Spolu s dalšími osmi pracovníky firmy VAOS byl i jeden Čech unesen radikály z libyjské odnože organizace Islámský stát. Kvůli pohřešovanému zamířili do oblasti čeští diplomaté, kteří se budou snažit získat kontakt na únosce. Jak vnímáte tento postup?
Jediné, co se dá dělat, je, že tam bude vyslán člověk s diplomatickým krytím. Bude důležité, aby zjistil, do jaké míry lze s kým spolupracovat a navázat kontakty. Nemá smysl svolávat schůze Poslanecké sněmovny nebo zasedání vlády, tím se nic nevyřeší.
I když je to podle dostupných informací nepravděpodobné, pokud by přišla žádost o výkupné, jak by bylo vhodné reagovat?
Samozřejmě, že s teroristy se o penězích nevyjednává a to z jednoduchého důvodu. Jestli by na to mezinárodní společenství přistoupilo, tak se naopak zvýší nebezpečnost pro naše občany kdekoli, protože pak budou unášeni proto, aby evropské státy platily a to je absurdní. Je možné případně najít jiná řešení, jak peníze použít, ale o výkupném se určitě nevyjednává.
Psali jsme:
Jaká řešení máte na mysli?
Může se například zaplatit někomu, kdo má místní vliv, ví, jak pomoci, případně může spolupracovat při osvobození rukojmích. Těch možností je více. Není jen varianta přímého vyjednávání s teroristy.
Jaké jsou šance unesených pracovníků ropného pole Al-Ghání na přežití?
Těžko říci. Přeji si, aby přežili a byli osvobozeni. Pokud bych se vyjadřoval k šancím, bylo by to nezodpovědné. Samozřejmě obecně všichni vědí, a to neříkám nic nového, že situace je velmi závažná, těžká. Víme, jak se teroristé k uneseným chovali, protože případů je více. Nemá smysl tady žít v nějaké naději, že budeme v lepší situaci, ale může se přímo na místě objevit řešení, o kterém my tady nevíme.
Premiér Bohuslav Sobotka považuje současnou situaci i za výstrahu. „Rád bych apeloval na odpovědnost našich občanů. Je důležité zdůraznit, že by občané ČR měli respektovat doporučení ministerstva zahraničí, jež se týkají teritorií, ve kterých není záhodno pobývat a do kterých není záhodno cestovat, protože tam hrozí nebezpečí smrti, hrozí tam nebezpečí únosu,“ varoval ministerský předseda. Může ještě jinak ovlivnit ministerstvo zahraničí Čechy, aby nevyjížděli do problémových lokalit, než na ně v tomto smyslu apelovat?
Je dobře, že to pan premiér řekl. Mám ale pocit, že pracovat do Libye jedou jen lidé, kteří řeší nějaký osobní problém, potřebují peníze za každou cenu nebo lidé s dobrodružnou náturou. Do rizikových zemí tohoto typu nemá smysl jezdit. Je dobře, že varování zaznělo, ale každý soudný člověk, který si trochu něco o Libyi zjistí, než tam jede, by měl zabrzdit, pokud to není dobrodruh z povolání.
Psali jsme:
Co by mohla ještě česká vláda udělat více pro to, aby se zajatí lidé našli?
Je dobře, že se stát staví za svého občana. To je v pořádku. Nicméně efektivně v Černínském paláci ani ve Strakově akademii nebo na Úřadu vlády nic nevyřešíme. Je potřeba jednoho, dva, tři špičkové odborníky poslat na místo samé a oni řeknou, jaký doporučí postup a podle toho se dá řídit. Dokud nemáme zpětnou vazbu, tak jakékoli jednání nemá smysl. Pokud existuje nějaké řešení, tak ho určitě nenajdeme na zasedání vlády. To ho pak druhý den mohou publikovat v ParlamentníchListech.cz nebo v Právu. O operaci tohoto typu může vědět jen minimum lidí. Riziko, že informaci řeknete 16 lidem, při vší úctě k členům vlády, riskujete, že se dostane tam, kam nemá.
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek uvedl pro Český rozhlas: „V současné době sklízíme plody své politiky v Libyi a Iráku.“ Vznikl Islámský stát chybou zahraničí politiky?
No to tedy ne. Islámský stát vznikl v důsledku mnoha faktorů. Když už ale hovoříme o zahraniční politice, tak to, že v Libyi operace Severoatlantické aliance způsobila pád režimu Kaddáfího a to z letadel ve výšce 10 kilometrů, kdy se neriskovalo vůbec nic, nenásledovala pozemní operace nebo mírová mise, která by pomohla zemi stabilizovat, to je útěk od problému. Na tomto útěku v týmu běží i Lubomír Zaorálek. Nic nebránilo tomu, například před rokem nebo dvěma lety, usilovat o to, aby vznikla nějaká mírová mise. Souhlasím s Lubošem Zaorálkem, že po původní operaci na svržení diktátora měla ještě následovat operace rekonstrukční, respektive operace mírová, například místními silami. Proto si myslím, že máme podpořit Egypt, aby dostal mandát OSN respektive Rady bezpečnosti v Libyi, protože to je šance, jak se dá zasáhnout přímo na místě. Nejhorší je brečet nad tím, co se stalo v minulosti.
Podle ministra zahraničí ale není případná vojenská intervence zaštítěná Radou bezpečnosti OSN řešením…
Že není? A jaké má česká zahraniční politika jiné řešení? Čekat? Nebo plakat nad tím, že se staly v minulosti chyby? Bylo by od pana ministra zahraničí poctivé, kdyby nabídnul alternativní řešení, ale žádné nenabízí. Mandát Rady bezpečnosti mohou získat síly Egypta i jiných zemí v regionu a nemusí tam být nutně armáda NATO. Egypt je odhodlán se s Islámským státem poprat. My říkáme, že vojenská mise v žádném případě ne, tak dobře, ale jaké alternativní řešení nabídneme? Posílat tam letáky?
Kurdům dodala Česká republika a teď i Slovensko munici. Co si myslíte o tomto postupu?
Co se týká dodání zbraní Kurdům, to považuji za politickou a mravní chybu a jednoznačně s tím nesouhlasím. Je alibismus posílat zbraně do regionu, kde spolu válčí znesvářené strany a my nevíme, kdo bude konečný uživatel zbraní, pokud zároveň s těmi zbraněmi nejde opět nějaká mise.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
