Evropská unie se nakonec dohodla se Spojenými státy na clech ve výši 15 %. EU bude muset masivně investovat v USA a vypadá to, že z druhé strany se nic takového nechystá. Jak se díváte na tuto dohodu?
To má dva rozměry. První rozměr je samotné clo. Je prohra, že clo na evropské zboží dosahuje 15 %. V podstatě je to daň za naše členství v EU. Kdybychom nebyli členy EU, mohli bychom si bilaterálně vyjednat clo nižší (pokud by se nám to podařilo). Na druhé straně je náramně dobře, že EU na americké zboží clo neuvalila. Často slyším řeči o tom, že to vyjadřuje příliš nízké sebevědomí EU. To je možné, ale je mi to úplně jedno – kdybychom na Američany uvalili clo, platili bychom ho my sami ve vyšších cenách na zboží dovážené z USA! Střelili bychom tím sami sebe do vlastní nohy. Takže ať už příčinou toho, že cla jsou takto jednostranná, je cokoliv – rozum, nebo malé sebevědomí – je dobře, že jsou jednostranná, přestože cla ubližují OBĚMA stranám, i té, která clo uvaluje.
Druhým rozměrem jsou ale další podmínky obchodní dohody. Totiž přislíbené investice v USA, přislíbený odběr zbraní, přislíbený odběr energií. A to je jasný obchodní provar.
Diplomat Petr Drulák to popsal jako „vazalskou smlouvu“. Souhlasíte s takovým hodnocením?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Jak hodnotíte rozhovor?
autor: Karel Šebesta
Filipes
