V několika svých zamyšleních nad množením petic „jako hub po dešti“ na téma tzv. nepřizpůsobivých občanů, nejčastěji Romů (Cikánů) z „dílny“ SBD Krušnohor či jeho politické formace Sdružení Mostečané Mostu, anebo ještě lépe z „pera“ jejich vůdce ředitele SBD a sekretáře SMM F. Ryby, jsem varoval před dvěma nebezpečími.

Předně, že je takto více než devalvováno právo každého občana - právo petiční. Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním hovoří jasně. V tomto zákonu se totiž v §1, bod 4) vymezuje k čemu petici podávat nelze. Cituji: „Petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti.“

Jak jistě PT čtenář vidí, zejména závěr tohoto ustanovení zákona byl ve všech peticích (a že jich bylo…) iniciovaných uvedenými dvěma subjekty (SBD a SMM) porušen. Nebo minimálně nedodržen dle filosofie a právního vědomí lidí tyto subjekty reprezentujících. Prostě „dodržují jen ty zákony, které jim vyhovují“ (mimochodem citace jednoho z jejich podporovatelů), anebo vyhovují jejich modifikovanému výkladu. Výklad zákona však dává nejen český právní řád do rukou soudů, ne samozvaným vykladačům práva.

Za další jsem upozorňoval a varoval před rozdmýcháváním mezilidské nesnášenlivosti, šíření xenofobie a jakéhosi „nacionálsocialismu“ po česku, který byl a je halen do hábitu rádoby vlastenectví nebo patriotismu. Navíc zejména lidé z vedení SBD nechtěli vidět a nadále nepřipouštějí vlastní díl odpovědnosti za vzniklé problémy s dluhy na platbách za bydlení, stavu nemovitostí a celkového klimatu života v obytných domech, které byly a jsou v jejich správě nebo dokonce v družstevním vlastnictví. A to nejen v nechvalně známém sídlišti Litvínov-Janov, ale i dalších lokalitách, mostecká sídliště nevyjímaje (zřejmě je nevaroval a nevaruje ani narůstající počet společenství vlastníků, která od nich, z jejich „láskyplné péče a starostlivosti“ odcházejí). Problémy se zde nechávaly narůstat, a když přesáhly únosnou míru, následoval obvyklý scénář – zbylí nájemníci byli vystěhováni do tzv. náhradního bydlení (často údajně ani to ne, prostě byli jen tzv. odejiti), a z přízemí zazděné domy skončily k dalšímu řešení městu, protože to je ze zákona přeci dle filosofie a přístupu SBD za řešením bydlení občanů, nejsou-li sami schopní se o to postarat, na bedrech samosprávy, tedy obce, města. Žádná z petic neřešila nějaký konkrétní návrh na odstranění příčin tohoto stavu. Jen z nich zaznívalo - radnice, kraji, státe starejte se! Jistě, zkreslenou a manipulativně vedenou optikou takto nastavených brýlí to má vypadat aktivisticky a v zájmu občanů.

Poslední, doslova čerstvý počin z dílny SMM (potažmo SBD, protože tyto dva subjekty sice přímo ze svých statutů s politikou nesouvisejí, ale o to vehementněji se do politiky vloupávají) neměl charakter petice, ale rovnou právě „návrhu“ – „vyhlasme Most vyloučenou lokalitou“ (celý text výzvy na webech jistého Týdeníku Homér a SMM). Takto totiž byla tato hrůzná výzva adresovaná sice primátorovi (ale jak jinak v podstatě vládě ČR) ke svolání mimořádného jednání zastupitelstva k odhlasování podobného kroku chystanému v Ústí n. Labem. Jakýsi statut celého města v pozici vyloučené lokality má řešit problémy s tzv. nepřizpůsobivými bez rozdílu údajnému zneužívání sociálních dávek. Ó, jak líbivý populistický, a tudíž velice chytlavý hlas před podzimními komunálními volbami směrem k dlouhodobě manipulované veřejnosti, právě zmíněnými peticemi z dílny SBD a SMM. Apropós, vědí autoři výzvy, jinak zastupitelé města, že zákon o obcích termín mimořádné jednání zastupitelstva nezná a že každé svolané zasedání zastupitelstva města je veřejné a řádné? Ale třeba jde opět o onen příklad „ohýbání“ zákona k jejich potřebám a vnímání práva.