Andrej Danko (předseda SNR): Při honbě za úspěchem nezapomínejme na lidskost

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny České republiky Radku Vondráčku, vážené dámy, vážení pánové, ctění protokolární hosté, ale především drazí bratři Češi, Moravané a Slezané!

Je mi ctí a jsem plný emocí, že vás mohu srdečně pozdravit jménem Národní rady Slovenské republiky. Děkuji vám za tento mimořádný projev úcty, který jste dali slovenskému národu, že mohu vystoupit na půdě českého Parlamentu. Uvědomuji si, že takovouto možnost poskytuje Parlament České republiky jen velmi výjimečně.

Mnohé národy se diví, jaké máme vynikající vztahy. Myslím si, že tyto vztahy jsou opravdu upřímné, přirozené, a právě proto jsou nadstandardní. Nerodily se však lehce. Prošli jsme kus opravdu těžké cesty.

Češi, Moravané, Slezani a Slováci jsou výjimeční lidé. Máme být na co hrdí. Dokázali jsme po dlouhá staletí stát při sobě v dobrém i zlém. Nic nás nezlomilo. Špatná zkušenost Čechů s germanizací a Slováků s maďarizací vyústila do založení našeho společného státu v roce 1918. Tato sdílená zkušenost vytvořila z Československa silný státní svazek. Ten byl vzorem v tehdejším období parlamentní demokracie.

V roce 1992 nadešel čas se rozejít. Jako jediné národy v Evropě jsme to dokázali nenásilně, v klidu a se ctí, přičemž jsme zůstali přáteli. Dozráli jsme jako národy a dnes bok po boku ukazujeme, že dokážeme spravovat své státy.

Před sto lety na těchto místech zasedalo Revoluční národní shromáždění. Byl to politický orgán rodící se Československé republiky. Československou symboliku potvrdila i volba prvního prezidenta. Tomáši Garrigue Masarykovi kolovala v žilách česká krev po matce a slovenská po otci. Asi i jeho původ ho předurčoval být tím správným prvním československým prezidentem. V jeho osobě se skloubila moudrost, rozvaha, um, pokora, pracovitost, a s tou spravoval Československou republiku, řekl bych, že ty nejlepší vlastnosti našich národů.

Výjimečnost tohoto místa potvrzuje i zvolení Františka Tomáška za prvního předsedu Národního shromáždění. Právě v této budově se začaly psát dějiny československého parlamentarismu. Spolupráce našich národů získala v československém státě nový rozměr.

Ale naše společné vědomí a vzájemné vztahy se formovaly dlouhá staletí předtím. Pouto se mezi našimi národy vytvářelo ještě před rokem 1918, a to se stalo důležitým duchovním pilířem našeho společného státu. První spojenectví jsme vytvářeli už v sedmém století v Sámově říši. Období Velké Moravy spojilo Slovensko, Moravu a Čechy politicky i kulturně. Odkaz svatého Cyrila a svatého Metoděje výrazně poznamenaly směrování obou národů po dobu celého milénia. Je to naše společné dědictví.

České království bylo ve středověku centrem evropské kultury a kolébkou vzdělanosti. Důkazem toho je i vaše slavná Karlova univerzita, která je i v současnosti prestižní evropskou vysokou školou.

Češi byli v mnoha obdobích evropských dějin právě tou hybnou silou reforem. Nesmíme opomenout Mistra Jana Husa, který se stal symbolem vizí o svobodě, bratrství a rovnosti. I dnes se můžeme učit a řídit jeho humanistickým odkazem: Hledej pravdu, mluv pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do své smrti.

Mnohé další osobnosti našich národních dějin, ať je to Ján Jesenius, Juraj Tranovský nebo Jan Ámos Komenský svými činy upřímně spojovali český a slovenský svět. Připomínají nám sílu jednotlivce, jehož víra a odhodlání dokáže velké věci měnit. Dnes nastal správný čas, abychom jim vyjádřili naši úctu a dík za to, že dokázali sbližovat naše národy.

Na nedávném společném setkání v moravské Kroměříži jsme si připomněli 170. zasedání rakouského Říšského sněmu. Právě na něm český vlastenec František Palacký poprvé prezentovat možnost soužití Čechů a Slováků v rámci federalizované monarchie. Je to jeden z prvních vizionářských pokusů načrtnout soužití svobodných evropských národů. A nemohu opomenout ani mezník slovensko-českých novodobých vztahů, jímž je především revoluční rok 1848. Právě tady v krásné Praze našli útočiště źudovít Štúr, Hurban a Hodža. Ve stověžaté se uskutečnil památný Slovanský sjezd, stal se základní politickou platformou pro osvobození slovanských národů od habsburské monarchie. Jsme vám vděčni i za Bedřicha Bloudka, Bernarda Janečka a Františka Zacha. Tito stateční čeští a moravští velitelé nám pomohli a bojovali v čele slovenských dobrovolníků pod zástavou první Slovenské národní rady. Staletí jsme žili vedle sebe, ale ne ve společném státním útvaru. Češi se bránili německému kulturnímu tlaku, Slováci zas tomu maďarskému. Společný zájem na ochraně vlastního jazyka a kultury přirozeně sbližoval oba národy. Naše vzájemné bratrské vztahy byly vždy postaveny na jazykové, kulturní a etnické blízkosti. První společné československé hranice jsme vytvořili až tehdy, když jsme potřebovali vzájemnou pomoc.Vznik republiky byl pro Slováky a Čechy vysvobozením od žaláře národů, jímž se opravdu Rakousko-Uhersko stalo. Češi obnovili slávu své někdejší státnosti a Slováci se po dlouhých staletích svobodně nadechli. Nebylo to lehké období soužití Čechů a Slováků hlavně se silnými národnostními menšinami.

Po mnichovské zradě naše národy zažívaly těžké časy. Češi čelili nacistickému útlaku v protektorátě, Slovensko se bránilo šovinismu. První republika byla v troskách, idea česko-slovenské vzájemnosti však ne. Touhu Slováků a Čechů po svobodě symbolizuje společný hrdinský čin Jána Gabčíka a Josefa Kubiše. Atentátem na říšského protektora zasadili nacistickému Německu tvrdou ránu. Přesto, že nás mocnosti uměle rozdělili, naše národy v zahraničí spolupracovali i v tomto těžkém fašistickém období. Odmítnutí fašistického režimu a touhu po nové kvalitě vzájemných vztahů Slováci vyjádřili ve Slovenském národním povstání, Češi deklarovali vůli po národní svobodě v ozbrojeném vystoupení v květnu 1945. Nastala nová naděje pro Čechy a Slováky.

Rok 1948 a následně politické procesy padesátých let zastínily úsvit druhé republiky. Byly však pro oba národy další zkouškou. Říká se: co tě nezabije, to tě posílí. Naše morální síla se projevila v době Pražského jara v roce 1968. Obrodný proces ukázal přívětivou a demokratickou tvář Čechů i Slováků. Tehdy nás upřímně podporoval celý svět. I když reformní proces umlčely tanky Varšavské smlouvy, naděje na lepší a svobodnější život přetrvala i po dobu období normalizace. Rok 1968 nám přinesl nové státoprávní uspořádání a novou kvalitu soužití našich národů. Svojí surrealistickou tvorbou vléval naději občanům mezi jinými i výjimečný český básník Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny.

Narodil jsem se jako Slovák v Československu a jsem na to hrdý. Osmnáct let, a dnes znova, jsem zpíval československou hymnu a vždy cítím dojetí, když slyším tóny krásné české hymny Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj. Vím, jaké to je dívat se na dvojjazyčné federální zprávy. Mám rád výborné seriály Jaroslava Dietla, plejádu skvělých českých umělců, kteří obohatili i naši slovenskou kulturu. To všechno a mnoho jiného ovlivňovalo naše životy. Kultura a sport byly těmi našimi pýchami. Oproti jiným národům máme tu jedinečnou výhodu, že navzájem můžeme do hloubky a bez překážek vnímat naše jazyky. Slováci rádi poslouchají a vnímají češtinu pro její krásnou barevnost a uvolněnost. Byl bych rád, kdybychom nepřerušili společnou jazykovou příbuznost, aby se i naše děti uměly navzájem domluvit bez tlumočníka jako bratr s bratrem. Pro budoucnost našich vzájemných vztahů je to velmi důležité. Československý národ sice nevznikl, jak jsem řekl, v Martině, ale zato vznikla úžasná česko-slovenská a slovensko-česká manželství, přátelství na život a na smrt. Česko se stalo domovem mnohých Slováků. Vážíme si velkorysosti českého národa a úcty, kterou nám prokazujete. Věříme, že se stejně dobře cítí i čeští občané na Slovensku.

V roce 1989 jsem vnímal atmosféru celostátního probuzení. Ta silná emoce, touha po svobodě nás všechny pozitivně oslovila. Kdo zažil atmosféru v roce 1989, nikdo na ni nemůže zapomenout. Měli jsme pocit, že už nás nebude nic limitovat. Protestní písně na náměstích si budu pamatovat vždycky. Jako mnozí Slováci, i já jsem se učil texty Karla Kryla, které opravdu obsahují silná poselství.

Naše cesta se před 25 lety rozdělila. Zůstal však společný cíl, společné hodnoty, vzájemná úcta a upřímná přátelství. Po rozdělení společného státu jsme se opětovně setkali ve společném evropském domě. Jsme členy Evropské unie, kterou vnímáme jako uskupení suverénních národních států. Před nadcházejícími volbami do Europarlamentu ukážeme zbytku Evropy, jak jsme jednotní. Jsem rád, že i v politickém formátě V4 je Československo dynamickým prvkem. Jsme akceptovaní partneři. Těším se na zítřejší setkání V4 s Francií a Německem, které pomáhal organizovat i předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček.

Otevřeně a pravdivě pojmenovávejme problémy, které nás opravdu trápí. Co nás dnes trápí? Je to dravost nadnárodního kapitálu, nižší mzdy našich lidí, slabší sociální ochrana. Naše státy nemají stejné postavení na trhu práce v rámci Evropské unie. Potřebujeme stabilitu politických systémů, transparentní volební kodexy. Jsou to otázky, které musíme řešit, abychom posílili stát. Nebojme se však chránit i národní zájmy. Evropská unie potřebuje reformu. Ve vztahu k Evropské unii musíme otevírat další témata. Máme problém s obchodními řetězci, které ničí naše potravináře a zemědělce. Bojujme za právo našich občanů mít stejně kvalitní potraviny za stejně přístupné ceny. I tady musím opět poděkovat českým kolegům, že při nás stáli v boji za stejnou kvalitu potravin.

Musíme se otevřeně a zodpovědně bavit o reformě Evropské unie, o otázce společné obrany, bezpečnosti. Současně společným hlasem musíme umět pojmenovávat problémy, které vidíme středoevropskou optikou. Proto se snažme posilovat parlamentní dimenzi politiky Evropské unie. Chceme ukázat evropským partnerům, že máme zájem na silné, ale reformované unii. A ta musí řešit jiné věci, než posouvání času. Povinností Evropské unie je řešit strategické věci. Například ochranu digitálního světa. Nebo zavedení digitálních daní.

Podívejme se a ptejme se velkých nadnárodních společností, co dělají s daty našich občanů. Ptejme se Googlu, Facebooku, jak je chráněný náš občan. Jsme svědky bezcitného digitálního světa. Virtuální svět dnes silně ovlivňuje návyky spotřebitelů, místy neúnosným způsobem zasahuje do veřejného života. Digitální svět jsme vytvořili my a má sloužit nám a ne ničit naše vztahy a rodiny.

Tato témata má rozvíjet nový Evropský parlament v nejbližším funkčním období. Jsou to nové výzvy, na kterých musíme spolupracovat. Mluvme i o evropské bezpečnosti, o evropské armádě. Děláme to proto, abychom si zachovali vlastní stát. Evropská unie není fúzí států. Projekt Evropské unie je jedinečný, musí však zachovávat i národní identitu. Opíráme se přitom o naši historickou zkušenost. Kdyby Rakousko-Uhersko překročilo svůj stín a poskytlo našim národům svobodu, možná by přetrvalo v podobě evropské unie dodnes.

Ať je zdviženým prstem pro nás i Brexit. Nedovolme ani ohrožení Schengenu. Slováci a Češi dnes bilancují 100 let spolužití. Prošli jsme nelehkou cestou a čelili jsme spolu vícerým krizím a útokům. Máme výjimečné zkušenosti z budování společného státu. Za nejdůležitější však považuji, že jsme získali jeden druhého.

Často zapomínáme na dobré jméno a kvalitu našich výrobků i na asijských trzích. Přitom máme na co navazovat. Zkusme se zamyslet nad společnými aktivitami v diplomacii i v obchodě. Spolupráce zakladatelů společné Československé republiky Štefánika a Masaryka je odkazem pro naše národy i do dnešní doby. Kráčejme spolu bok po boku a pamatujme, že i když každý ve svém domě, jsme nejbližší sousedé.

Často říkám, že žijeme v rychlé a bezcitné době, době plné zloby, kdy jsme přestali vnímat obsah a čteme jen nadpisy článků, jen zlé emoce vnímané médii - bohužel. Jsme však dva úspěšné a sebevědomé národy. Při honbě za úspěchem dnešní doby však nikdy nezapomínejme na lidskost. Jak by řekl váš velikán Jan Werich: "Celé tajemství a snad jediný recept na štěstí, je mít rád lidi a milovat je. Kdo myslí jen na sebe, ochudí jiný o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne."

České republice přeji stabilitu a prosperitu. Jsme upřímně rádi, že vás máme. Poslouchejme se, projevujme si úctu, vyhýbejme se konfliktům. A na závěr mi dovolte být trochu osobní. Cítil jsem silnou emoci při zpěvu vaší hymny a dovolím si to vyjádřit třemi čarovnými slovy, které jsou v životě člověka vždy důležité a tak mě to učili doma. Ta slova jsou děkuji, promiňte a prosím.

Děkujeme vám, milovaní Češi, že jste obohatili naši společnost, kulturu, umění, naše srdce. A že jste při nás stáli vždy v dobrém i zlém. Promiňte nám, pokud jsme my Slováci při našich povahách někdy dravě projevili touhu po svém státě. A prosím vás, zůstaňte takoví, jací jste. Zůstaňte dobrým, skromným, pracovitým národem. Prosím vás, drazí Češi, hlavně ale zůstaňte našimi bratry.

Děkuji vám.