Připomínáme si 80. výročí úspěšného vojenského útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha,   od září roku 1941 do května roku 1942 pána nad životem a smrtí obyvatel Čech a Moravy. 27. května roku 1942 rozhodli o jeho odchodu na onen svět, který fyzicky nastal až o pár dní později, 4. června,  úspěšnou akcí českoslovenští vojáci, parašutisté sloužící ve Velké Británii, Jozef Gabčík a Jan Kubiš.

Význam likvidace Heydricha

Zabití Heydricha těmito vojáky československé armády bylo mimořádným činem. Jednak z hlediska jeho hrdinného a úspěšného naplánování a provedení, ale hlavně vzhledem k jeho politickému a strategickému významu. Heydrich byl mimořádně brutální a výkonný vysoký představitel Německé říše, zcela jistě by v její hierarchii ještě dále a výše stoupal. To by bylo nebezpečné pro naše země i pro celou Evropu z hlediska budoucího průběhu, vývoje i výsledku druhé světové války.

U nás doma by, kdyby nebyl tento brutální kat včas odstraněn, výrazně narostl počet popravených a zplynovaných Čechů, postupem doby by pak Češi byli dílem zlikvidování, dílem dáni k převýchově do Německa a dílem vystěhování daleko na Východ. To byl Heydrichův plán s naším národem, plán, se kterým se nijak netajil a hovořil o něm i veřejně, jak je ostatně dobře zdokladováno.

Politicky se jednalo o zabití nejvyššího představitele Německé říše za celou druhou světovou válku. Ale hlavně - tento čin znamenal definitivní oduznání mnichovské dohody ze strany Francie a Velké Británie, plné uznání londýnské exilové československé vlády a prezidenta Beneše ze strany Spojenců, a hlavně jistotu obnovy Československa v předmnichovských hranicích, tzn. včetně tzv. sudetského pohraničí. To by bez zabití Heydricha, coby projevu toho, že Československo aktivně bojuje po boku Spojenců proti Německé říši, nebylo prakticky možné a představitelné.

Žádný atentát, ale vojenská operace!

Operace Anthropoid, což byl krycí název celé akce parašutistického výsadku vrcholící likvidací Heydricha, byla tedy naprosto ojedinělou a výjimečnou záležitostí, a to i v celoevropském kontextu boje proti německému nacismu a tzv. Třetí německé říši. Tato akce ovšem rozhodně nebyla tím, za co je často označována – tedy nebyla žádným atentátem. Tento termín má totiž do jisté míry pejorativní až zločinný nádech a zavání příchutí terorismu.

Nikoli, nešlo o atentát, ale o bojovou akci vojáků řádné československé armády. O hrdinský čin, který vrátil Československo na pomyslnou politickou mapu Evropy a plnohodnotně ji zařadil do tehdejší – později vítězné – protihitlerovské koalice. A znovu, nebýt této akce, bylo by poválečné Československo, resp. Čechy a Morava  - a tím i dnešní Česká republika -   po válce menší o třetinu svého současného území a naše severní hranice by probíhala těsně za Mělníkem.

Historická úloha a hrdinství domácího odboje