Rektor Bek pro PL: Uprchlíci tu nejsou, ale s veřejností se mohou hrát „divadelní hry“. Děsí mě, jak se politici sešikovali na jednom krajním stanovisku

28.10.2015 8:05

ROZHOVOR Podle rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka je u nás problém s uprchlíky v podstatě neviditelný, počty uprchlíků jsou minimální a politikům tato situace vyhovuje, protože mohou s veřejností hrát „divadelní hry“. Spíše než absence pozvání od Miloše Zemana na Hrad mu vadí „destruované kariéry kolegů“, které prezident odmítá jmenovat profesory.

Rektor Bek pro PL: Uprchlíci tu nejsou, ale s veřejností se mohou hrát „divadelní hry“. Děsí mě, jak se politici sešikovali na jednom krajním stanovisku
Foto: Martin Strachoň / Wikimedia Commons
Popisek: Mikuláš Bek
reklama

Masarykova univerzita prezentovala záměr poskytovat podporu studentům, kteří chtějí jako dobrovolníci pomáhat uprchlíkům. V čem spočívá?

Rozhodli jsme se přispět k věcnému řešení problémů s uprchlíky, a to konkrétně dvěma způsoby. Jednak jsme nabídli odbornou pomoc státu, což navazuje na naši dlouholetou spolupráci s azylovým zařízením v Zastávce u Brna. Kolegové z pedagogické fakulty pracují s dětmi lidí, kteří jsou tam umístěni. Naši studenti práv tam pomáhají azylantům s právními otázkami. Druhý pilíř je zaměřený na podporu dobrovolnických aktivit našich studentů, protože považujeme za rozumné, aby si tento významný společenský problém sami „osahali“. Pro tyto účely jsme zřídili stipendijní program, z něhož mohou získat příspěvek například na svoje cestovní náklady do azylových zařízení nebo přímo na hranici Evropské unie. Využíváme k tomu prostředky z darů, které univerzita dostává, a tam, kde je program součástí praxe studentů, využíváme stipendijní fond.

Je pravděpodobné, že počet cizinců, s nimiž bude třeba v ČR pracovat, poroste. Uvažujete o rozšíření této pomoci?

Zatím je u nás ten problém v podstatě neviditelný, protože počty uprchlíků jsou minimální. Pokud by narostly, jsme připraveni spektrum těchto aktivit rozšířit. K naší stávající nabídce je stát vstřícný a pomoc vítá. Jednáme i s hospodářskou komorou, protože některé podniky mají zájem poskytnout azylantům práci. Jako univerzita můžeme dál například nabídnout jazykový trénink, naše centrum jazykového vzdělávání vytvořilo v minulosti speciální učebnici češtiny pro potřeby imigrantů, protože jejich potřeby jsou jiné než u lidí, kteří se česky učí v akademickém prostředí.

Jak hodnotíte celkovou imigrační situaci v Evropě. Kancléřka Merkelová řekla, že Německo přijme všechny syrské uprchlíky, Německo pak začalo s kontrolami na hranicích…

Nechci komentovat výroky paní kancléřky Merkelové, nevidím ale příliš velký rozpor mezi tím, že řekla, že přijme všechny syrské uprchlíky a že pak byly zavedeny hraniční kontroly. Německo dalo najevo, že přijme ty lidi, kteří utíkají před válkou a že bude vracet ekonomické migranty. Tato migrační vlna, které teď čelíme, je nepochybně významným společenským problémem, na druhé straně není z hlediska historie ničím mimořádným; migrace je něco, co se v tomto prostoru historicky opakovaně odehrává. Rád bych se proto vyhnul krajním reakcím. S problémem je třeba zacházet racionálně. Snažit se porozumět příčinám, možným rizikům, důsledkům a dobře odhadnout rozměry problému. Myslím, že je třeba se střízlivě se situací vyrovnat. A zdá se mi, že převládly krajní hlasy názorového spektra – buď ty, které odmítají jakoukoli pomoc a svědčí o velkém strachu z uprchlické vlny, nebo hlasy volající po úplné otevřenosti. To jsou podle mne krajní reakce, které nebývají úplně rozumné. Očekávám, že za některé projevy, které v poslední době zazněly ve veřejném prostoru, se bude část jejich aktérů po čase stydět a přizná si, že jim ujely nervy.

Kde se bere ten strach u nás? Může za to ideologizace problému?

Významnou zásluhu na exaltovaných reakcích mají politici. A nebojím se říct, že toto téma velké části politické scény vyhovuje. Hodí se totiž k mobilizaci voličů tématem, které například u nás nemá aktuálně reálný základ, avšak umožňuje politikům část veřejnosti oslovovat a udělat z něj součást politického marketingu. Všimněte si, že se už několik měsíců v České republice debatuje jen o uprchlících a mnohem méně třeba o tom, že stále nemáme funkční dopravní infrastrukturu, nebo o politické korupci. Je to politicky vděčné téma, uprchlíci tady nejsou, ale s veřejností se mohou hrát „divadelní hry“, v jejichž rámci na hranicích pochodují policisté, mobilizuje se armáda a předvádí se odhodlání.

Je u nás z tohoto pohledu prostor pro novou extrémně zaměřenou stranu?

Ne, u nás vlastně všechny politické strany zaujaly vůči uprchlíkům téměř krajní pozici. A to ve mně vzbuzuje velké obavy a podezření. Zdá se totiž, že se všechny strany sešikovaly na jednom stanovisku, a to se stává málokdy. Dnes všechny říkají v podstatě totéž – od komunistů až po ODS. To mne děsí, to není normální situace. Mluvím o etablovaných parlamentních stranách, ne o extrémistických subjektech.

Rektor olomoucké univerzity Jaroslav Miller řekl, že mu z našich médií v souvislosti s uprchlíky „vstávají vlasy na hlavě“. Jaká je podle vás jejich role?

Nedomnívám se, že je to tak špatné, na rozdíl od politické scény jsou podle mne média názorově rozprostřena šířeji a zaznívají v nich hlasy z různých stran. V tomto případě mám pifku více na politiky než na média. Tím neříkám, že všechna informují skvěle, mediální zkratky ovšem neodvratně vedou k vytrhávání příběhů ze souvislostí, média vyhledávají extrémní případy, ale to je v dnešním mediálním světě asi logické. Za současnou situaci bych se na média nezlobil, naše mediální scéna není tak uniformní jako ta politická.

Anketa

Co s členstvím České republiky v EU?

5%
95%
hlasovalo: 12253 lidí

Nedávno byla publikována výzva českých vědců a jejím cílem byla smířlivost a uklidnění situace. Jak ji s odstupem času hodnotíte?

Výzvu jsem sice nepodepsal, protože si myslím, že jako rektor nemám podepisovat kolektivní výzvy. Nicméně ta výzva mi připadala rozumná a umírněná. Nejvíc mě ale šokovala negativní reakce některých politiků, to okřikování a obviňování z elitářství. Každý, kdo si text výzvy přečte, vidí, že tam žádné elitářství není. Vyzývá se jen ke klidu a rozvaze, není tam nic o tom, že by ostatní lidé byli hlupáci. Reakce jsou dokladem nedostatečné politické kultury našich politiků. Místo kultivované polemiky jsou signatáři okřikováni a obviňování, že jsou elitáři a vytvářejí propast mezi lidem a intelektuály. To je podle mne hodně zvláštní taktika. Má to různé historické precedenty, ale nemyslím si, že by se k nim zrovna teď politická reprezentace měla vracet.

Z akademické půdy viditelně zaznívají spíše hlasy vstřícné uprchlíkům. Je akademické prostředí jednotné v postoji k imigraci?

Není jednotné, i v rámci naší univerzity se vedou polemiky. Univerzitní prostředí má ale asi větší zkušenost s cizinci než jiné části společnosti. Jezdí sem více cizinci a pracovníci a studenti vyjíždějí více do zahraničí.  Akademická veřejnost je také výrazněji identifikovaná se západní akademickou veřejností, jsme součástí stejného světa. Já jsem byl za poslední dva měsíce několikrát postaven do situace, kdy jsem musel vysvětlovat svým německým, holandským nebo rakouským kolegům postoje české vlády, a přiznám se, že jsem to dost dobře nedokázal, i když jsem se snažil.

V čem byl problém?

Z pohledu Západoevropanů – vlastně i z mého – je logické, že pokud jsme ve spolku, jako je Evropská unie, přijali společné hranice a zrušili vnitřní, má to výhody, ale i nějaké společné náklady. Pokud platí azylová pravidla, podle nichž má uprchlík žádat o azyl v první zemi, kde překročí hranice, je jasné, že jsou v nevýhodě hraniční země nebo ty nejatraktivnější. A naopak mají výhodu země bez vnějších hranic jako je Česko. Pokud chceme mít společné vnější hranice, musíme se o tyto společné náklady podělit. Princip kvót mi připadá zcela logickým důsledkem tohoto stavu. To je logika, která je pro mé zahraniční kolegy zcela zřejmá a mně se pak špatně vysvětluje pozice české vlády, které sám nerozumím.

Jak by podle vás měla vypadat integrace příchozích cizinců, ať už k nám přijdou na základě kvót nebo jiných pravidel?

Myslím, že v České republice očividně chybí – a to na nejvyšší úrovni – jasná strategie. Mluvili jsme o tom s ministryní školství a vysoké školy jsou připraveny pomoci státu s přípravou opatření, která to budou řešit. Naše univerzita bude spolupracovat i s městem Brnem, které si uvědomilo, že takovou strategii nemá. To je role univerzit. A nepochybně je potřeba, aby stát, regiony a města začala zvažovat, jak budou s imigranty obecně pracovat, protože je krajně nepravděpodobné, že by Česká republika mohla zůstat izolovaným ostrovem ve světě, který je v pohybu. Praha se již podobá Vídni, pokud jde o cizince, kteří tam žijí, a dá se očekávat, že podobný vývoj nastane i v jiných městech. A víme, že tam, kde není nastavena jasná strategie, mohou vznikat vyloučené oblasti, ghetta. Česko by se při dobře nastavené imigrační strategii mohlo podobných problémů vyvarovat.

Co budete dělat 28. října, když nebudete na oslavách státního svátku na Hradě, a jaké budete mít pocity?

Budu mít dobrý pocit, protože budu na pracovní cestě po našich partnerských univerzitách v Izraeli. Ve sporu univerzit s prezidentem ale není ani tak důležité, jestli jsem já nebo kolega z Českých Budějovic pozváni na Hrad, mnohem důležitější jsou ti tři nejmenovaní profesoři, kteří stále čekají na jmenování. Nezvaní na Hrad má symbolický rozměr, a je méně důležité než destruované kariéry našich kolegů.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: David Daniel
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Prodáváme hezky česky. Jasně. Ale zahraniční potraviny...Expertka ukazuje fakta

14:40 Prodáváme hezky česky. Jasně. Ale zahraniční potraviny...Expertka ukazuje fakta

ROZHOVOR „Stav v našich maloobchodních prodejnách je pro českého zákazníka velmi příjemný. Z reklamn…