Nová data z USA, EU, a zejména Německa či Slovenska opět ukazují, jak hluboce je západní hospodářství ponořené v systémové nerovnováze, kterou nelze maskovat ani umělými injekcemi optimismu, ani kreativní interpretací čísel.

Začněme ve Spojených státech, kde podle aktuálních statistik údajně „pozitivní“ vývoj spotřebitelských cen (CPI bez potravin a energií) meziměsíčně dosáhl 0,2 % namísto očekávaných 0,3 %. Meziročně se drží na 2,9 %. Pro Fed a média jde o vítězství nad inflací. Skutečnost? Tento ukazatel už dávno ztratil relevanci, protože uměle vylučuje právě ty komodity, které běžný občan platí denně – například energie. Když „mírné“ zdražení signalizuje vítězství, je zřejmé, že vítězí jen statistika – nikoliv kupní síla, která slábne mnohem rychleji.

Evropská unie mezitím slavnostně hlásí růst průmyslové výroby o 1,5 % v květnu poté, co v dubnu klesla o 1,6 %. Na papíře to vypadá jako obrat, ale realita je jiná: Česko, jako jeden z motorů průmyslové produkce v regionu, zaznamenalo naopak pokles o 1,6 %. V eurozóně se sice meziročně výroba zvýšila o 3,4 %, ale tento nárůst se děje na pozadí dvouleté recese.