Ačkoliv voliči v loňských eurovolbách naznačili svou nechuť k dalšímu pokračování „zelené transformace“, teď Evropská komise přichází naopak s plánem dál tento proces urychlit. Vnímáte v europarlamentu nějakou reflexi vedoucí k přehodnocení ambiciózních plánů?

Občané nejsou tupí, jen pro většinu není zájem o politiku na prvním místě. Začnou ji vnímat, když se jich začne nepříjemně dotýkat, a navzdory slabé informovanosti začnou chápat souvislosti. To, že nařízení a směrnice řídí život společnosti v zemích EU, a to ne právě příznivě, chápe čím dál více občanů navzdory sílící propagandě. Je to především Green Deal v celé své kráse a klesající kvalita života, ale už i přímé ohrožení válečným konfliktem s jadernou velmocí.

O aktuální urychlení Green Dealu přímo nejde, jen aktivisté se snaží prosadit stále ambicióznější cíle. Jsou to novodobí úderníci „zpevňující normy“. Na radikální odpor chybí odvaha, aby se v Evropském parlamentu vytvořila rozhodující většina proti. Ve zdaleka největší frakci lidovců se objevují nesmělé náznaky na odpor. Jako příklad uvádím výrok Farského (Starostové), že jejich lidovecká frakce zřejmě navrhne snížení cíle poklesu produkce kysličníku uhličitého z 90 % na 85 % do roku 2040. To hospodářství v EU od úpadku neodvrátí. To jen vlk (občané v členských zemích) se má nažrat a koza unijního Green Dealu má zůstat v podstatě celá.

Hospodářství EU nemůže důsledné naplnění cílů Green Dealu přežít a občané nebudou ochotni trvale snášet citelný pokles životní úrovně. Cynik by řekl, čím hůře, tím lépe. Souběh důsledků vyprovokuje „revoluci“. Zatím jen pozvolna vytváří „revoluční situaci“. Ke skutečné revoluci pak chybí ideologie s přijatelnou reálnou alternativou, a vůdčí síla s autoritou, která by byla schopna ji uskutečnit. Snaha obrátit degradaci nazpět do šťastného rozvoje poválečného Západu bude stěží zcela úspěšná… Toto století bude stoletím Číny a my si musíme najít niku pro přijatelnou vlastní budoucnost.

Vládní koalice se hádá, zda ještě bude možné odložit či zmírnit systém emisních povolenek pro domácnosti, který má naběhnout od roku 2027 a byl prosazen za českého předsednictví 2022. Premiér ujišťuje, že to ještě můžeme změnit, jeho kolega z kandidátky a ministr životního prostředí Hladík naopak prohlašuje, že to není v našich silách. S vaší zkušeností z Bruselu: Je možné na něm ještě něco změnit?

Premiér Fiala je sluha Bruselu, potažmo Berlína, potažmo hlubokého státu USA, a proto nemůže změnit nic, pokud by to nedostal za úkol. I v tom případě sotva co dokáže, protože je neschopný. Aby došlo k pozitivní změně, musely by se do toho vložit rozhodující státy Evropské unie. Nezmění to ani Slovensko s Maďarskem, které mají dohromady asi 3,5 % obyvatel EU. Emisní povolenky jsou obchodovatelné a jejich ceny se vytvářejí spekulacemi. Cena může rychle narůst na trojnásobek. S tím se nevyrovnají energeticky náročné výroby a už vůbec ne chudší občané. Cíleně zchudne i „střední třída“ a občany s nejvyššími příjmy jejich reálný pokles nenadchne. Bez politického zemětřesení ve více menších států EU a/nebo i v některých velkých ke změně nedojde. Ministr Hladík má tentokrát pravdu. Současná „politická elita“ EU není schopna odvrátit krizi, kterou vyvolává, jak je zřejmé z toho, že existující krizové jevy ani nereflektuje.

U jednoho z greendealových návrhů, který je právě projednáván, byl zpravodajem jmenován český europoslanec Ondřej Knotek z frakce „Patriotů“, což vyvolalo mezi stranami hlavního proudu zděšení, a dokonce úvahy, zda by nějak nešlo zpravodaje vyměnit. To má v Evropském parlamentu skutečně zpravodaj návrhu takovou moc?

Členové frakcí fanatiků (socialisté, Zelení, Levice, progresivisté v Renew) ve velké většině proti našim návrhům hlasují automaticky, protože je předkládáme my. Mám na mysli naši frakci Evropa suverénních národů. Za „cordon sanitaire“ je i frakce „patriotů“, která je třetí největší. V ní je i hnutí ANO, jehož poslanci v minulém období ovšem původně nepochopitelně hlasovali pro Green Deal. To, že se všechny důsledky ještě nedaly dohlédnout, není omluva, měl by to být důvod hlasovat proti. Snad tak činili proto, že byli v progresivistické frakci Renew. Dnes jsou proti Green Dealu nebo přinejmenším za jeho zpomalení a omezení. Cordon sanitaire byla v praxi armád opatření k izolaci nakažených vojáků, aby se epidemie nešířila. Epidemie skepse a odporu se stejně šíří navzdory propagandě a cenzuře.

Zpravodaj vliv má, ale ne zásadní. To, že je racionálně technicky uvažující Ondřej Knotek (ANO) zpravodajem, je pro fanatiky nepřijatelný symbol, že se opozici daří získávat prostor ke kritice a protiakci. Myslím, že s tím víc nesvedou.

Zaznamenal jsem názory, že hlasování o vyslovení nedůvěry Ursule von der Leyenové, iniciované rumunským europoslancem, ve skutečnosti oslabilo úsilí o prolomení Green Dealu, protože předsedkyně Komise musela s prosíkem přijít za svými levicovými a zelenými partnery, kteří si začali klást požadavky. Co na tato hodnocení říkáte?

Von der Leyenová možná byla zelené fanatiky požádat o podporu, ale když ji získala a další podobný pokus o její svržení zatím není na dohled, může jejich požadavky klidě ignorovat, takže žádné svoje případné sliby plnit nemusí, ona pro ně nepracuje, oni jsou pro ni jen „užiteční idioti“. O prolomení Green Dealu rozhodně neusiluje, ani komisaři, takže úsilí nebude brzdit.

V rámci jednání o nedůvěře předsedkyně obvinila své odpůrce, že jsou „loutky Moskvy“. S jakým ohlasem se tato vypjatá rétorika setkala mezi europoslanci?

To je z nouze pokus o argument, standardní, neškodná výzbroj současné propagandy. Von der Leyenová svým útočným projevem rozhodně neposílila svoji pozici. Nemůže poslance zastrašit, protože je nemůže zbavit mandátu.

Krátce poté předsedkyně Leyenová představila rozpočtové plány na období od roku 2028, ve kterých má být rozpočet unijních struktur navýšen téměř na dvojnásobek. Tuší se, na jaké agendy má toto navýšení být využito?

Návrh rozpočtu vypadá, jako by Komise chtěla proti sobě poštvat i dosud loajální poslance a členy Evropské rady. Pro takový rozpočet ani nejsou zajištěny zdroje. Součástí je samozřejmě „dluhová služba“, splácení dluhů, které Evropská komise už nasekala za jásotu většiny poslanců. Dokonce v jednom případě jsem byl jediný proti z celého EP a blbci se mi smáli, že odmítám peníze z Evropské unie. Jenže půjčka Komise u komerčních bank, to jsou ve skutečnosti naše dluhy. O tom, co si za ty „dary“ můžeme pořídit, o tom rozhoduje Komise.

V rozpočtu jde nepochybně o přípravu války proti Rusku. Vzpomeňme, jak i sociální demokracie v německém parlamentu před první světovou válkou hlasovala pro válečné půjčky. To byl zlom. Už se tím představitelé EU ani netají. Sociálnědemokratický ministr obrany Boris Pistorius mluvil o připravenosti zabíjet Rusy. „Optimisticky“ se předpokládá, že Rusko nemá zbraně, není schopno protiútoku...

Není nic důležitějšího než zabránit válce, byla by ještě mnohem ničivější než ty předchozí. Nezodpovědní asociálové jsou opět u moci.

V průběhu času občas slyším úvahy o „evropské dani“, případně o tom, že by některé z daní byly přímo alokovány do unijního rozpočtu. Je podle vás v Bruselu nálada k tomu, aby něco takového bylo zavedeno?

V Evropské komisi a mezi eurohujery se tomu říká „vlastní příjmy EU“. Nazývají tak to, co by rádi sebrali na své projekty evropským státům mimo odvody a například příjmy z cel. V obecné rovině proti tomu nikdo nevystupuje, ale konkrétní návrhy jsou zatím neprůchodné.

Předsedkyně Leyenová nedávno jednala s Donaldem Trumpem o nové výši cel. Hodnocení se až na výjimky pohybovala mezi „neúspěch“ a „ukázka reálné síly Evropy, víc jsme nemohli dosáhnout“. Co jste na výslednou dohodu říkal vy?

Znovu se prokázalo, že USA jsou velký kamarád a ochránce bez ohledu na to, kdo je prezidentem. Už se těším na další prohlášení, jak je třeba posilovat transatlantickou spolupráci. Asi je možné o službách vazala a ochotě dominujícího přijímat vynucené dary, mluvit jako o „spolupráci“, ale zní mi to jako ironie. A protože „spolupráce“ má takovou povahu, proto „více jsme dosáhnout nemohli“. A to za ně ještě máme jít do války se zbraněmi, které od nich máme nakoupit.

Příznivější výsledek jsem nečekal.

Zaznamenal jsem k dohodě s USA, ale třeba i s organizací Mercosur, nedávno glosu, že „do teď jsme byli popelnicí Evropy a teď bude Evropa popelnicí světa“. Hrozí podle vás něco takového, že se Evropa stane odbytištěm zboží pochybné kvality?

Evropa je už dnes odbytištěm pro zboží kvality nedosahující nároků kladených na domácí produkty. Některé země ale do určité míry dokážou chránit svůj vnitřní trh. Česká republika to rozhodně není. Za nás rozhodují obchodní korporace. Co kde nakoupí, to u nás snadno prodají, snad až na vysloveně nebezpečné produkty. Přes všechny kecy „dvojí kvalita“ je stále realitou. Spotřebitel totiž nerozhoduje, rozhoduje obchodník, nenakoupíte to, co nenabízí.

Velké korporace ovládají skoro 90 % trhu. Většina podřadného zboží skončí v zemích, jako je Česká republika. Tady se prodávají na Západě neprodejné přebytky, tady se likviduje domácí výroba, aby se rozšířilo odbytiště pro přebytky. Ale pochopitelně i producenti v západní Evropě ztrácejí domácí trh. Jedná se v zemědělské produkci o víno, zeleninu, med, osiva, rýži atd. Navíc ztrácejí zahraniční trhy. Rozhodují nadnárodní korporace.