Nedávno jsme si připomněli chmurné výročí 15. března, kdy před 76 roky Adolf Hitler dovršil okupací své plány na podrobení Československa. Nesmíme nikdy zapomenout, že k tomu mohlo dojít pouze v souladu s dlouholetou benevolencí západních vlád vůči nacistickému Německu i fašistické Itálii a především jen vinou mnichovské zrady. Tehdy se snad nejotevřeněji projevil tradiční „modus operandi“ Západu spočívající v prosazování jeho zájmů bez ohledu na oběti svých vlastních spojenců. Posílení americké přítomnosti v Evropě v rámci kampaně Atlantik Resolve je totiž znamení, že se blíží historická reminiscence. Znovu se bude jednat „o nás bez nás“?

Česká republika za 25 let přišla kompletně o schopnost chránit vojensky svoje území. Kapitalismus je tak „vynikající“ společenský systém, že nejen ČR, ale ani ostatní evropské státy dlouhodobě nemají až na několik výjimek peníze na zajištění této základní funkce státu. Velké soukromé korporace jednoduše ekonomicky vysávají stát i obyvatelstvo, státy mají stále méně finančních prostředků (proto ony všeevropské nekonečné ekonomické reformy) a armádní rozpočty byly často prvním cílem nemilosrdných per ministrů financí.

Ale například i taková nadstandardně vyzbrojená Velká Británie si musela v roce 2011, kdy se její letecké síly účastnily bombardování Lybie, vážně rozmýšlet, zda má dost pilotů, aby zajistila svůj vlastní vzdušný prostor a současně se zúčastnila „lybijského dobrodružství“, pro které dokázala vyčlenit jen asi dvě desítky bojeschopných letounů. Opravdu trapná chvilka pro kdysi slavnou Royal Air Force. Německé i ruské deníky nedávno podrobily zdrcující kritice připravenost německé armády na jakoukoli akci. Valná většina vzdušných sil německé armády je nepoužitelná nebo v opravnách. Jako třešinku Die Welt poznamenává, že polovina německých kasáren není stále připojena k elektrickému proudu. Prý brzy dojde k nápravě...

Pak musíme vzít v úvahu strukturu vojenského rozpočtu NATO. Třičtvrtě vojenských výdajů NATO zajišťují USA a Velká Británie. Souhrnně řečeno Evropa je vojensky zcela závislá na USA.

A v této situaci, oslabená vojensky i hospodářsky, se Evropa dychtivě žene do nepřátelského vztahu s Ruskem. Halasná válečná propaganda není nepodobná té před první či druhou světovou válkou. Jednolitá mediální smršť nedovoluje na Západě vidět nic jiného než obraz východního „Nepřítele“, „Barbarů před branami“, jejichž údajným jediným úmyslem je bezuzdná agrese.