ČSSD se stala vítězem voleb a ,z tradičních politických stran, jako jediná dokázala porazit obě nově vzniklá politická hnutí – ANO 2011 Andreje Babiše a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.

Tyto nové subjekty na politické scéně celkem získaly 61 mandátů a to zejména na úkor pravicových stran bývalé koalice (ODS, TOP 09, VV), které utrpěly ztrátu 76 mandátů (na 46 ze 118 v roce 2010). Po jednom volebním období se do sněmovny ziskem 14 mandátů vrátila KDU-ČSL. Levice jako celek (ČSSD a KSČM) odolala náporu nových politických hnutí a udržela počet 83 mandátů (ČSSD – 6, KSČM + 7 oproti roku 2010).

Pozice ČSSD, příčiny a důsledky

Volební výsledek ČSSD nepochybně neodpovídá předvolebnímu očekávání. Otázkou je, zda tato očekávání byla realistická a zda dostatečně odrážela

-  vliv vzniku nových politických hnutí a sílu jejich voličského potenciálu,

-  vnitřní situaci ve straně a její vliv na voličskou podporu.

Nová hnutí (ANO 2011, Úsvit) bez dlouholeté politické odpovědnosti (přesahující jedno volební období), která vychází z politických programů a ideologií, úspěšně oslovila veřejnost sliby zacílenými na okamžité problémy, které ovšem veřejnost vnímá (často i díky mediální přitažlivosti a zveličování) jako problémy klíčové pro dosažení jí očekávané změny (např. korupční prostředí, nedůvěryhodnost politiků, nepřizpůsobiví spoluobčané atp.).

Důvěryhodnost každé politické strany (a parlamentních především), která se následně odrazí ve volebním výsledku, se získává a ztrácí působením po celé předchozí volební období. Zde ČSSD, díky práci jejích zástupců v parlamentu i samosprávě, nepochybně nezklamala a neztratila důvěru svých voličů. To, co ji oslabilo, byla déletrvající nejednota a snahy ji před veřejností zakrývat verbálními proklamacemi a současně ji jednáním a praktickým činy prohlubovat.

Rovněž polarizace názorů na možné spojence při utváření budoucí sněmovní většiny přerostla obvyklý rámec jinak legitimní diskuse a byla využita k vnitrostranickému soupeření. Zvláště zdůrazňování role SPOZ jako významného levicového spojence v budoucí sněmovně se ukázalo jako mylné a kontraproduktivní. Totéž lze soudit o, s tím spojené, podpoře vlády J. Rusnoka.

Přes všechny tyto vnější problémy související ze změnou společenské atmosféry a struktury politické scény i problémy vnitřní se CSSD podařilo udržet si ve veřejnosti nejsilnější kredit ze všech politických stran a porazit svoje konkurenty v souboji o voličské hlasy i ideové soupeře.

Povolební situace

Volební výsledek a výsledná skladba poslanecké sněmovny s výrazně oslabenými pravicovými stranami znamenal pro ČSSD velmi reálnou možnost stát se lídrem významné sněmovní většiny, která by podpořila sociálně demokratickou nebo jí vedenou koaliční vládu. Bohužel následné kroky některých členů vedení a ústředních stranických orgánů tuto možnost přinejmenším znesnadnily a pravděpodobně i znemožnily.

Dalším důsledkem tohoto jednání a jím vyvolaného stavu může být výrazná ztráta důvěryhodnosti a postavení ČSSD jako sebevědomé akceschopné politické strany s vážným dopadem na její volební výsledek v následujících volbách do EP a zejména volbách komunálních v roce 2014.