Únorový nález Ústavního soudu, který zrušil zásadní součásti Zákona o volbách do Parlamentu upravující proces ustavení Poslanecké sněmovny, čímž v tu fakticky znemožnil převedení výsledků říjnových voleb do dolní parlamentní komory do podoby jejího faktického personálního obsazení, vyvolal mimo jiné až nepřiměřený časový tlak na urychlené přijetí novely tohoto zákona, která by systém voleb do Poslanecké sněmovny učinil opět funkčním.

S tím rizikem, že omezený prostor pro zevrubnou parlamentní debatu nad tímto zákonem může generovat některá sporná místa v této novele.

Na hraně ústavnosti a spravedlnosti

Tato sporná místa jsou následující: Zaprvé jde o mechanismus určení počtu poslanců volených v jednotlivých volebních krajích,jehož úprava je doslovným přepisem stejného ustanovení volebního zákona (paragraf 48), které bylo nedávným nálezem Ústavním soudem zrušeno jako protiústavní. Hrozí zde tedy hypotetické riziko, že novela může být z tohoto důvodu opět u Ústavního soudu napadena - včetně varianty zrušení této její části. To by se zřejmě, z časových důvodů, stalo až po proběhnutí voleb, což by mohlo vést až ke zpochybnění jejich výsledků. A to není příliš radostná vyhlídka.

O co jde? O postup, kterým se na základě celkového počtu hlasů odevzdaných pro politické subjekty překročivší celostátně požadované kvorum pro strany, hnutí či koalice nejprve vypočítá tzv. republikové mandátové číslo a poté se, na základě počtu hlasů odevzdaných v jednotlivých volebních krajích, stanoví počet poslaneckých mandátů, které budou v těchto krajích obsazovány a rozdělovány.

Lépe řečeno, s ohledem na novou podobu způsobu převodů hlasy na poslanecká křesla jde o určení maximálního možného počtu mandátů, které mohou být v jednotlivých krajích přiděleny volebně úspěšným subjektům v tzv. prvním skrutiniu.