Když Pánbůh dopustí, motyka spustí a Senát se vypustí. Například ve Švédsku, v Dánsku či na Novém Zélandu už Senát zákonem odstranili. Jde to tedy, ale dá to fušku. Ve dnech 2. a 3. října se volí třetina celkového počtu senátorů. Za naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) se o vaše hlasy uchází 27 statečných žen a mužů. Aby se Senát rozpustil, je třeba maximálně 49 hlasů, což není tak úplně nedosažitelné číslo. Senát není jen zbytečný. Faktem, že k volbám do něj chodí tak žalostně málo lidí, se totiž stává demokracii nebezpečným, protože nereprezentuje celé voličské spektrum. Ale kdyby vše tímhle končilo! Senát může být pro české národní zájmy i škodlivým, vzpomeneme-li nedávné cesty jeho předsedy Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Marně ho prezident, předseda vlády a ministr zahraničí vyzývali, aby nejezdil, že tím poškozuje obchodní a diplomatické zájmy České republiky. Náš stát se totiž, stejně jako drtivá většina zemí světa, zavázal uznávat výlučně vládu v Pekingu. Odéesák Vystrčil se všem vysmál a postavil si hlavu. Takovýhle Senát chceme? Abyste ale neřekli, že jsem s tím jeho rušením moc „hrrr“, přináším níže klidné argumenty pro i proti, anebo návrhy, jak je možné dosáhnout změny i jiným způsobem.