je schopna uživit bobtnající ekonomiku státní. A nám zůstává v kapse procentuálně menší podíl z peněz, které si vyděláme.

Co jsme tedy udělali: zbytečně jsme kvůli fiktivní covidové hrozbě zastavili ekonomiku. Když firmy začaly bankrotovat, těm, které ještě jakžtakž přežívají, vezmeme vyššími daněmi peníze a dáme je těm, kteří umírají. Cestou ještě zaplatíme hromadu úředníků, kteří o tomto přerozdělování rozhodují. A lidem budeme namlouvat, že tím zachraňujeme ekonomiku. My ji tím ale v realitě zabíjíme, a to pro fikci!

Zase se tady objevují témata jako ekologický alarmismus, takže se uvažuje o daních, které by měly být rádoby ekologické. Dovoluji si připomenout, že tenhle ekologický alarmismus se během koronové odstávky ekonomiky naprosto zdiskreditoval, protože v době, kdy byl provoz ve městech skoro nulový, prakticky neklesly emise. Tedy se ukázalo, že tyhle likvidace například automobilového průmyslu jsou zcela samoúčelné a ekologii nijak nepomáhají.

Se svou troškou do mlýna přispěchal i americký miliardář George Soros. Podle něho by Evropská unie nemusela přežít problémy způsobené současnou koronavirovou krizí, pokud těžce zasažené členské země, jako například Itálii, nepodpoří prostřednictvím vydávání věčných dluhopisů. U těch emitent nikdy nesplatí jistinu, trvale však jejich držitelům vyplácí úroky. Byly by spásou pro EU, jak tvrdí tento filantrop maďarského původu?

Já souhlasím s tvrzením, že EU by nemusela přežít, pokud se nepodaří uchlácholit země typu Itálie. Dokonce souhlasím i s předpokladem, že takové věčné dluhopisy by Itálii uchlácholit mohly, tedy by ji mohly udržet v EU.

Otázka zní jinak: chceme to? Chceme takovou ekonomickou čuňárnu jako věčné dluhopisy výměnou za to, že udržíme při životě eurozónu a EU? A proč? K čemu je dobré udržet je při životě? Nebylo Itálii líp, když nebyla v eurozóně a mohla permanentně devalvovat svou liru? Bylo. Od doby, kdy Itálie přijala euro, ztratila konkurenceschopnost na světových trzích, předlužila se, její banky začaly bankrotovat a musely být zachraňovány a její ekonomika je taky krok od bankrotu – a obyvatelstvo začalo rebelovat.

Neboli my chceme udržet něco, co Itálii škodí?! A proč?!

Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová v rozhovoru pro Respekt prohlásila, že pro příští volební období by mělo být jedním z cílů přijetí eura, které povede k oživení české ekonomiky. Euro je podle ní velké téma, prý by pomohlo naší prosperitě, protože jsme v koronavirové krizi zchudli o deset procent kvůli tomu, že máme korunu. Existuje skutečně způsob, jak kvantifikovat naše zchudnutí během pandemie vinou koruny?

Strašně mě už unavuje bojovat s euroblbostí a ekonomickou nevzdělaností. Vysvětlovala jsem to snad už milionkrát, ale patrně to je v pár větách nevysvětlitelné, protože lidé pořád omílají klišé, aniž pro ně mají jakékoliv argumenty. Protože tyhle výroky jsou na úrovni: já to tak chci, a proto to tak je.

Zkusím to tedy ještě jednou a zase trochu z jiné strany. Přišel startovní výstřel – a ukázalo se, jak si která ekonomika dokázala s koronakrizí poradit. Takže:

Česká korunová ekonomika v prvním kvartále meziročně poklesla o 2,2 procenta. Ta slovenská eurová poklesla o 3,9 procenta.

Český korunový průmysl v březnu reálně meziročně poklesl „jen“ o 10,8 procenta. Slovenský eurový průmysl ve stejném období propadl o 19,6 procenta.

Česká korunová nezaměstnanost v dubnu vzrostla na 3,4 procenta. Slovenská eurová nezaměstnanost ve stejné době vzrostla na 6,57 procenta.

A to „nejlepší“. Slovensku s jeho eurem, které mělo být „zárukou kvality“, v průběhu koronaviru musela ratingová agentura snížit rating, tedy hodnocení „kvality a spolehlivosti“. Česko s korunou si rating drží.

Už fakt nevím, jak jinak to říct. Zaplať pánbůh za českou korunu. Díky ní zvládáme krizi mnohem líp než Slováci.

Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák upozornil na problém přeshraničního pohybu, kvůli němuž chybějí pracovníci například v automobilkách nebo v zemědělství. „Bez nich jahody nikdo nesklidí. To není důstojná práce pro českého člověka,“ prohlásil doslova. Myslíte, že už jsou pracovní činnosti, které by Češi vykonávat neměli nebo které jsou pro ně nedůstojné?

Myslím, že slovo „nedůstojné“ bylo možná zvoleno trochu nešikovně, protože žádná práce není principiálně nedůstojná, ale v zásadě s tím souhlasím v tom smyslu, že je to typ práce za příliš málo peněz a Čech bude raději nezaměstnaný a pobírat dávky než vykonávat tuto práci, kterou naopak velmi ochotně budou vykonávat cizinci. Naprosto se tedy připojuji k tomu, že uzavření hranic pro cizí pracovní sílu naši ekonomiku poškodí. Až se pak budeme divit, že jsou jahody drahé, můžeme si stěžovat u toho, kdo hranice zavřel. To je pochopitelně trochu nadsázka, protože jahody se k nám převážně dovážejí, o jahody zase tak moc nejde, nicméně je to pochopitelný příklad, který lze aplikovat i na další zboží a služby.

 

S androidkou v posteli
autoři: Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora
Kniha nekorektně pojmenovává stav dnešní společnosti: Od toho, jak nás politici zadlužují, přes cenzuru na sociálních sítích, zneužití médií, manipulovatelnost davu nebo vlnu aktivismu – a docházejí k optimistickému rozuzlení! Nečekejte však žádný suchý, odborný text pro vědátory - kniha je psána s takovým nadhledem, že ji zhltnete jedním dechem a ještě se u toho zasmějete.

 

 
– OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Taková blbost! Havlíček o Fialovi z ODS a opozici: Pamatujte, občané, toto řekli

9:41 Taková blbost! Havlíček o Fialovi z ODS a opozici: Pamatujte, občané, toto řekli

ROZHOVOR Jak vládě fungovalo jednání s opozicí během koronakrize? Mnohé výstupy byly podle vicepremi…