Podle předsedy petičního výboru Senátu Jiřího Drahoše existují oprávněné obavy o nezávislost veřejnoprávních médií a zejména v poslední době zesilují tlaky snažící se ovlivňovat a omezovat činnost médií veřejné služby. Máte při znalosti mediálního prostředí stejný názor?
Víte, mě štve, že se veřejnoprávní média stala předmětem politického boje. Bojovníkům o Českou televizi vůbec nejde, jde jim o to, nahnat snadné politické body.
Proč myslíte?
Televizi a rozhlasu rozumí každý a je kolem nich plno emocí. Pan Jandák je hrubý na pana Černého, což velmi pobouří zastánce pana Černého, ale ti už zase neřeknou, že se jednalo o jeho reakci na urážku pana Černého. Ti samí lidé neřeší nehorázné výroky radního ČT pana Šarapatky jen proto, že ho považují za člověka na straně České televize, ale zaútočí proti panu Jaklovi proto, že ho považují za nepřítele ČT... No nezapojte se do takovýchto tahanic. Publicitu máte jistou.
Proč jste na svém facebooku podpořil Davida Smoljaka při jeho kampani do Senátu, když on je jedním z iniciátorů petice Braňme média veřejné služby?
Zrovna minulý týden jsme s Halinou Pawlovskou vzpomínali na to, jak jsme s Davidem v roce 89, ještě s dramatikem Ivanem Bednářem a produkční Irenou Schmitzerovou dělali v televizi v redakci zábavy revoluci.
Dobře, ale David Smoljak nepřímo o vás na svém facebooku napsal: „A už vůbec jsem netušil, že na uvolněná místa v mediálních radách začnou usedat téměř výhradně lidé, kteří se nebudou tajit snahou přitáhnout těmto médiím pořádně uzdu.“ Chcete médiím přitáhnout uzdu?
Chybí tady noviny, které by plnily veřejnoprávní službu? Chybí tady nakladatelství, které by vydávalo veřejnoprávní knihy? Filmové studio, které by točilo veřejnoprávní filmy? Nejsem proti tomu, aby tady byla veřejnoprávní televize, ale jsem proti tomu, aby se vytvářel dojem, že je konec demokracie, když tu Česká televize nebude.
Co vám na ní vadí?
Česká televize je hybrid, něco mezi komerčním a veřejnoprávním subjektem. ČT dostává od státu bezprecedentní rozpočet, ale přitom se stejně jako privátní média snaží získat co největší podíl na trhu. Hospodaří s rozpočtem přes sedm miliard, druhá nejsilnější televize TV NOVA hospodaří zhruba s polovinou této částky. Při takhle velké tržní síle samozřejmě Česká televize zásadním způsobem televizní trh určuje.
Psali jsme:
Bývalý ředitel Ivo Mathé v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl: „Politici nikdy myšlenku ovládat Českou televizi neopustili. Oni se cítí být akcionáři České televize. Což je ovšem hluboký omyl. Česká televize je službou veřejnosti, a ne poslancům.“ Kdo tedy odpovídá za ČT?
Samozřejmě stát. Pokud někoho nechává hospodařit se sedmi miliardami veřejných peněz, někdo musí za to hospodaření převzít před veřejností odpovědnost. Jak to asi může udělat veřejnost sama? Ve světě existují různé modely.
První je model vládní, kdy přebírá odpovědnost některý orgán vlády, třeba ministerstvo. Často se o tom mluví, že to tady má být cílem. Nevidím žádné snahy tento model nastolit. Další je model parlamentní, pak je model občanský, který zapojuje občanskou společnost – osobnosti z kultury a sportu, a ten se pojí ještě s nějakým jiným modelem. V zásadě je to princip, který u nás máme.
A pak je model profesní, kdy televizi ovládnou profesní skupiny – novináři, kameramani, režiséři, scenáristé... a to je model, po kterém volají lidé, kteří jsou profesně s televizí spojení.
Třeba novopečený senátor za Prahu 9 a iniciátor už zmíněné petice David Smoljak je scenárista, nemýlím se?
Dostávám mnoho zpráv od renomovaných televizních tvůrců, kteří tvrdí, že Česká televize je jen pro někoho. Ocituji jednoho významného pana režiséra, který sice souhlasil, abych jeho jméno uvedl, ale já to neudělám, abych mu definitivně nezablokoval zakázky na Kavčích horách:
„Vždy jsem skálopevně věřil ve smysl, strukturu, a hlavně v jakýsi nepsaný morální kredit média veřejné služby – ČT. Jenže památnou ‚televizní revolucí‘, pokusem jisté skupiny nejen politicky uchopit televizi, ale především se udržet u zdrojů peněz, se to všechno zbouralo a další léta už jen korodovalo do současného stavu.“
Myslím, že to dostatečně vypovídá o mém odporu ke snahám vybraných profesních skupinek ovládnout Českou televizi, ale přitom čerpat veřejné peníze. Kombinaci parlamentní kontroly a občanského principu, kterou tady máme, považuju za optimální.
Poslanec Lubomír Volný se ostře opřel do České televize, mimo jiné uvedl, že Česká televize je za současné situace schopna pokrýt svůj provoz do roku 2021. Jeho slova nepřímo potvrdil i předseda volebního výboru poslanec Stanislav Berkovec, že ví, že ČT dlouhodobě hospodaří ve ztrátě. Co na to říkáte?
Proč by ČT neměla pokrýt svůj provoz? Ostatní média svůj provoz nepokryjí? Všichni musíme své výdaje podřizovat výši svých příjmů a Česká televize si na rozdíl od ostatních může spočítat, kolik jich do jejího rozpočtu přiteče, předem. V podstatě ideální situace. Pokud nemáte jiný vzkaz politikům, kteří rozhodují o vašich příjmech, než „dejte nám peníze, jinak nám do toho nemluvte“, těžko v takovéto atmosféře vyjednáte zvýšení koncesionářských prostředků.
Ale co když těch peněz má Česká televize málo vzhledem ke své představě, kolik by jich mít měla?
Teď jste to řekl. Pojďme se bavit o té její představě, o tom, jestli vysílání televizních pohádek v exponovaných časech, nákup zahraničních licencovaných formátů, jako je Star Dance, opravdu plní požadavky na veřejnou službu. Jsme členy EU a tam se směrem k audiovizuálnímu trhu mluví hodně o ochraně veřejných zájmů, o kulturní rozmanitosti, názorové pluralitě, ochraně spotřebitele, mediální gramotnosti…
A Česká televize ve svém rozvojovém plánu mluví o tom, že by měla nadále působit na televizním trhu jako lídr dramatické tvorby nebo že hlavním projektem napříč programy budou v roce 2019 nejvýznamnější výročí. Je nějaký důvod, proč by se měla ČT pasovat na lídra dramatické tvorby? Je nějaký důvod, aby Česká televize byla nějakým vrchním ceremoniářem? To samozřejmě nejsou moje největší výhrady, jen se snažím poukázat na rozdíl relevance vidění problematiky.
Když už jste začal mluvit o Evropské unii, co z našeho členství plyne vzhledem k televiznímu vysílání?
EU vyžaduje od členských zemí, aby měly svůj audiovizuální trh pod kontrolou. A to bez ohledu na technologie, jestli vysílání probíhá cestou klasických pozemních vysílačů, přes kabely nebo přes družice nebo přes internet. My přidělíme licenci k vysílání, ale ten subjekt tady vůbec vysílat nemusí. Evropská unie po nás chce, abychom ale za to, co vysílá, nesli odpovědnost, když jsme mu tu licenci dali, protože, když vznikne problém s porušením zákona v zemi, kam tento subjekt vysílá, nese za to odpovědnost stát, který licenci přidělil. V současné době volného pohybu programů v souvislosti s technologiemi přeshraničního šíření musí být jasné, který stát, a tedy který regulátor, je kompetentní případné porušení zákona řešit. Je to proto, aby se některé programy nevyhýbaly regulaci právě tím, že vysílají z různých států.
S tím souvisí i problematika evropské tvorby. Evropa řeší, jak si zachovat vlastní identitu a nerozplynout se v globálním prostředí. Co to ale je, ta evropská tvorba? Analogicky i národní tvorba? Formáty vyvíjejí mezinárodní produkce, které nemusí být evropské, ale jsou v Evropě realizované. Jde tedy o evropskou produkci? Čínská Panda s českým Krtečkem vytvořené v koprodukci čínské televize a české Little Mole Cartoon, je to evropská tvorba? Možná, že se podle výkladu zákona jedná o evropskou tvorbu, pro mě ale přesně toto je příklad, kdy se o domácí ani evropskou tvorbu nejedná. Přece nejde jen o dodržení litery zákona, ale o naplňování záměru. Národní nebo evropská produkce je především dána historickým a společensko-kulturním kontextem.
prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult.
V čem tedy spočívá hlavní střet mezi tradičními médii a těmi novými?
Evropská unie v oblasti jak tradičních, tak i nových médií prosazuje rovné podmínky při vstupu na trh. Má za to, že se jedná o důležité podnikání, které vytváří mnoho pracovních příležitostí, podporuje hospodářský růst, otevírá příležitosti pro investice. Jedná se o nové příležitosti, ve kterých právě naši lidé mají velkou šanci uspět. Proč by naši odborníci měli odcházet do zahraničí a nenajít uplatnění doma jen proto, že tady je televizní prostor víceméně rozdělený a dominantní roli na něm hraje veřejnoprávní televize?
Nakolik jde u České televize o dominantní roli?
Pokud na sebe ČT váže tak ohromné prostředky – sedm miliard korun – tak na našem trhu disponuje obrovským vlivem na to, co se tady vyrábí, kdo to vyrábí, kdo popřípadě ne, s jakými náklady, a kolik peněz jde do zahraničí za nákup licencí. Přičtěte k tomu vyplácení autorských práv a máte další penězovod, jak odtud peníze odtékají do zahraničí. Tím nezpochybňuji, že Česká televize je největší zadavatel původní tvorby, se svým rozpočtem to ani jinak být nemůže, ale rozhodnutí, kdo a co bude točit, protéká příliš úzkým trychtýřem lidí.
Co se dá v této věci čekat od Senátu, který by měl na své červnové schůzi zmíněnou petici projednávat a diskutovat o budoucnosti médií veřejné služby? Čím to, že Senát varuje před ohrožením ČT a ČRo, zatímco Poslanecká sněmovna je v klidu, a dokonce si dává na čas s projednáním zprávy o hospodaření ČT za roky 2016 a 2017 a o činnosti ČT v letech 2016, 2017 a 2018?
Já od té petice nic neočekávám. Nakonec, už je k dispozici protipetice s názvem „Vraťte veřejnoprávní média jejich koncesionářům!“ Podle mě jde o politický marketing, který slouží politickým cílům, ne faktické debatě o buducnosti médií veřejné služby. Obránci ČT často hrozí, že cílem vlády je dosáhnout odvolání Petra Dvořáka a Rady ČT, a tak provést v ČT personální čistky. To je nesmysl. Fungování České televize není jen v lidech, ale hlavně v systému. ČT vykazuje všechny neduhy státní firmy. Ani se nedivím poslancům, že výroční zprávy nemají chuť schválit. Přečtete si je. Jsou napsané velmi obratně, nakonec papír unese všechno, jen vás neumí přesvědčit, že ta instituce plní svoji roli.
Zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jejímž členem jste, jsou neveřejná, informace lze získat z tiskových zpráv z jednotlivých zasedání. Vás ale při nástupu do funkce potkalo to, že se vaše kritika práce ČT dostala ven. Tušíte, jak se to stalo? A co lze proti únikům informací ze zasedání RRTV podniknout?
Vyříkali jsme si to na Radě, věřím, že se to opakovat nebude. Mám nyní z jednání dobrý pocit. Na těch pár, kterých jsem se zúčastnil, debata ukázala, že členové nezastávají politické postoje. Význam RRTV jako regulačního orgánu se bude zvětšovat, a tím i nároky na odpovědnost, nezávislost, korektní jednání a morální integritu. Jde o daleko víc než o média veřejné služby. Jde o to, abychom se jako malá země v té globální vesnici neztratili, abychom využili nástup nových médií nejen pro naši ekonomiku, pracovní příležitosti. Jde o to, aby byla víc diverzifikovaná poptávka a naši tvůrci dostali větší prostor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
