Jistěže si přejeme, aby tato významná položka výdajů na bydlení nijak závratně nestoupala. Jinak by vyšší mzdy a zvýšení důchodů od nového roku byly jen iluzí o zlepšení životní situace. Z účtů by odplynuly na zdražené topení. Hrozí něco takového? Popravdě: ano. Většinou stranou zájmu sdělovacích prostředků totiž stojí alarmující zvýšení cen za emisní povolenky. Za poslední rok stoupla z tří až pěti eur za jednu tunu kysličníku uhličitého na více než dvacet. Teplárny spalující uhlí, které zároveň nevyrábějí elektřinu jako ta v Českých Budějovicích, se obávají krachu. Energetický regulační úřad v roce 2013 povolil započítávat do ceny pro konečné odběratele, tedy hlavně domácnosti, jen něco přes polovinu nákladů na povolenky. Dosud to nebyl velký problém, teď se ale z toho může stát výbušná směs.

Jak vůbec došlo k tak dramatickému růstu cen povolenek? Uvedu alespoň dva důvody. Prvním je jejich volné obchodování. Nepochopím, proč české vlády v uplynulém období proti tomu neprotestovaly. Bylo totiž zřejmé, že šance se chopí i spekulanti. Jejich snaha vydělat za každou cenu uvádí některé znečišťovatele ovzduší do prekérní situace, kdy jim nezbývá než od takových podnikavců povolenky také nakupovat. Počet povolenek, které je možné využít, se zároveň snižuje. Vede k tomu rozhodnutí Evropské komise o založení tzv. stabilizačního fondu. Sem putuje 24 % povolenek z předchozího roku. Prý mají být „zálohou“ pro neočekávané komplikace. Jenže se proslýchá, že na trh se už nikdy nevrátí, naopak budou v roce 2023 zlikvidovány.

Zdá se, že by nad tím mělo zaplesat srdce každého ochránce životního prostředí. Vždyť u nás stále více než polovina tepláren spaluje uhlí. A tomu se učiní přítrž. Opravdu? Nedopadnou kšefty s povolenkami spíš na obyčejné spotřebitele? Je třeba také upozornit, že povolenky nemusí mít zdroje do 20 MW. Což není málo. To využívají zejména u plynových zdrojů. Takže tady neexistuje rovné podnikatelské prostředí, o němž tak rád hovoří premiér Andrej Babiš.