Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážená vládo. Já bych jenom stručně chtěl uvést a vyvrátit jeden mýtus, který je zakořeněný v poslední době v české společnosti. KDU-ČSL v době, kdy byly schvalované takzvané církevní restituce, nebyla v Poslanecké sněmovně zastoupena. Tady nebyl jediný lidovec, který by pro to hlasoval. Logicky jsme nebyli ani ve vládě. To jenom na upřesněnou. Ale my ctíme dohody, ctíme právní stát. My nejsme mluvčí žádné církve a proto nemůžeme podpořit tento zákon, který je evidentní retroaktivní, který nebude v souladu s očekáváním církví.

A na margo toho zákona bych chtěl říct, že církve potřebují peníze na to, aby se osamostatnily od státu, aby došlo ke skutečné odluce církví a státu a to je přece v zájmu všech. Ony ty peníze mají a budou využívat právě pro svoji činnost, kterou já považuji v mnoha ohledech za bohulibou. A je paradoxní, že ten svatý boj, svatý boj za křesťanský charakter naší společnosti a proti islamizaci, chtějí někteří začít tím, že podváží, podváží činnost křesťanských církví a židovské obce. To je opravdu velmi paradoxní. Zamyslete se nad tím. (Potlesk s řad poslanců KDU-ČSL.)