Stojí za zaznamenání, že z významných historických stran dávného i bližšího šerověku (sociální demokracie, KSČM, ODS) uspěla pouze KDU-ČSL. Výrazně zvýšila počet svých poslanců a má výraznou šanci zvýšit svůj politický vliv. Byl jsem (a zůstávám) nevěřícím Tomášem, předsedovi Jurečkovi se však sluší za vskutku historický výsledek poblahopřát.

Víme však, jak k tomuto výsledku došlo a historie nás učí zkušenosti a někdy i moudrosti. Vítězství založené na totální negaci a spojení všech sil proti jedinému osamělému protivníkovi se může ukázat vítězstvím Pyrrhovým. Historie už zažila mnoho podobných euforií, které se velice rychle změnili v bratrovražedný boj poté, kdy se muselo přikročit od proklamací a tezí k praktickým krokům. Známe z dějin rčení, že „revoluce požírá své děti“. Vzájemnou nenávistí neskončilo jen spojenectví republikánských sil ve francouzské revoluci nebo třeba  proticarských sil v ruské revoluci, skončila tak většina revolučních hnutí ve všech státech a územích světa. Cesta od slibů k činům byla velmi často dlážděna hlavami rozkmotřených spojenců, plnými šibenicemi, vězeními, zákeřnými vraždami a atentáty.

Ani česká politická scéna polistopadového období nebyla ušetřena rychlých konců velkých bratrství a spojenectví do skonání věků. Rozpady politických stran a  ideových koalic často vyvolávaly větší vzájemnou averzi a nenávist než byly ty k bývalému politickému protivníkovi, v jejichž důsledku vznikly.

Nakonec, ještě se neusadil volební prach a první mrak zahaluje nerozbornost přátelství Pirátů a STAN. Není se co divit, takový výsledek voleb musí Piráty určitě dráždit. Předpokládám, že bez Starostů by se jich dostalo do Poslanecké sněmovny daleko více.