Vyměňte Merkelovou, jinak nás nic dobrého nečeká. EU si za to může sama. Ilona Švihlíková ukazuje na věc, o které se u nás nemluví

16. 5. 2016 9:36

Není divu, že se hovoří o další krizi eurozóny. Například na dlouhodobé problémy Finska u nás nikdo neupozorňuje, myslí si ekonomka Ilona Švihlíková. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se věnuje otázce dusícího se Řecka, od něhož se odvrátila mediální pozornost, a kompetentnosti evropských elit, o nichž má jasno. „Pokud nebudou evropské elity, na prvním místě Angela Merkelová, rychle vyměněny, tak nás nic dobrého nečeká,“ sděluje rezolutně docentka Švihlíková.

Vyměňte Merkelovou, jinak nás nic dobrého nečeká. EU si za to může sama. Ilona Švihlíková ukazuje na věc, o které se u nás nemluví
Foto: Jan Štěpán
Popisek: Ekonomka Ilona Švihlíková na debatě v Ostravě

Řecko jsme „opustili“ v době, kdy bylo vystaveno podmínkám EU pro ustavení tzv. záchranného balíčku. Ten obnášel mimo jiné „oktrojovanou“ privatizaci zbylého řeckého národního majetku i další reformy. Kam jsme se od té doby dostali a co byli Řekové nuceni obětovat?

Asi to nejhorší na celé řecké tragédii je, že ačkoliv míra oběti řecké ekonomiky a společnosti stoupá, vyřešeno není nic. Jen před pár dny prošlo řeckým parlamentem další zvýšení daní a další snížení penzí. Navíc by tento rok měla být provedena privatizace aktiv státu za více než 50 miliard eur. 

Sami věřitelé z toho dělají „nekonečný příběh“, protože podmínky, které Řecku stanovují, jsou naprosto nesplnitelné. Až nyní tohle začal intenzivněji vyjadřovat i Mezinárodní měnový fond, který tlačí zejména na Německo, aby přistoupilo na odpuštění části řeckého dluhu. V dopise, který měly k dispozici např. Financial Times, vyjadřuje Christine Lagardeová stanovisko směřující k realistickým fiskálním cílům. Primární přebytek stanovený na 3,5 % HDP je absolutně mimo realitu. Jenže Německo už dlouho žádnou realitu vidět nechce. Proto MMF říká, že pokud nedojde ke změně postoje, tak z programu na „záchranu“ Řecka odejde. A to je zase pro Německo nepřijatelné. Takže je tu šance, že se konečně pořádně „řízne“ a nebude pokračovat ta typická německá politika nekonečného odkládání problémů, které byly samotnými německými představiteli způsobeny. 

Nejnovější prvky těchto reforem přivedly do ulic Athén tisíce lidí. Jak má levicový volič vnímat demonstraci radikálně levicového davu směřovanou vůči vládě, jejímž základem je strana rovněž vnímaná jako radikálně levicová?

Je to velice důležitá informace nejen pro levicového voliče. Ukazuje totiž, jak doopravdy funguje eurozóna. Je zcela jedno, jakou si zvolíte vládu, politiku musí provádět jen jednu – a tu vám naordinuje zahraničí, resp. Německo. Můžeme sice Syrizu chápat jako stranu, která buď zradila, nebo to takticky nezvládla, ale faktem je, že Tsipras a spol. byli v neskutečně obtížné pozici. Z ČR se to snadno kritizuje. Pro mě je to informace o nedemokratickém, a navíc i ekonomicky kontraproduktivním fungování eurozóny. Ne nadarmo Varufakis, bývalý ministr financí, vzpomíná, že při jedné ze schůzek s věřiteli ironicky nadhodil, že zadlužené země by možná ani neměly mít volby, a odpovědí mu bylo jen mlčení… to vypovídá o stavu eurozóny hodně. 

Co je ovšem možná nejpodstatnější, evropský občan vidí v tuto chvíli dvojí zátěž Řecka: Kromě nekončících problémů se sanací státního dluhu i problém přítomnosti uprchlických zařízení na ostrovech v Egejském moři. Jak běžní Řekové vnímají to druhé? A řekněme si na rovinu... Kdyby dnes byly předčasné volby, jak by to dopadlo při souběhu obou dvou těchto problémů?

Nemůžu mluvit za běžné Řeky. Je ale pravda, že tlak na jejich zemi je enormní. Však už také Řekové varovali, že nejsou daleko od zhrouceného státu. Politika EU je ale natolik přihlouplá, že si zhroucené státy vyrábí sama jak na běžícím pásu a pak se diví následkům. Někdy z toho mám pocit, že by evropské elity přivítaly, kdyby se k moci v Řecku dostala vojenská junta… 

Oběvují se zvěsti o další budoucí „eurokrizi“. Hraje v ní hlavní roli Řecko, nebo jde o jiné faktory? Abychom hovořili hlasem zdravého selského rozumu... O jak moc hůře by to pro Řeky mohlo dopadnout a mohlo by se Řecko, již tak oslabené, stát spouštěčem další eurokrize?

Není divu, že se hovoří o eurokrizi. Je to proto, že základní problémy eurozóny prostě nebyly vyřešeny; a to vůbec nejde jen o Řecko, kde je to sice nejpatrnější, ale Řecko není jediná země, která má problémy. Podívejme se na Finsko, které má už delší recesi než za Velké deprese – o něm se nicméně u nás skoro vůbec nemluví. 

Z hlediska Řecka jde krátkodobě pořád o jedno a totéž – odpustit větší část dluhu, zainteresovat Evropskou centrální banku a zaměřit se na růstová opatření řecké ekonomiky, protože jenom tak může Řecko splácet. Z delšího časového horizontu je patrné, že euro je měna je do dobrého počasí. Jakmile nějakou zemi zasáhne nějaký asymetrický šok, tak eurozóna zná jediné „řešení“: tlak na pokles mezd a cen. Což je nevyhnutelně nejen bolestivé, ale i socio-ekonomicky kontraproduktivní. V současné době euro nesbližuje, ale naopak země rozděluje. Je to od počátku chybně navržená měna, protože nepočítá s pomocí slabším zemím či regionům. Ale i v rámci jednoho státu je možno udržet jednu měnu (viz např. Československo) jen díky přerozdělování. To není otázka ideologie, ale čiré ekonomické praxe. 

Pro Řeky to nakonec může dopadnout tak, že iracionalita evropských „elit“ nebude korigována postojem MMF a Řecko se jako stát zcela zhroutí a vezme to tam do rukou armáda. Koneckonců by to nebylo poprvé. A jak jsem uvedla v předchozí odpovědi, obávám se, že by to část evropských představitelů i uvítala. Řecká ekonomika tvoří sice jen necelá 2 % evropského HDP, ale další nejistota ohledně fungování a přežití eurozóny společné měně jistě nijak nepomáhá. Ale za to si mohou představitelé EU sami. 

Máme zde Itálii, o které se dlouho hovoří jako o nestabilním prostředí. Španělsko, kde neexistuje stabilní vláda. Francii, o jejíž veřejných financích se vedou legendy... Kde vidět nebezpečí?

EU má neuvěřitelnou schopnost vytvářet problémy, které následně nedokáže řešit, a to jak ve vnitřní politice, tak i v zahraniční – a pak se divit následkům, viz Ukrajina, Sýrie, Libye… 

Itálie je určitě riziková z hlediska děsivého stavu svého bankovního sektoru. Ve Španělsku se přeměňuje celá politická scéna, ve Francii socialistická vláda zavádí neoliberální děs a běs v zákoníku práce. Já vidím nebezpečí v nízké kvalitě evropských elit. Kombinace zbabělosti, přenášení tlaku na ty nejslabší, neuvěřitelné geopolitické hlouposti (podíl na rozvrácení Sýrie, o Libyi nemluvě, či vydírání Tureckem...), to je něco, co nás všechny ohrožuje. Nelze se pak divit, že znejistělí občané hledají alternativu, třebas i na extrémnější pravici. Pokud nebudou evropské elity, na prvním místě Angela Merkelová, rychle vyměněny, tak nás nic dobrého nečeká. 

Podíváme-li se k nám, vidíme odborářskou kampaň „Konec levné práce“. Z levicového hlediska je jistě možné vidět ideový přínos takové akce. Nicméně, je tomu dle vás tak i ve faktických dopadech?

Nejde ani o ideový přínos. Kampaň „konec levné práce“ je velice důležitá, protože správně upozorňuje jak na absolutně nízkou úroveň českých mezd, tak i na velkou disproporci mezi úrovní mezd a ekonomickou výkonností. Konečně tu nějaký významný subjekt, když už toho jaksi hlavní levicové strany nebyly schopny, nahlas říká, že hlavním výsledkem transformace je, že máme 22. nejnižší mzdy z EU. Kampaň podporuje odborovou organizovanost, která potřebuje oživit, jak dnes (k mému překvapení) přiznávají i někteří pravicoví ekonomové. 

Je tu ovšem jeden zásadní problém, a to je model české ekonomiky. Jak jsem vysvětlila ve své knize Jak jsme se stali kolonií, náš model je založen na láci – podhodnocený kurz, levná práce, nízká přidaná hodnota. Tlak na nárůst mezd nutně narazí dříve či později na limit v podobě právě té přidané hodnoty. Vždyť mnoho „českých“ firem-dcer jsou montovny, resp. se orientují na práci ve mzdě. Je tedy nutné upozorňovat, a to nejen kvůli odlivu zisků ze země, na nutnost tento model změnit. Pokud to neuděláme, tak se rostoucího životního standardu – a většina lidí žije ze mzdy – prostě nedočkáme. 

Faktické dopady kampaně asi lépe zhodnotí odbory, já vnímám jejich kampaň jako velice užitečnou a důležitou. 

Pozornost lidí, jimž leží na srdci zaměstnanost a jevy s ní spojené, se soustředí na Ostravsko, směrem k OKD. Lze se jistě bavit o Zdeňku Bakalovi, nicméně... Bavíme-li se o tomto nešťastném regionu jako celku, lze vlastně dospět k něčemu pozitivnímu?

V první řadě lze dospět k poučení. Např. tomu, že určité statky jsou prostě národní bohatství a mělo by s nimi tak být zacházeno. Jsem zvědavá, jestli si naši politici včas všimnou, jaký problém se nám tady tvoří s vodou, když už jsme si nechali vodárenství taky tak úžasně zprivatizovat… Další poučení se týká nečinnosti – ono se to nechalo vyhnít a teď už všichni jenom koukají. OKD je prostě další z mnoha, mnoha příkladů, kdy si soukromý gauner sebere zisky, zatímco ztráty zaplatíme my všichni. Nejsem asi jediná, kdo si vybaví Petra Bezruče, který prý podle Ministerstva kultury už „není aktuální“. No, já bych řekla, že je aktuální dost a dost. Zúčtovat s některými by to opravdu chtělo. 

Asi jsem naivní, ale nechápu, jak je možné, že nebylo podáno ani jedno trestní oznámení! 

Moje kamarádka z Beskyd vždycky říká, že Ostrava má dobrý mrav. Bez pomoci vlády to ale ani s dobrým mravem nezvládne. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Západní firmy přišly, aby nám to tu zavřely. Byli jsme naivní, říká Mnislav Zelený-Atapana

4:43 Západní firmy přišly, aby nám to tu zavřely. Byli jsme naivní, říká Mnislav Zelený-Atapana

STO LET REPUBLIKY Po roce 1989 jsme se demokraticky příliš naivně a rychle otevřeli světu, byli jsme…