Brzy totiž ve své funkci zjistila, že její pracovní povinnosti půjdou i jinými cestami. A že i ona bude muset řešit velmi ožehavý problém – tedy soužití s Romy a nepokoje, které v různých českých městech občas kvůli tomu propukají. Stačí vyjmenovat České Budějovice, Šluknovsko, Teplicko…

Paní Šimůnková, proč se domníváte, že se v ČR tolik zhoršují postoje vůči Romům? Jakou cestu pro zlepšení vidíte jako nejreálnější?
Příčin narůstající nesnášenlivosti vůči Romům je mnoho, je důležité upozornit na to, že nejde o nárůst rasistických nebo xenofobních postojů v české společnosti, ale o specifické odsuzování Romů jako samostatné skupiny. Můžeme tedy hovořit spíše o nárůstu anticiganismu v české společnosti. Mezi jeho příčinami může být frustrace obyvatel ze zhoršující se hospodářské i politické situace – dlouhodobě neklesá nezaměstnanost, zvyšují se přitom životní náklady, politická scéna je několik volebních období nestabilní, důvěra v politiku stále klesá. Lidé ztrácejí jistotu, a své obavy a hněv obrací proti jasně vymezitelné skupině.

Řešení situace probíhá na několika úrovních. O řešení na úrovni měst se snaží jejich starostové, kteří pořádají setkání s občany, rozhodují o nasazení městských policistů i o přípravě preventivních projektů. Na státní úrovni vystupuje Ministerstvo vnitra, které řídí práci policie při demonstracích i při zajištění pořádku po nich. Já se snažím řídit kroky státní správy a přípravu úprav v zákonech, které by mohly řešit některé problémy, které mohou být příčinou takových demonstrací – problémy s bydlením chudých obyvatel, možnosti pro jejich zaměstnávání, oddlužení a podobně.