Bohužel místo věcné debaty zatím největší emoce vyvolává otázka lustračního osvědčení pro jednoho ministra. Leč čas, kdy je strana v opozici, má být využíván spíše k formulování obecných postulátů než k vylepšování vládních návrhů. Chtěl bych se o jednu takovou úvahu pokusit, ať víme, z čeho při dalším projednávání vycházet.
Žijeme v podivném světě, kde jsme stále více pod palbou dvou extrémů. Jedním jsou nápady okamurovců a dalších na rozhodování pokud možno o všem na základě referend. Tedy bez ohledu na odbornost a vhled všechno rozhodují všichni. Druhým je podivný tlak byrokratů, evropských struktur, ale i mnohých „neziskovek“ (příkladem budiž lobbistická Rekonstrukce státu) na rozhodování všeho „odborníky“, tedy nikým nevolenými úředníky. Asi podle vzoru slavného britského seriálu „Jistě pane ministře“.
Obojí extrém je samozřejmě špatně. Slušný konzervativec hledá zlatou střední cestu, protože ví, že sebelepší nápady svět nevylepší a mohou být onou pověstnou cestou do pekel dlážděnou dobrými úmysly.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz