Dobré odpoledne. Dámy a pánové, pane předsedo. Jsem rád, že se dnes dostalo na projednání druhého čtení zákona Práva občana na digitální službu. Jsem rád, že těmi společnými silami jsme se dostali do momentu, kdy čteme v druhém čtení tento zákon a zároveň stále existuje onen konsenzus, který vznikl na samotném počátku. Ne nadarmo se tomu zákon přezdívá "digitální ústava", ale je to věc, která sama o sobě tu naši digitalizaci nezajistí. Je to ale cestovní plán a závazek této vlády, budoucí vlády, ale i poslanců v Poslanecké sněmovně, že od teď budeme ty digitalizační kroky brát vážně a nejen v projednávání tohoto zákona, respektive toho komplexního pozměňovacího zákona potom budeme podporovat takové změny, které nám pomohou ho realizovat. Jednou ze zásadních věcí je financování procesu digitalizace v souladu s tímto zákonem po následujících pěti letech.

A když se mě lidé ptají na to, co tento zákon přináší, protože on jak je na pozadí, tak se vlastně jeví: mám novou občanku, nebudu tedy muset už od příště, jak ten zákon schválíte, chodit na úřad. Není to tak, ale je to smlouva, je to smlouva mezi Poslaneckou sněmovnou, vlastně mezi státem a mezi vládou a občany, že do pěti let skutečně naplníme ten požadavek na digitalizaci.