Dobré odpoledne, přeji, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo. Původně jsem nechtěla vystupovat, protože soucítím stále se Státním zastupitelstvím, neboť jsem tam téměř celý život pracovala. Ale kladu si otázku, kam Státní zastupitelství dneska směřuje. Stejně tak, a musím dát za pravdu i opozičním poslancům.

Já jsem to usnesení četla a viděla jsem za svůj profesní život hodně usnesení podle § 160, ale toto jsem jednoznačně nazvala "literárním průjmem". Promiňte mi tento expresivní výraz, ale jinak to pojmenovat neumím a věřím, že jestli bude mít nadřízený státní zástupce, který bude přezkoumávat stížnost obviněných, rozum, tak musí to usnesení zrušit.

Naši předchozí učitelé nás vždy učili: Jestliže se zahajuje trestní stíhání, musí být minimálně 80 % pravděpodobnosti, že trestný čin se stal, spáchala ho určitá osoba a jakým způsobem. Tady z toho usnesení nic takového, žádná konkréta tohoto typu vůbec nevyplývají a čouhá mu účelovost z bot. Takže to se mi rovněž vůbec nelíbí a já to nazývám selektivní justicí a tento výraz už se bohužel začal šířit nejenom tady v Praze, ale slyšela jsem ho už v různých krajích.

Nepřeju si, aby u nás fungovala selektivní justice. Vždycky jsem zastávala zásadu "Padni komu padni" a věřím, že zase se dostaneme do fáze, kdy bude padat tak, jak padat má. Nejsem si jistá, vždycky jsem si říkala, kdo má nějakou vinu, ať se zodpovídá, ať té policii řekne k tomu, co ví a ať se obhájí. Ale toto už je několikátý případ, kdy skutečně účelovost tady přímo je cítit. Za této situace nebudu hlasovat pro vydání paní poslankyně Kailové, protože si myslím, že se tomu musí udělat přítrž. Děkuji. (Potlesk z lavic ČSSD.)