Vážené kolegyně, vážení kolegové,

chtěl bych jenom reagovat na to, co tady zaznělo. Rozhodně bych nechtěl říkat, jestli je něco špatně uděláno, nebo není, protože to opravdu nejsem schopen říct. To, že se dávky zneužívají, je nám všem jasné. To, že to je pozůstatek posledních třiceti let, tak jak se ten celý systém vyvíjel, to nám je asi všem taky jasné. To, že se dávky zneužívají napříč celým spektrem, že to nezneužívají jenom ti nepřizpůsobiví, ale všichni občané, protože řekněme si na rovinu, pokud můžu na něco dosáhnout, tak na to sáhnu. Mám v paměti třeba zaměstnankyni, která za mnou přišla a říkala, hele, jsou teď dávky na svobodné matky s dětmi, my se asi s rodinou rozvedeme, abychom si na to sáhli. A takhle bychom mohli jít celým tím spektrem. Teď naposled přišel kluk, který se ve dvaatřiceti poprvé nechal zaměstnat, a když zjistil, že bude mít výplatu, kvůli které mu seberou přídavky na bydlení, nebo příspěvky na bydlení, tak okamžitě praštil s prací. Tak to je.

Informace napříč celou sociální správou přicházejí dnes a denně, to znamená, že kamkoli jdete, tam to slyšíte, říkají vám o tom ti úředníci, kteří se s tím setkávají, nevědí si s tím rady, jak postupovat a tak dále. Zase, zneužívání vadí nám všem. Myslím si, že nenajdeme mezi námi člověka, který by neřekl, vadí mi, nebo nevadí. Všichni říkáme vadí. Vadí to i těm, kteří zneužívají, protože si navzájem závidí ty dávky, které někdo získal větší a druhý menší. Takže tak to bohužel mezi námi je.