Příměří mezi Izraelem a Hamásem, jak k tomu vyzvala zhruba před měsícem Organizace spojených národů (OSN), bylo sice prodlouženo, ale klid zbraní neměl dlouhého trvání. Co bude dál?
Izrael se dostal ke zdi. Z vojenského hlediska by bylo nejlepší pokračovat a zničit Hamás, což dokážeme. Když si vzpomenete na film Pearl Harbor, tak tam jeden podřízený gratuloval japonskému admirálovi Jamamotovi, který odvětil něco ve smyslu "vyhráli jsme bitvu, ale vzbudili jsme obra, který nás nejspíš zahubí". A to se stalo i sedmého října. Pořád nevím, co bylo účelem útoku Hamásu, přestože šlo o teroristický útok. Bylo zřejmé, že to Izrael nedostane na kolena, takže v tom nedokážu objevit ani kousek vojenské logiky.
Hamás spoustu lidí zavraždil, vzal rukojmí, ale Izrael mu to vrátil. Samozřejmě nelze porovnávat možnosti Izraele a Hamásu. To je jasné. Izrael by měl v útoku pokračovat, ale otázka rukojmích je pro izraelskou veřejnost velmi citlivá. A myslím si, že jde o tlak veřejnosti. Jde o to, udělat téměř nemožné, aby se rukojmí vrátili. Za téměř jakoukoliv cenu. A bohužel Jahjá Sinvár, šéf Hamásu, je psychopat, ale zná Izrael velmi dobře. Mluví hebrejsky, sleduje každý den izraelskou televizi. Nicméně s námi hraje poker a Izrael má spoutané ruce právě kvůli rukojmím. Nyní tedy nastalo příměří, ale oficiální politika izraelské vlády je, že se nepřátelství obnoví ve chvíli, kdy skončí výměna rukojmích.
Nemyslíte si, že Hamás tím vlastně jen testoval vývoj názorů ve světě?
Může to tak být vysvětlováno. Ale co se stalo ze zpravodajského hlediska, není pochopitelné. Vždyť jsme vůbec nevěděli, co se stane. Celá izraelská zpravodajská komunita byla slepá. Náznaky byly, určité informace se také dostaly ven, ale nic se nedělo. Detaily, co se stalo, budou vyšetřeny až po válce. Někdo za to bude muset nést zodpovědnost a někteří lidé budou muset z tajných služeb odejít. Ministr obrany, šéf kontrarozvědky Šabak jsou zodpovědní. Musí nést následky. Jediný, kdo se chová tak, že se ho to netýká, že je mimozemšťan, co přiletěl z vesmíru, je Bibi Netanjahu. Právě on měl ale odstoupit anebo říct, že odstoupí, až válka skončí.
Nevím, co se stalo. Určití pozorovatelé na hranicích upozorňovali, že se něco děje. Jeden vojenský zravodajec napsal celkem detailně v dokumentu, co se asi stane. Dokument ale nedoputoval k šéfům. V noci z 6. na 7. října měl o tom šéf Šabaku telefonickou konferenci a ani neposlal operativní skupinu na jih. Mysleli si, že Hamás se na dvou místech dostane přes zeď a něco udělá. Nikdo si nedokázal představit, že je vůbec možné, aby se dostali ven na tolika místech. Navíc tolik bojovníků, někteří na motorkách či v pickupech. Je mi líto, že výsledek byl tak tragický, ale člověk z Hamásu anebo Íránci, kdo ten útok naplánoval, je vojenský génius.
Fotogalerie: - Společně pro Izrael
Už jste to mírně nakousl. Neobklopil se Benjamin Netanjahu partou neschopných politiků?
Řeknu vám něco výbušného. Je smutné to říct, ale Sinvár a Netanjahu mají právě teď stejné zájmy. Pokračovat v konfliktu, jak dlouho to půjde. Za mnou je rudě natřená stěna, to je barva oblečení vězňů v Izraeli a Bibi Netanjahu se velmi obává toho, že si jednoho dne také navleče tento mundůr. Vždyť už se jeho korupční kauzy projednávají u soudu. Proto by chtěl zůstat u vesla co nejdéle. Proto obviňuje všechny ostatní. Vždyť ho někteří označují za čaroděje, protože umí dělat politické zázraky, a to je důvod, proč je stále u moci. To je opravdu nemožná situace.
Proč ho tedy Izraelci stále volí?
Protože máme v Izraeli demokracii a on bude zvoleným premiérem tak dlouho, než se něco stane v jeho straně Likud. V té je ostatně mnoho nenávisti, protože členové vědí, že v příštích volbách, jestliže budou mít 18 procent, tak to bude zázrak. Je to jako v té pohádce od Hanse Christiana Andersena Císařovy nové šaty. Císař jde v doprovodu svých poddaných a až dítě zakřičí: "On je nahý!" Až se najde jeden člen Likudu, který se odváží říct, že je Bibi špatně pro Izrael a pro naši stranu, pojďme se s ním rozloučit, tak by se mohlo mnoho věcí změnit. Podobně jako to v roce 1940 proběhlo mezi britskými konzervativci s Chamberlainem, když ho nahradil Churchill. Na to nepotřebujete volby.
Ostatně to se může stát za týden, za tři týdny, nevím. Jsme v situaci, kdy vám nedokážu říct, jak se během několika týdnů změní vojenská i politická situace v Izraeli. Nemám páru. Všechny možnosti jsou otevřené.
Zcela aktuálně vyzvalo valné shromáždění OSN Izrael, aby přestal okupovat syrské Golanské výšiny. Co vy na to?
V tomto momentu to není důležité. Americký prezident Joe Biden je podle mě nejvíce proizraelský prezident vůbec. Demonstranti proti Izraeli jsou ignoranti. Víme, že izraelští úředníci se setkávají s těmi saúdskými, bahrajnskými, egyptskými či s těmi ze Spojených arabských emirátů a tak dále. Na veřejnosti Arabové sice musí říkat, že podporují Palestince a Hamás, ale za zavřenými dveřmi mluví jinak. Hamás nechce ani Saúdská Arábie, ani Egypt. Ostatně mezi Egyptem a Pásmem Gazy jsou hranice. Tak proč se Egypt drží zpátky? Mnoho Egypťanů Hamás nenávidí.
Před deseti lety až dodnes je na Sinaji v podzemí aktivní Daeš, přičemž je podporován Hamásem. Je to ještě mnohem komplikovanější. Vím, že obrazy destrukce v Gaze jsou strašné. Vím, že bohužel tisíce a tisíce nevinných lidí v Gaze bylo zabito. Nicméně celá historie ukazuje, že když agresor zaútočí na souseda a prohraje, tak nejvíce trpí civilisté na straně agresora. Vždyť to se stalo i Němcům za druhé světové války. Podívejte se na sudetské Němce. Dost jich bylo nevinných. A přesto byli odsunuti z mnoha zemí východní Evropy. Něco podobného se děje Palestincům v Gaze.
A například o Africe už vůbec nemluvě. Znáte populární písničku He ain't heavy, he is my brother (Není těžký, je to můj bratr)? To je o Biafře v dnešní Nigérii. Ta věta pochází od jednoho novináře, který tam spatřil mladého muže, který nesl na zádech malého bráchu. Byli to křesťanští uprchlíci v době občanské války. Novinář se mladíka zeptal, jestli ten kluk, co ho nese na zádech, není těžký? A on odpověděl: "Není těžký, je to můj bratr!"
Lidé v Gaze samozřejmě trpí, ale je fakt, že mnoho z nich ve volbách před semdnácti lety volilo Hamás. Problém je, že všechny ty obrazy zkázy obrací veřejné mínění proti nám. A otázkou je, jakou cestou nyní půjdeme. Pořád je 118 rukojmí v rukou Hamásu. Někteří z nich jsou přitom izraelští Arabové. Ostatně těch jsou v Izraeli dva miliony, dvacet procent populace. Máme Araby v policii, na soudech a tak dále. Taková je situace.
Co si tedy myslíte o veřejném mínění ve světě, které je dosti propalestinské? Třeba v Evropě jsou to většinou levicově smýšlející lidé...
Líbily se vám letošní oslavy 17. listopadu?Anketa
Je třeba pochopit, že Hamás či islámský džihád není pro Izrael strategickou hrozbou. Jsou to vosy, které nás poštípají, ale to je všechno. Strategickým nepřítelem je pro nás Írán a dříve to byl Egypt. Jeho armáda projela v roce 1948 Gazou a byla zastavena pětatřicet kilometrů jižně od Tel Avivu díky českým zbraním. Díky letadlům, kulometům a tak dále. Na to nikdy nezapomeneme. Tehdy jsme pro ně byli popcorn, ale tohle se stalo. A na to lidé zapomínají, že Izrael byl zachráněn i díky zemi, která už v té době byla vlastně více než jednou nohou v socialistickém táboře.
Nedávno jsem viděl dost zábavné Tik Tok video. Jsem sice dinosaur a byl jsem na Facebooku jeden týden, než jsem si uvědomil, že ztrácím čas nezajímavými příběhy nezajímavých lidí, tak jsem to zastavil, ale to video vytvořené chytrým Američanem mě zaujalo. Chodil mezi levicovými demonstranty, kteří volali: „Osvoboďte Gazu!“ Chtěl po nich, aby podepsali toho se týkající petici. „Než to podepíšete, chtěl bych vám říci, co podepisujete. Co je Hamas? Když jste žena, nemáte skoro žádná práva. Když jste gay, budou vás kamenovat anebo vás shodí z desátého patra dolů,“ říkal. Dost těch demonstrantů bylo zděšených.
Když si přečtete chartu Hamásu, tak pochopíte, že vlastně nevěří ani ve svobodnou Palestinu. Protože tito radikální a fanatičtí islamisté neuznávají hranice, které nazývají hranicemi danými kolonialisty. Země jako Sýrie, Jordánsko, Libanon, Irák byly vytvořeny opravdu mocnostmi jako Velká Británie či Francie po první světové válce kvůli jejich vlastním zájmům. Ale fundamentalisté nevěří, že Palestina má hranice. Věří, že islám nemá hranic. Věří v právo šaría a muslimskou svrchovanost nad světem. A to je ideologie Hamásu. Nicméně lidé tomu nevěří, protože se podívají na mobil a za pár minut rozumí celé historii lidstva.
Fotogalerie: - Za Palestinu na Václaváku
Mí přátelé Židé v Česku jsou velmi skeptičtí. Věříte vy, že se to dá vyřešit?
Jsem narozdíl od nich optimista. Myslím si, že tento konflikt jednoho dne skončí. Znám Palestince, znám izraelské Araby a mnoho z nich rozumí tomu, že pakliže se budeme chtít někam posunout, budeme muset najít kompromis. A kompromis je o tom, že každý něco bude platit. Jeden bude trochu nešťastný a druhý také, ale jde o dohodu.
Připadá mi, že arabské země kolem Izraele ale nechtějí kompromis ve smyslu rozdělení státu Izrael na dvě nezávislé země…
Ale ano. Řeknu ti jeden z důvodů, proč jsem optimistou. Vychází z mých osobních zkušeností. Jak už jsme řekli, Egypt byl mnoho let velkou hrozbou pro Izrael. V jomkipurské válce v roce 1973 jsem byl studentem a mladým záložním důstojníkem. Když válka končila, byl jsem se svou obrněnou jednotkou s tanky a náklaďáky zhruba sto kilometrů od Káhiry. Tam jsme východně od Káhiry s velkým překvapením zastavili. Čekali jsme tam několik měsíců, také kvůli příměří, a tak.
Kdyby jsi za mnou přišel v roce 1973 a řekl mi, že za pár let se dostanu do Káhiry, ne se svou tankovou jednotkou, ale civilním letadlem, tak se tě zeptám: „Jendo, vzal jsi si ráno ty správné prášky. Viděl jsi se s psychologem?“ A po šesti letech jsem přiletěl do Káhiry s izraelským pasem. Už si nevzpomenu s jakými aeroliniemi, což je stejně jedno. A první večer v Káhiře jsem přišel do hotelového baru na drink. Barman byl chlapík zhruba v mých letech. Bylo mi devětadvacet. Zeptal se mě: „Kde jsi byl v sedmdesátém třetím?“ Tak jsem mu to řekl a on mi jmenoval stejné místo, kde jsme tehdy zastavili. On byl tehdy na stejném místě jako důstojník egyptské armády a já byl jeho cílem.
Umím arabsky a na Středním východě je běžné, že když s někým hovoříš, tak víš, že Arabové mají rádi přísloví. Je běžné, že ty začneš přísloví a ten druhý ho dokončí. To je známka toho, že jste přátelé. Díval jsem se mu do očí a zeptal se: „Co je sladšího než chalva?“ (Jedna z nejstarších orientálních cukrovinek. Pozn. Red.) Podíval se na mě, zasmál se a řekl: „Přátelství poté, co jsme byli nepřáteli.“ Koukali jsme na sebe, byli v rozpacích, protože před šesti lety jsme se chtěli zabít. Po zbytek mého pobytu jsem měl drinky za poloviční cenu. Já to nechtěl, ale on nedal jinak. Proto jsem optimistou.
To je jako z románu…
Dobře, dám další příklad z Evropy. Mezi lety 1870 a 1945 byla Francie s Německem na bodáky. Ty země vedly mezi sebou tři strašné války. Miliony lidí byly zavražděny. Absolutní destrukce. A dnes, když jedete ze Štrasburku do Stuttgartu, tak ani nevíte, kde jsou hranice. Vztahy se mění. I stoletá válka mezi Anglií a Francií skončila. A i konflikt v Izraeli může být vyřešen. Je to otázka vedení a vůle. Ostatně něco podobného řekl Jásir Arafat, jen tomu nevěřil. Ale já tomu věřím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
válka v Izraeli
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
