Když Pánbůh dopustí, motyka spustí a Senát se vypustí. Například ve Švédsku, v Dánsku či na Novém Zélandu už Senát zákonem odstranili. Jde to tedy, ale dá to fušku. Ve dnech 2. a 3. října se volí třetina celkového počtu senátorů. Za naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) se o vaše hlasy uchází 27 statečných žen a mužů. Aby se Senát rozpustil, je třeba maximálně 49 hlasů, což není tak úplně nedosažitelné číslo. Senát není jen zbytečný. Faktem, že k volbám do něj chodí tak žalostně málo lidí, se totiž stává demokracii nebezpečným, protože nereprezentuje celé voličské spektrum. Ale kdyby vše tímhle končilo! Senát může být pro české národní zájmy i škodlivým, vzpomeneme-li nedávné cesty jeho předsedy Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Marně ho prezident, předseda vlády a ministr zahraničí vyzývali, aby nejezdil, že tím poškozuje obchodní a diplomatické zájmy České republiky. Náš stát se totiž, stejně jako drtivá většina zemí světa, zavázal uznávat výlučně vládu v Pekingu. Odéesák Vystrčil se všem vysmál a postavil si hlavu. Takovýhle Senát chceme? Abyste ale neřekli, že jsem s tím jeho rušením moc „hrrr“, přináším níže klidné argumenty pro i proti, anebo návrhy, jak je možné dosáhnout změny i jiným způsobem.
Ing. Tomáš Doležal, Dis.
Hladce a obrace
V souvislosti s blížícími se volbami do jedné třetiny Senátu Parlamentu České republiky se ve veřejném prostoru opět začínají objevovat úvahy o smyslu horní komory našeho parlamentu. Názory se pohybují od její jednoznačné podpory, kdy se argumentuje, že jde o zásadní a nejdůležitější pojistku demokracie v naší zemi a jakéhosi „strážce odkazu Václava Havla“, až po příkrou kritiku spojenou s požadavkem na zrušení Senátu. Jedna věc jsou představy a přání, druhou realita politického provozu a možnosti, které nám v tomto ohledu skýtá česká ústava. Pro kritiky současné podoby Senátu a role, kterou hraje v českém politickém systému, existují v podstatě dvě cesty:
- konzervativní. Tu představuje změna volebního systému do Senátu a znamenala by změnu politického složení Senátu ve směru jeho přiblížení aktuálnímu rozložení politických preferencí většiny občanů. Současný dvoukolový většinový volební systém do horní komory českého parlamentu je totiž nepovedeným hybridem, který v kombinaci s drasticky nízkou volební účastí (zejména ve druhém kole voleb) skutečné rozložení volebních sympatií ve veřejnosti nereflektuje ani náhodou. Má rovněž nemalou vinu na nízké legitimitě Senátu a na jeho minimální popularitě ve společnosti. Řešením by bylo jeho nahrazení tzv. britským modelem, klasickým jednokolovým volebním systémem „prvního na pásce“, který přisoudí mandáty skutečně nejsilnějším kandidátům, tj. vítězům volby v jednotlivých volebních obvodech. Dělo by se tak navíc v podmínkách významně vyšší volební účasti, než kterou se může „chlubit“ české druhé kolo. Zachovalo by se i pravidlo obměny třetiny Senátu každé dva roky.
- Druhou variantou by byl návrat k prvorepublikovému modelu, kdy byli senátoři voleni poměrným volebním systémem. Jde o reprezentativnější i spravedlivější mechanismus, přičemž odlišný termín voleb i „obměna po třetinách“ by ve své kombinaci zabránily tomu, aby byl Senát čistou kopií Poslanecké sněmovny.
V obou případech vedoucích ke změně, jelikož se jedná o změny volebních zákonů, by Poslanecká sněmovna nemohla přehlasovat případné senátní veto. Pro schválení by tak bylo třeba nadpoloviční většiny hlasů přítomných senátorů – maximálně tedy 41. To také není číslo z říše snů…
Nic není nemožné
“Revoluční“ cesta, zrušení Senátu, by vyžadovala, jelikož se jedná o změnu Ústavy, třípětinovou, tedy ústavní většinu v obou komorách parlamentu. V Poslanecké sněmovně jde o třípětinovou většinu počítanou ze všech zvolených poslanců (120 hlasů), v Senátu pouze z přítomných senátorů, maximálně tedy 49 hlasů. Při minimální nutné účasti (třetiny senátorů) by dokonce teoreticky šlo pouze o 17 hlasů…Nic není nemožné. Aby se ovšem některý z výše uvedených scénářů mohl naplnit, je třeba zvolit do Senátu dostatečný počet kandidátů, kteří budou mít k některé z těchto razantních změn odhodlání. Přes to nejede vlak…
Poznámka:
Dalšími aspekty role Senátu v českém ústavním a politickém systému, mj. v souvislosti s úpadkem jeho role po zavedení přímé volby prezidenta, se autor tohoto článku Tomáš Doležal zabývá ZDE.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
