Bedlivě sleduji hysterické výkřiky ekologických aktivistů i plamenně hovořící proevropské nazelenalé politiky. A shledávám cosi společného – pokus přikrmit se z nabízeného koláče. A v duchu již zmíněné filmové hlášky musím konstatovat jen to, že ani u jedné ze skupin nenacházím snahu vymyslet rozumné řešení. Takové řešení, které je proveditelné nejen ekologicky, ale také ekonomicky bez zničujících následků v budoucnosti. Vidím jen snahu mít všechno hned, bez ohledu na to, jak je jimi nabízené řešení krkolomné, silové a jak bude pro koho bolestivé. Jde jim jen o to, nepřijít zkrátka.

Je úplně jedno, zda jsou to skuteční aktivisté, nebo páteční záškoláci, jimž pravidelná absence zřejmě poškodila schopnost zdravého úsudku, či banda magorů, kteří se zřejmě domnívají, že blokádou silnic a bráněním ostatním v cestě do práce (která by jim samým rozhodně prospěla) spasí svět. Jsou to však i "ekologové" prospěcháři, kteří všem budou vnucovat snižování uhlíkové stopy civilizace směrem, který povede k jejich obohacení, ať to společnost stojí, co to stojí.

Nedávno jsem měl možnost zhlédnou pořad Máte slovo - Demonstrace za ochranu klimatu. A jakkoliv tento pořad není takovým, který by mě k televizoru přitáhl, kvůli přítomnosti Václava Klause mladšího jsem udělal výjimku. S názory pana Klause se nejen v otázce „klimahysterie“ ztotožňuji a lákadlem byla i přítomnost jistého TOP europoslance či aktivistky – rebelky proti vyhynutí. Účast čtyřdenního studentíka v obecenstvu mě navíc utvrdila v tom, že o zajímavé názory nebude nouze. Nemýlil jsem se.