„Jak jednoduché je udělat státní převrat.“ Zbořil k šmírování opozice

Pane doktore, tak sběr informací o opozičních politicích, které provádělo armádní Velitelství kybernetických a informačních sil a minule jsme se mu věnovali, bylo cvičení. Prý. Uklidňuje vás to?

Že šlo o cvičení si snad mohou vyprávět poslanci a senátoři v parlamentu, jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Tam je ještě dost lidí, kteří si neuvědomují, jaké nebezpečí se za tímto neohlášeným cvičením skrývá. Možná nevím, jak to dnes v České armádě chodí, ale pochybuji, že by nějaký plukovník nebo nadbytečný generál dovolil vyhlásit poplach a vyrazit se svými několika vojáky, třeba jen záložáky, na tajný výlet do bojových pozic. Vojáci nejsou sokolové, kteří kdysi dávno pořádali noční cvičení s neznámým koncem.

Také přesuny vojenských jednotek jsou za mírového, neválečného stavu předem hlášeny všem obcím, městům a krajům a jsou informovány, že na jejich území se takové radovánky mají odehrávat. Vážnější je to, když nacvičují své parády jednotky kybernetických a informačních sil. Už podle pojmenování, zdá se, jsou to útvary pohybující se mimo prostory kontrolovatelné občanskou společností. Ta je nám už dlouhá léta vším a někdy se dokonce zdá, že vše ostatní je naopak ničím. V tomto případu je to právě naopak. Čeští občané o takových věcech nic nevědí, i kdyby tato vojska cvičila v sídle prezidenta na Hradčanech.

To není vůbec nereálné a kdysi jsem četl zábavnou fikci amerického autora o tom, jak je jednoduché udělat ve Spojených státech státní převrat. Stačí mít přístup jen k několika tajným telefonických linkám. V naší době kybernetického zmoudření by to bylo ještě jednoduší.

Anketa

Máte důvěru ve velení Armády České republiky?

Mám

Nemám

98%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 1848 lidí

Bylo to tak trochu napsáno pro Hollywood, ale nejedna válečná událost se v naší době podle takových anebo hodně podobných scénářů už odehrála.

Ve Spojených státech tlačí Trumpova administrativa na dořešení příběhu o ovlivnění voleb v roce 2016 Ruskem. Zveřejnila dokumenty, podle kterých tyto údaje končící Obamova administrativa záměrně nafukovala. Je to jen msta bývalému prezidentovi, nebo je to vážnější?

Kdyby to byla jen msta, bylo by to všechno jednodušší a zábavnější. Ale on to není ani kabaret, ani se v Bílém domě nehraje antická tragédie. A ani to není jen vyřizování si účtů mezi bývalými prezidenty. Prezident ve Spojených státech, a dokonce ani, jak si myslíme, v Ruské federaci a Čínské lidové republice, nesedí na pyramidě moci a nerozhlíží se, jak se k němu chovají jeho věrní i nevěrní. Naopak mocenskou strukturu vytvářejí její fundamentální a nosné prvky, kterým v případě narušení jejího rovnovážného stavu hrozí pád do minulosti a zapomnění. A to ještě v těch lepších případech.

Podle mého názoru zde jde o nesmiřitelný konflikt, boj a válku mezi novými a starými prvky politického systému a málokdo si uvědomujeme, co všechno mávnutí motýlích křídel v Bílém domě může způsobit. Nejen ve Spojených státech a v bezradné Evropské unii, ale i tam, kde si kdysi lidé mysleli, že jim spory hádajících se panáčků ve Washingtonu mohou být, jak by řekl Karel Poláček, ukradené.

Mimochodem, Trumpovi lidé také anonymně vypouštějí, že jsou zděšeni izraelským premiérem Netanjahuem. Ten prý „pořád něco bombarduje“ a kazí Trumpovi mírové snahy na Blízkém východě. Hřeší už Izrael příliš na podporu USA?

V tomto druhém prezidentském termínu Donalda Trumpa je velmi obtížné oddělit, a americká, evropská i světová média k tomu přispívají, co kdo skutečně řekl, v jakém to bylo kontextu a pak hlavně jak poznat pravdu a lež, pravdu a nepravdu, pravdu a vědomou nepravdu, které nám někdo prezentuje jako realitu.

Dnes jsem si všiml v ČT, že od prvního setkání prezidentů Trumpa a Zelenského se donekonečna opakuje krátký záběr obou potentátů, kteří, jak víme, si vynadali už před několika měsíci, a čeští redaktoři a reportéři jej zuřivě opakují několikrát denně. Proto bych si nedovolil tvrdit, že chování izraelského prezidenta budí v Bílém domě nepřekonatelný odpor. Netanjahův průhledný trik s prezentací návrhu na udělení Nobelovy ceny míru americkému prezidentovi sice vzbudil pozornost, ale předpokládám, že ani jedna strana stolu, u kterého se to lejstro předávalo, to nebrala vážně.

Vážnější je to s tím, zda různé zájmové skupiny v okolí obou prezidentů a si doopravdy myslí, že se bombarduje Gaza příliš dlouho a příliš intenzivně, aby se to mohlo považovat za odvetu nebo za přiměřenou obranu. Na druhé straně se, a třeba jen v Evropě, někteří politici domnívají, že americká blízkovýchodní politika klopýtá, a že má za sebou léta neúspěchů, kterým snad v tom nejhorším provedení kdysi dokázali zabránit jen Henry Kissinger a Golda Mayerová.

Izrael tvrdí, že pokud jde o Gazu, Západní břeh, Libanon, Sýrii, Írán i Jemen, tak se židovský stát pouze brání. Přijímáte toto tvrzení?

Stát Izrael je skálopevně přesvědčený, že se brání, už od doby před květnem 1948 a vyhlášením své nezávislosti pod dozorem OSN a všech pěti hlavních velmocí. Kdo si ještě pamatuje kolik válek, malých a velkých konfliktů a teroristických útoků museli Židé ve své zaslíbené a darované zemi přestát, se tomu ani nemůže divit. Také evropská historie středověkých a novověkých pogromů ovlivňovala život v těchto krajích víc, než kdekoliv jinde na světě.

Dnes, kdy česká média dlouhodobě a každodenně oznamují jednotky obětí ruského ostřelování Ukrajiny a doplňují to zprávami o desítkách a stovkách obětí izraelského bombardování v Gaze, se snažíme být opatrnější k vynášení jednoznačných soudů týkajících se jen jedné strany konfliktu. A přehlížet, že už v křesťanském Starém zákonu je nám prezentována zkáza Sodomy a Gomory. Stejně jako v Novém zákonu, ve zjevení sv. Jana obraz Apokalypsy. Možná že právě v současné době bychom neměli na tyto dva obrazy zapomínat.

Spojení STAČILO! a SOCDEM začíná v preferencích vypadat zajímavě. Má se bát spíš vládní koalice, nebo Andrej Babiš?

Myslím, že už Jan Herzmann, nestor českých badatelů na poli volebních preferencí, doporučoval, aby se letní výsledky takových výzkumů nebraly příliš vážně. Vliv dovolených, prázdnin a touha odpočinout si po celoročním běsnění reprezentantů různých politických stran a hnutí je prý mohou ovlivnit. Proto se také domnívám, že po prvním září se jistě dočkáme změn volebních preferenci. Ale i nových neotřelých skandálů. A pokud si některá politická strana nezpůsobí úraz svou upřílišněností, budeme překvapeni, jak se ty za velké peníze pořizované grafy a tabulky budou proměňovat.

Doporučoval bych raději věnovat pozornost tomu, jak uhájit sčítání hlasů před vůlí a zájmem sčítatelů a připravit se spíše na to, v jaké bude kondici Ústavní soud nebo i soudy na nižší úrovni a zda nás někdo nenaučí nějaký nový trik, kdyby se ten poslední – s pětikoaliční ostudou – nepovedl. A bylo by nutné nastudovat třeba rumunský způsob voleb.

O přípravách na volby v armádě ČR nic nevím, kromě té zprávy pana poslance Růžičky. A s tou si, i když je burcující, asi nikdo neporadíme. Vždyť přece, jak dnes opakoval pan premiér – jsme ve válce a půjde o všechno.