Pane doktore, tak to nakonec přišlo a USA pod vládou Donalda Trumpa přistoupily k úderům na íránská jaderná zařízení. K „přesným“ úderům, jak bylo řečeno. Nyní se čeká, že to Írán přiměje k jednání. Je to naivní představa?

Pokud byly ty údery tak přesné, jak o tom píší a mluví všichni, je třeba se obávat, že to k ničemu nebude. Jednak většinou zpravodajové neuvádějí data, kdy se ty jejich přesné obrázky pořídily, donekonečna je opakují, snad častěji než pověstné setkání Vladimíra Zelenského s Donaldem Trumpem v Bílém domě blahé paměti, a nechtějí si přiznat, že dávno ztratili svou důvěryhodnost. Samozřejmě to dá práci oddělit zrno od plev, a proto si dovolím upozornit na komentáře Davida Borka, Břetislava Turečka z terénu, a snad už jen několika mladých a neunavených, ale zdá se, že se stále víc a víc prohlubuje neúcta ke zdrojům informací a přílišná oddanost k majitelům konkrétního média. A to mluvím jen o zpravodajství a několika komentářích. Zpravodajství z míst, kde se něco odehrává, je dnes většinou jen petrifikovaná forma sdělení, kterou je možné dodávat do Spojených států, velké části Evropy a dokonce i do teritoria, kde se něco opravdu děje.

Asi bude záležet na tom, kdo toto mediální scénování bude potřebovat k zvednutí svého sebevědomí a bude jedno, ve které části světa to bude. Zatím se mi zdají až brutálně realistické zprávy z Dálného východu, i když jsou ukryty za tradičně ornamentálními figurami  diplomatického jazyka. Řekněme čínštiny. A protože fársí není běžným jazykem evropské salonní diplomacie, bude to s tou vírou a přesvědčováním těžké. Rozhodně perská diplomacie pracuje s francouzštinou, angličtinou a ruštinou lépe, než její euroatlantičtí partneři.

Takže, abych to příliš nekomplikoval, k jednání jistě dojde, ale neměli bychom zapomenout, že Persie s tím má zkušenosti tisícileté, my v Evropě stoleté, ale většinou si to nechceme přiznat. Navíc ta nafta nepřestává téct, plyn odcházet, a takto budeme muset rozhodnout, kdo nebude mít strach s tím něco udělat.

Probíhá srovnání s Bushovou invazí do Iráku. Tam nebylo jasné, zda Saddám zbraně hromadného ničení má, zde panuje konsenzus, že Írán na jaderné zbraně dosáhne. A v roce 2003 proběhla plnohodnotná invaze, nyní se Trump snaží o omezený zásah. Jaké jiné srovnání se nabízí?

Válečníci ze všech koutů světa nejsou a nikdy nebyli nijak zvlášť vynalézaví. Co se jednou podařilo, zkouší se i napodruhé. Žoldnéřské války se vedou jen mírně inovované. Dříve se platilo zlatem, později bankocetlemi a donedávna papírem, dnes už to jde i s kryptoměnami. Jen se musí zaletět někam dodaleka a otevřít peněženku.

V Iráku se ZHN sice nikdy nenašly, ačkoliv o  nich mluvily evropské a americké autority na vysoké úrovni, kterým o několik let později hrozilo trestní stíhání. Na nic jiného si nemohu vzpomenout. Geopolitická situace je odlišná, neevropské země, které by byly schopné pomáhat Íránu, mohou licitovat svým jaderným arzenálem, a ekonomická integrace se vyvíjí proti zájmům suveréna unipolárního světa. Ale za vážný problém můžeme také považovat, že válka v Iráku, jakkoli byla pomstou za podivné  9/11, nelegitimizovala preventivní válku, která se po dnešních dnech stává zřejmě na dlouhou dobu součástí politiky mezinárodních vztahů a bude asi dlouho trvat, než se najdou jiní suveréni, kteří by tuto anomálii napravili.

Fotogalerie: - Pravda o covidismu

Je akutně ohrožen převoz ropy přes Hormuzský průliv, kudy prochází 30 % ropy přepravované na moři. V jakém kontextu nyní vidět naše „odstřihávání se“ od ruské ropy? Naše vláda si na tom zakládá.

Naše současná vláda si zakládá na spoustě věcí, které je obtížné s ní sdílet. Ale abychom nehledali vinu jen u současné vlády, která je dnes v úloze náhradního cíle, lidově fackovacího panáka. Odstřižení se od ruské ropy bylo ve své době symbolizováno, mimo jiné, i teroristickým útokem na Nord Stream 2. Přiznání britské premiérky, že je to hotovo, neboli, že se to povedlo, doprovázel jásot velké části politicky aktivní části české společnosti, která hlásala heslo o odmítání financovat  Putinovi válku na Ukrajině. Dokonce vznikl petiční list sta českých intelektuálů, ve kterém žádali o zastavení dodávek zlého ruského plynu. Bylo by zajímavé, kdyby dnes tito petenti vysvětlili, zda se tehdy nemýlili a zda se nejednalo, jak se dnes běžně říká, jen o populismus. Dokonce už tehdy s tím ani nešli do ČT a nechali to přečíst dnes už nebohou Petrušku Šustrovou na mikrofon. Když na to reagoval Jiří Paroubek nesalonními, ale situaci odpovídajícími slovy, že je to blbost, stihla ho obvyklá vlna nenávisti. Tak jsme dnes odstřiženi a jen zlí jazykové tvrdí, že existuje pašování a podloudnictví podobné, jako v letech slavně neslavné Napoleonovy koloniální blokády.

„Tu pravdu nikdo nezmění, lhát to je umění!“ citoval jste minulý týden, kdy údery na Írán prováděl jen Izrael. Na jaké nepravdy si máme dávat pozor při hodnocení konfliktu?

Minulý týden nám v té citaci vypadly asi tři slova. Takže to napravuji, nebyl to Mistr  Sun, ale Goldoni, a kdybych si chtěl usnadnit odpověď na vaši otázku, řekl bych nevěřit, nevěřit, pokud podle svatého Tomáše Didimosa nevložíme prsty do ran Kristových.

Jak jsem řekl už v úvodu, dokud se naši reportéři a komentátoři nenaučí citovat své zdroje, nebo dokonce jen sami sebe, bude to obtížné. Ilustrativní obrazová dokumentace nemá bez odkazu na místo a dobu svého vzniku žádnou cenu, a pokud není otitulkovaná jako jakýkoliv audiovizuální záznam, mohou si ho redakce, jak se říká mezi námi, prostým lidem, vetknout za klobouk. A nedokážou-li to ani osobnosti hrdí na své mnohačetné akademické hodnosti, mohlo by to být považováno dokonce za trestný čin. Dříve to tak bývalo, dnes to vypadá staromódně, ale to k jakékoliv prezentaci nebo i běžnému vystupování na veřejnosti patří.

Fotogalerie: - Vláda zatím drží

Pana prezidenta Trumpa to už asi nenaučíme, ale někdo by mu to třeba mohl říct, on by na to nějakou výmluvu vymyslel. Takto se musíme spoléhat jen na řeč těla a obrazové triky, které známe jen z takových geniálních políbení, jako bylo Vrtěti psem! A nezapomeňme, že už Goldoni také tvrdil, že ve pravdu žvatlá každé dítě, lhát dovedou jen zkušení! A jak víme z posledních dnů a týdnů, i u lhářů se vyplatí sledovat stopu peněz.

Českého občana může poťouchle napadnout: Co bude teď s Ukrajinou? Tak jako jsme přešli z covidové krize do války na Ukrajině, přejdeme nyní z války na Ukrajině do této krize? Nebo uneseme krize obě najednou?

Opravdu se v posledních dnech a týdnech zdá, jako kdyby ti, co se oblékali do modrožlutých praporů, ztratili svůj zájem a nechávají osud ukrajinsko-českých vztahů na těch, kteří v nich hledají, na obou stranách, materiální prospěch. Vaše srovnávání s covidovou panikou se mi zdá docela vhodné. Pro obě věci se hodí Komenského varování, že … veškeré kvaltování jen pro hovádko dobré jest!

Hysterie, která byla mediálně živena poslední tři roky, se dostala do slepé uličky a její herci se snaží zmizet ze scény potichu a bez scénického osvětlení. Přitom to už dávno není možné. Vladimír Votápek v jednom ze svých už pirátských interview upozornil, že až se na Ukrajině přestane válčit s intenzitou, na kterou jsme byli dosud zvyklí, zůstane na území našeho státu vojenský kontingent vyzbrojených, vycvičených a bojovými zkušenostmi nadaných osob, v řádu statisíců, které se budou moci pohybovat v celém schengenském prostoru. Bylo to řečeno jen na mikrofon v TV a nemusíme to brát doslova, ale potenciál krize tento stav obsahuje.

Jde nám tedy jen o to, co proti tomuto stavu můžeme udělat. Obávám se, že toho nebude mnoho a připomíná mi to tu slavnou charakteristiku reálného socialismu v podání rádia Jerevan. Jeho první fáze byly potíže růstu, druhá růst potíží, třetí hledání viníků a čtvrtá – potrestání nevinných.

Psali jsme:

Slovensko k útoku USA. Mnozí budou nadávat

Pochyby o účinnosti útoku na Írán. Z tajných služeb

„Tu pravdu nikdo nezmění, lhát to je umění!“ Zbořil k Izraeli a Íránu

Rumunský model. Zbořilův strach, jak se zachrání „kauza bitcoin“