Tak to vidíš, milý občane a daňový poplatníku. Dennodenně jsi konfrontován v papírové i elektronické verzi s tisíci frázemi, kolem dokola se opakujícími větami a souvětími a tzv. reakcí veřejných činitelů na nejrůznější otázky našeho života a nyní se dozvíš, že to vlastně ani neprodukují ti, kteří se jimi ohánějí, ale nejrůznější „poradci“, „mediální odborníci“ a další podivné profese, které tímto způsobem parazitují na veřejných zdrojích. A to tak dobře, že jim to může většina z nás docela závidět, jak jsem se s údivem dočetl na https://zpravy.idnes.cz/vlada-ministri-finance-bohuslav-sobotka-poradci-fud-/domaci.aspx?c=A180305_386965_domaci_linv. Za ty peníze slova do skály tepaná, chtělo by se říci, ale marně si teď u počítače na některou velkou myšlenku našich politiků vzpomínám. Snad mi už paměť chátrá nebo mě velké myšlenky nějak míjejí. A to dost širokým obloukem. Naštěstí i slova pana prezidenta při jeho inauguračním projevu.

Žijeme sice ve věku kdy o oblibě a neoblibě rozhodují média, přesto se s úctou skláním před mistry slova, jakými u nás byli třeba Václav Havel nebo Václav Klaus a ve svém vrcholném období třeba i náš současný prezident. Jejich články, plné vizí a zajímavých námětů k přemýšlení se ještě daly číst. Nevím dnes o někom srovnatelném a po přečtení článku na idnes výše uvedeného to docela chápu. Myšlenka bývá většinou má vlastní, produkt mého uvažování a mého názoru na svět a dění kolem sebe. Koneckonců, jako tento můj slovní výtvor nebo výtvory velmistrů slova, jakými byli třeba Winston Churchill, ale také Fidel Castro nebo Hugo Chavéz, kteří by se asi za své mnohahodinové projevy plné emocí a idealistických vizí nedoplatili. Jedině tak může osobní názor nositele vyniknout. Jistěže si mohu nechat něco napsat, ale pak to bude více či méně obecné, univerzální, spousta slov na jedno použití, která neurazí, ale ani nezaujmou. A o tom, jaký je politik, jaký je jeho osobní náhled a představa řeknou taková slova většinou jen velmi málo.

O tom, že slova tesaná do skály existují, nevypovídá jen monumentální památník velkého jihoafrického politika a vizionáře Cecila Rhodese,  tyčící se nad Kapským Městem, ale třeba i slova pronesená jedním z tvůrců současné republikánské podoby Jižní Afriky, Hendrikem Verwoerdem, v jehož spisech jsem se přes víkend trošku přehraboval. Kolik pravdy, ze které čas nic neodvál ani do dnešních dnů, je třeba obsaženo ve slovech, pronesených v jeho projevu u příležitosti 5. výročí vzniku Jihoafrické republiky 31. května 1966: „Kdybychom měli přijmout princip asimilace jako jediné morální řešení našich problémů (míněna rasová otázka – poznámka autora článku), co se stane s Bílým mužem, jehož dědictvím tato Jižní Afrika je, osídlena jeho předky, budovaná v potu a krvi po dobu tří století, domov pro jeho děti. Musí být bílá populace asimilována a ztracena, musí být ztraceno všechno, čeho dobyla a získala? Bylo by to správné? Bylo by správné, aby barevné a indické menšiny byly také absorbovány navzdory svým odlišnostem, svým vlastním ambicím a částečně i navzdory své vlastní víře? Musí být asimilováni a ztraceni? A co samy Bantuové, bylo by správné, aby se stali dominantní skupinou, ale na této cestě ztratili různorodé národnostní identity, jazyky a zvyklosti a museli by trpět pro svou nepřipravenost, jak o tom svědčí život kolem nás, řídit, směrovat a rozvíjet současný stupeň západní civilizace, kterého tato země dosáhla ve formě industrializace i jinak? Získaly by z toho něco lidé? Těch pár, kteří by byli u moci, by snad bylo spokojených a likvidovali by všechno kolem sebe. Masy lidí se stanou nezaměstnanými a hospodářství bude zruinováno, jak to vidíme jinde v Africe. Bylo by to pro Bantuy dobré? Bylo by v souladu s morálními zásadami vytvořit zdání svobody, ale ve skutečnosti pouze vytvořit životní podmínky otroctví?“