Americký prezident koncem minulého týdne vyvolal bouři kritiky, když zcela pozastavil příliv migrantů do USA z některých konkrétních muslimských zemí. Ihned proti tomu začaly demonstrace. Jiní naopak tleskají, že plní své sliby. Může takto razantní přístup prezidenta USA vykořenit představu, že se migrantům musí automaticky pomáhat? Anebo je to pro starý kontinent spíše špatná zpráva, jelikož se vlny uprchlíků ještě více zaměří na slabou a stále nechráněnou Evropu?
Trump chce jistě ukázat, že jeho volební kampaň nebyla jenom rétorické cvičení. Ale to není nejdůležitější. Jeho akčnost vystavuje zrcadlo upovídaným a nic neřešícím politikům. Ukazuje na aroganci a nadutost politiků, rádoby vizionářů typu Angely Merkelové a Hillary Clintonové, které vehnaly naši civilizaci do katastrofické situace. Z prezidentského volebního klání známe naprosto dominující antitrumpovské naladění většiny médií, které se hned tak nezmění. Nedávno jsem viděl ve Washington Post foto z „velké“ pražské demonstrace, zespodu zabraný transparent. My Pražané jsme to moc nezaregistrovali. Chci tím říct, že máme mnoho informací, ale co je skutečnost, příliš nevíme, a to platí i pro zmíněné demonstrace.
K pomoci migrantům si myslím, že jste v otázce poněkud promíchal termíny, které jsou nesourodé. Jedna věc je humanitární pomoc v nouzi a druhá věc je nárokovost, automatičnost této pomoci a migrace za ekonomickým prospěchem. Navíc krok amerického prezidenta směřuje daleko více k otázce bezpečnosti.
Den po inauguraci Trumpa se sešli LePenová, Wilders, Okamura, Salvini z italské Ligy severu, Petryová z německé AfD a další lídři stran, kteří jsou označováni i jako nacionalisté. Vyjádřili Trumpovi podporu. Jsou to „budoucí vládci Evropy“? Mohou se jim establishmentové strany vyhnout, když přeberou jejich nechuť k migrantům? Co za pět let zbude z uspořádání Evropy, které dnes zrcadlí například Evropský parlament?
Tito politici vůbec nejsou stejní. Okamura je viditelný jenom u nás, a kdyby byl dospělý za minulého režimu, nepochybně by vedl nějakou bolševickou buňku. Například Petryová je v podstatě proevropská, ale samozřejmě razantně kritická k Merkelové. Le Penová a rakouský Hofer, to už je úplně jiná třída a tam lze o budoucím postavení ve špičce evropské politiky hovořit. Migrace není jediné nezvládnuté téma „establishmentových“ stran. Co bude s Evropou za pět let, a jak bude vypadat Evropský parlament, to nevím. Mohu pouze doufat, že se hodně změní a politici jako německý sociální demokrat Schulz se propadnou.
Psali jsme:
Europoslanec Jan Zahradil napsal, že Trump dělá tečku za 90. léty, tedy léty Clintona, Albrightové či Havla. Je způsob chápání mezinárodních vztahů jakožto boje USA za jakýsi lepší svět už u konce? Je dobře, když Trumpovi nebude záležet na boji Ukrajiny proti Rusku, ochraně lidských práv, a naopak s Ruskem může uzavírat pragmatické dohody? Opravdu v tomto ohledu, kdy USA zastávaly roli světového policajta či ochránce demokracie, „starý svět“ již definitivně skončil?
Od 90. let jsme téměř generačně vzdáleni, jsme v jiném století, a to nejenom časem. Tím, jak stavíte otázku, jakoby říkáte, že USA bojovaly za lepší svět a že teď už nebude. Já jsem dalek takto zjednodušujících hodnocení. Myslím, že ani to, co podsouváte Trumpovi, dnes nemůže vycházet z ničeho jiného než komentářů těch médií, které se ještě nevzpamatovaly z toho, že nevyhrál jejich kandidát. Počkejte s tím a zbytečně se nelučte s hodnotami, které minimálně v posledních dvaceti letech upadly pod tíhou Bruselu-Berlína a jiných center politiky do pozadí.
Miliardář a filantrop George Soros je se svým konglomerátem nevládních organizací podezírán z organizování „barevných revolucí“ a ovlivňování politiky po celém světě ve prospěch liberálních představ. U nás sponzoroval boj za práva Romů či boj proti ruské propagandě. Jak nahlížet v těchto souvislostech na dílo tohoto muže, který bývá někdy oceňován i jako ochránce západních hodnot? O co mu jde, je jeho přínos pro světovou politiku a bezpečnost za současného stavu skutečně pozitivní?
George Soros je ten, kdo fakticky prohrál americké prezidentské volby. Je dobře, že jeho způsob politického lobbismu a manipulací s veřejností prohrál. Nicméně je pořád velice mocný. Co vše je cílem, nelze vtěsnat do jedné věty a popravdě ani všechno neznám. Vidím především nebezpečnou vizi nového člověka a nového světového pořádku, které nejlépe zná tento „vyvolený“ muž. Ve jménu tohoto pořádku koná, co on považuje za jediné správné. Historie nám ale ukazuje povětšinou katastrofické konce podobných scénářů.
Donald Trump nejprve zhodnotil NATO jako zastaralé, pak v rozhovorech s britskou premiérkou i s německou kancléřkou dodal, že jeho úloha je zásadní. Americký prezident také označil mezi řádky Evropskou unii za nedůležitou. Čili, opravdu myslí vážně jistý izolacionismus? A co s tím my Evropané? Máme se semknout kolem Merkelové? Začít politiku „všech azimutů“?
Nebylo by nic problematického, kdyby se v ne-trumpovské době debatovalo o tom, že NATO už delší dobu neplní svou bezpečnostní funkci a potřebuje reformu, akceschopnost atd. Jeho úloha je právě v této, pro naší civilizaci problematické době, opravdu nesmírně důležitá. Já tady nevidím žádný rozpor, ať s Trumpem nebo bez něj. I když bez něj bychom se asi ještě chvilku plácali po ramenou.
O neschopnosti vedení dnešní Evropské unie jsou napsané stohy publikací a bohužel pro nás, autoři v nich mají často pravdu, takže zase nic. Tezi o semknutí kolem Merkelové pro nedostatek jiných vůdčích osobností zřejmě naplní Němci ve volbách. Co se stane těm, kteří tu hlavu vystrčí a budou chtít jiný směr, lze vyvodit z dnes běžného nálepkování nemainstreamových názorů. Jsou to populisté, xenofobové, extremisté, ultrapravičáci a podobně. Přestože největší populisté v původním smyslu tohoto slova jsou právě etablované politické strany. Vašim azimutům moc nerozumím, mám radši rovnováhu.
Psali jsme:
Jaký dopad vůbec může mít Trumpova politika na druhé straně Atlantiku, tedy u nás v Evropě? Merkelová s Hollandem se jali Trumpa poučovat. Zvítězí nakonec ryze humanistický „evropský“ přístup v tom, že prostě pomáhat musíme, anebo se časem i zde ujme tvrdý přístup v přísném výběru, koho si k nám do Evropy pustíme a vůči ostatním žadatelům budeme nemilosrdní? A co je dle vás vlastně správný postup?
Nevím, kde berete pocit, že „evropský“ přístup je ryze humanistický. To je velikánský omyl. Prezident Hollande je neštěstí evropské politiky, neboť nedokázal vyvážit vliv Merkelové. To je na delší rozbor. Tvrdý přístup a nemilosrdnost jsou termíny, které zavádějí problém migrace do povrchní emotivní polohy, kde je veřejnost snadno manipulovatelná. O tom to ve skutečnosti opravdu není. Chcete-li po mně správný postup, mohu nabídnout pouze principy, kde bych já hledal řešení. Je v tom první signální soustava, jsou v tom prvky ochrany našeho stylu života, kulturních a civilizačních hodnot. Je v tom územní svéprávnost, respekt k sousedům, tolerance a jistě i díl solidarity.
Do jisté míry podobnou populistickou politikou jako Donald Trump se v Česku už pár let prezentuje i Andrej Babiš. Nyní se ale dostal do problémů. Co říkáte jeho možné stížnosti k Evropské komisi ohledně zákona o střetu zájmů, kdy podnikatelé-politici nesmí přijímat státní dotace ani se účastnit veřejných zakázek, jež vyhlásil stát? Měl by takto postupovat místopředseda české vlády?
Omlouvám se, ale Babiš a Trump nejsou podobní populisté. Andrej Babiš posunuje tuto republiku svým absolutním konfliktem zájmů hodně na východ k oligarchům, chánům a absolutním vládcům. Je špatnou známkou pro společnost, že se vytvářejí takové zákony o střetu zájmů, že to ona společnost nemá jaksi automaticky v sobě, v souboru základních etických hodnot. Je samozřejmě kocourkovské, aby si člen vlády de facto přiděloval státní dotace.
A jak nyní hodnotíte novou kauzu předsedy hnutí ANO s nákupem dluhopisů své firmy? Některá média (například Echo24) spekulují, že na jejich získání mohl použít „záhadné“ příjmy, které nezdanil, a chtěl se tak prý vyhnout i další daňové povinnosti. I kdyby Andrej Babiš nakonec prokázal, že sumu na nákup dluhopisů získal férovým způsobem, měl by se člověk s nejvyššími politickými ambicemi takovým způsobem vyhýbat placení daní?
Nedávná aféra s Čapím hnízdem, kde se nějak nenašly některé dokumenty, a kde se s Babišem objímal i před pár dny americký velvyslanec Schapiro, naznačuje, jak dopadne s velkou pravděpodobností dluhopisová aféra. Stejně, když vezmu v úvahu míru důvěry, kterou většinou máme k našim represivním složkám a celému právnímu systému, počínaje státními zastupiteli, bude ještě trvat, než postup našeho ministra financí bude pro nás čítankově nepřijatelný. Buďme na závěr optimisté a věřme, že ta doba není v nedohlednu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
