Nepamatuji srpen 1968 a ani rok po té jsem nebyl ještě na světě. Ale lidé, kteří utvářeli můj pohled na svět, vnímání společenských a vytváření osobních hodnot, ano. Díky nim a snahy o vnímání historických souvislostí si velmi dobře uvědomuji, co se dělo tehdy a vím, že určitě nechci, aby se mohlo dít dnes nebo kdykoliv v budoucnu. Dnes nemáme tanky na hranicích ani na náměstích a už 30 let můžeme říkat, co si myslíme, a snad i co bychom si přáli. Každý máme své sny, některé splnitelné snadno, některé s obtížemi a některé těmi sny možná jenom zůstanou. Je to na nás, naší vůli a schopnostech. A potom máme – jak pevně věřím - společný sen: žít ve svobodné a prosperující zemi, ve společnosti, kde pravda, vzájemný respekt a schopnost vzájemně si naslouchat mají svou hodnotu. Nezapomínejme na to, jak těžké bylo získat tu možnost, toto všechno mít. Nezapomínejme to vysvětlovat také našim dětem a vnukům, nezapomínejme na ty, kteří byli připraveni obětovat svůj prospěch i život za pravdu a svobodu. Chovejme se a dělejme vše proto, abychom o to nepřišli. SVOBODA NENÍ SAMOZŘEJMOST.