Připomínali jsme si 75. let od ukončení druhé světové války. Jak jste si výročí připomněl vy?

Nemohu si ho připomenout vlastní pamětí. Beru to jako historickou událost a událost velkého významu pro přestavbu světa. Tentokrát nebyl prostor někam chodit s věnci, ale byla škoda, že jsme se v této době nemohli více zamyslet, protože druhá světová válka, stejně jako ta, která k ní vedla – to je první světová válka – a všechny souvislosti by se měly rozebírat spíše analyticky a spíše pro mladší generaci. Už jsem si o tom dost přečetl a leccos slyšel, ale mladá generace třeba nemá ten pocit. Když se to bude omílat pořád dokola, není to na škodu, je to historie.

Staré známé přísloví říká, že národ, který se nepoučí z historie, bude nucen si ji zopakovat...

A ono se tak i děje.

Kancléřka Angela Merkelová spolu s Německem děkovala za osvobození od nacismu. V českých médiích v případě nacistických vojsk a zločinů mluvíme o zlé ideologii nacismu, nikoliv o Němcích. Lze oddělovat nacismus od Německa?

Já, protože se celoživotně zabývám medicínou a rakovinou, rád bych k tomu přistoupil s rozumem a citem. Německo určitě bylo v roli agresora a myslím, že mírem po první světové válce bylo dotlačeno kamsi do kouta. Věci mohly vypadat jinak. Je otázka, jak se v tom cítila tehdejší oligarchie, která musela Hitlera také nějakým způsobem podporovat, je to hodně složitá věc. Němci si to probrali, mají na to dost historiků. Nejsem přílišným příznivcem kroků, kdy se třeba po šesti stech letech omluví Vatikán za Mistra Jana Husa. My se budeme omlouvat za něco, co jsme nezažili a co jsme nezpůsobili?

Realita je, že v druhé světové válce Němci představovali agresora – můžeme říkat fašisti, ale fašisté byli zblázněný německý národ. Určitě tam byla i určitá hrstka naprostých antifašistů, ale pak to byl zblázněný národ. Když se národ zblázní, je to vždy složité. Nakonec si vše odtrpěli celým tím výsledkem války. Co mě na tom nikdy nepřestane dojímat, je utrpení potom na frontě, ale také utrpení civilistů a v rodinách. Rozebírat po 75 letech nějakou válku mezi těmi, kteří ji neprožili, je možná laciný efekt, nechtěl bych v tomto příliš politikařit. Angela Merkelová určitě ví o situaci v Německu více než já, a respektoval bych, co říká.

Nejenom tato minulost je složitá. Složitý je poslední dobou i celý výklad viny a pomoci. Diskutuje se, jak moc nám nakonec pomohl a uškodil Sovětský svaz, jaká byla role vlasovců v osvobození, kdo měl jaký podíl na Pražském povstání, zatýkání a odvážení lidí po válce Sověty a tak dále. Jak k tomu celému přistupovat, když to stále vyvolává tak bouřlivé diskuse? A čím to je?

Bouřlivé diskuse to vyvolává zejména tehdy, když to uchopí média nebo lokální politik, který má třeba třicet let a začne řešit otázku vlasovců. Historici v tom mají poměrně jasno, pokud jsou objektivní, a nikoliv ideologičtí. Sami Němci v tom udělali velký kus práce. Dovedu si představit, že při německé agresi trpěla celá Ukrajina a půlka Ruska, národy na západě Evropy, a rovněž Němci. Byla tam spousta nespravedlivých potrestání. Ti, kdo nesli hlavní tíhu války v první fázi, bylo Rusko a v druhé fázi i Anglie, která byla ve válce rok sama, i když spíše letecky. Nechal bych to kvalifikovaným historikům a nedělal bych z toho politiku.

Nemohu si nevšimnout narážky na starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného. Spisovatel a novinář Martin Komárek mi řekl, že nastala doba, kdy bude v politice více bavičů, jakým je třeba Pavel Novotný, protože lákají voliče. Co si o tom myslíte?

Mám velice prostý názor, a to, že v demokracii může být kdokoliv politikem. Pokud se lidem líbí, je showman, vystupuje v médiích a chtějí ho volit, pak je to pořádku. Když volí starosty na venkově, tak se spíše starají, zda mají zajištěnou kanalizaci, vodovod a zda tam jezdí doprava. Mám pocit, že intelektuálština vede k tomu, zda je někdo bavič, nebo filozof. Opravdu to jinak vypadá v metropolích a jinak na venkově. Já jezdím mezi oběma, a tak mám pocit, že co trápí pražské čtvrti, vůbec netrápí venkov.

V tom se shodujete se senátorem Jiřím Čunkem, který mi říkal to samé. Podotkl, že je vidět, že v Praze žádné extra velké problémy, jako v některých obcích a regionech, nemají. Proto prý řeší věci jako sochy a pomníky.  

Jsem rád, že se shodujeme zrovna s kolegou Čunkem, ačkoliv jsme se nijak nedomluvili. Rozumím tomu, proč on to tak cítí, protože Valašsko a Zlín řeší úplně jiné problémy.

Jinak to vidí politici metropolitní, a jinak ti z regionu. Cítíte ten rozdíl v Senátu?

Senát má poměrně velké zastoupení starostů, respektive lidí, kteří mají zkušenosti nebo jsou angažováni v komunální politice. Rozdíly a spory ale způsobuje rozpočtové určen daní. Např. Spojené státy mají odjakživa dané, co je federální, co státní a co lokální daň, a mají to jasně vyjádřeno v procentech. Některé regiony v České republice se právem cítí ošizeny nebo upozaděny. Teď je to například otázka nemocnic.

V rámci česko-ruských vztahů nemůžeme ignorovat informaci, se kterou přišel týdeník Respekt, tedy že do Prahy údajně přicestoval ruský agent s jedem ricinem v kufru. Následně jednal sněmovní bezpečnostní výbor, média vyzpovídala diplomata, který má být oním agentem. Jaký vliv to má na česko-ruské vztahy, navíc v době takového výročí?

Právě, že tato doba je citlivá. Ať už byla informace s agentem pravdivá, či nikoliv, dochází k dalším akcím politiků, ať už jde o odstranění sochy maršála Koněva nebo přejmenování náměstí s ruskou ambasádou.

Představte si, že jsem vysoce postaveným funkcionářem tajných rozvědných služeb Ruska. Skutečně si myslíte, že kvůli třem naprosto bezvýznamným politikům, kteří zlobí, budete dělat velké zpravodajské akce a vyskytovat se na území cizího státu s jedem? Mně to zní trochu jako bondovka. Je to směšné. Jde o to, že někdo informaci pustil, někdo tím něco sleduje, pravděpodobně narušování vztahů. A je jedno, jestli je to Rusko nebo někdo jiný. Zejména v této době se to nesluší a nesluší se to ani v době oslav 75 let od ukončení války. Ignoroval bych to.

Rusko to bohužel neignoruje. Jak by se k tomu měla postavit česká vláda, případně ministerstvo zahraničí, aby vztahy zůstaly v pozitivním slova smyslu zachovány?

Pro to máme zpravodajské služby, které mají buď jasné důkazy, nebo nemají. Máme velvyslance, diplomatický styk, lze to řešit na úrovni až po premiéra. Určitě to nebude řešit novinář přes týdeník Respekt.

Psali jsme:

Někdo tu „sežral chocholouše“. Díky Kundrovi jsme světu k smíchu, myslí si mediální analytik Mikeš. Je to hra tajných služeb, a my v tom prohráváme

Kundra? Fake news už šířil. „Zavražděný“ novinář, rok 2018... A je toho víc. Věřit Novotnému? Karolina Stonjeková o tom, co je překryto konfliktem s Ruskem

Je opravdu taková poptávka? Tak informujte o každé operaci, ventilaci, úmrtí či zotavení. Tisíce příběhů denně! Profesor Žaloudík znovu tepe ČT za speciál k viru

Senátor Žaloudík k EU: Toto jsem od nich čekal, nesplnili to! Vysvětlení hromady mrtvých v Belgii

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.