Nejednou jsme si mohli v různých médiích přečíst články o poklesu důvěry občanů ve stranickou politiku. Není se co divit. Jak by mohli občané důvěřovat strukturám, kterým jak se zdá nevěří ani sami jejich příslušníci?

V poslední době jsme byli svědky trojí volby předsedů tzv. tradičních politických stran zvolených do Poslanecké sněmovny – TOP 09, KDU-ČSL a nyní ODS. V případě TOP neměl žádný stávající člen zájem stranu vést, zaskočit musel narychlo přijatý Jiří Pospíšil, dříve člen ODS. U KDU-ČSL ve volbách neúspěšný předseda Pavel Bělobrádek nabídl svou funkci k dispozici, ale ve straně se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten ho na předsednickém postu nahradit a tak můžeme být jen rádi, že Pavel vzal na sebe nikým nechtěné břímě a předseduje dál. U ODS jsme byli svědky volby předsedy o víkendu. A zase žádný jiný uchazeč kromě stávajícího předsedy Fialy. Vyhrál téměř komunistickým způsobem s 90 % hlasů. To není obdivuhodné. To je smutné a varující.

Co mě na tom fascinuje je skutečnost, že zatímco o místo předsedy strany je zájem téměř nulový a nebýt obětí stávajících úřadujících předsedů, strany by snad ani neměl kdo vést, o místo místopředsedů je zájem takový, že je třeba vytvářet jich stále více, aby ambice zájemců mohly být ukojeny. Přitom bych si myslel, že funkce místopředsedy je pouhým předpokojem pro uchazeče mající zájem o post nejvyšší. Buď mi dává klid, abych se v tomto předpokoji v klidu připravil na souboj o vedení strany nebo je pro mě nutným zlem poté, kdy jsem ve volbě o post nejvyšší neuspěl. V tradičních stranách je tomu zdá se jinak. O místo předsedy není zájem, všichni chtějí být místopředsedou.

I tato skutečnost nutně musí vést k programové a myšlenkové degeneraci tradičních politických stran, kterou občané vnímají. Nové nápady, nové přístupy, nové způsoby řešení se nejlépe generují v soutěži uchazečů o nejvyšší stranické posty. V soutěži, v níž mají straničtí voliči možnost vybrat si z více myšlenkových proudů, reprezentovaných jednotlivými uchazeči. V soutěži, ve které by měl zvítězit ten nejkonkurenceschopnější proud, který pak bude schopen prorazit i na vyšší úrovni v soutěži různých politických stran. A jehož nositel pak bude schopen zastávat nejvýznamnější post ve vládě, v kraji nebo v obci.