Pane doktore, tak sběr informací o opozičních politicích, které provádělo armádní Velitelství kybernetických a informačních sil a minule jsme se mu věnovali, bylo cvičení. Prý. Uklidňuje vás to?

Že šlo o cvičení si snad mohou vyprávět poslanci a senátoři v parlamentu, jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Tam je ještě dost lidí, kteří si neuvědomují, jaké nebezpečí se za tímto neohlášeným cvičením skrývá. Možná nevím, jak to dnes v České armádě chodí, ale pochybuji, že by nějaký plukovník nebo nadbytečný generál dovolil vyhlásit poplach a vyrazit se svými několika vojáky, třeba jen záložáky, na tajný výlet do bojových pozic. Vojáci nejsou sokolové, kteří kdysi dávno pořádali noční cvičení s neznámým koncem.

Také přesuny vojenských jednotek jsou za mírového, neválečného stavu předem hlášeny všem obcím, městům a krajům a jsou informovány, že na jejich území se takové radovánky mají odehrávat. Vážnější je to, když nacvičují své parády jednotky kybernetických a informačních sil. Už podle pojmenování, zdá se, jsou to útvary pohybující se mimo prostory kontrolovatelné občanskou společností. Ta je nám už dlouhá léta vším a někdy se dokonce zdá, že vše ostatní je naopak ničím. V tomto případu je to právě naopak. Čeští občané o takových věcech nic nevědí, i kdyby tato vojska cvičila v sídle prezidenta na Hradčanech.

To není vůbec nereálné a kdysi jsem četl zábavnou fikci amerického autora o tom, jak je jednoduché udělat ve Spojených státech státní převrat. Stačí mít přístup jen k několika tajným telefonických linkám. V naší době kybernetického zmoudření by to bylo ještě jednoduší.