Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl předem potvrdit to, co říkal pan ministr, že máme před sebou čtyři sněmovní tisky, které jsou velmi důležité, jsou velmi technicky složité a dokonce bych řekl, že jsou i docela odborné.

Evropská komise, potažmo Evropská unie nás nutí do určitých transpozic a jaké věci bychom měli do naší legislativy implementovat. Pokud se budeme bavit o tom, co je potřebné tam dostat, tak to, co je tam to povinné, to se nám tam dostat podařilo, nicméně Evropská unie nám říká, že máme mít nějaké cíle, že do určitých let máme splnit určité cíle. Já si myslím, že těch cílů bychom mohli docílit i trošku ambiciózněji, než nám ministerstvo předkládá, a to, jakým způsobem si to představuji, okomentuji posléze, jak budu představovat své pozměňovací návrhy.

My máme takové velmi jednoduché moto - nejlepší odpad je takový, který vůbec nevzniká. To, že tato legislativa je velmi složitá, můžeme zjistit i tak, když se podíváme, kolik se sešlo pozměňovacích návrhů. Říkal to i kolega poslanec Adamec. Sešlo se celkem skoro sto pozměňovacích návrhů a my za piráty jich podáváme dohromady ke všem čtyřem sněmovním tiskům skoro třicet. Už to tady bylo také určitým způsobem řečeno, já jsem si, když jsme tu legislativu nebo když jsem ji za klub převzal před dvěma lety, tak jsem si vůbec nemohl ani uvědomit, jak moc velký je to byznys. Vůbec mě nenapadlo, co se kolem toho všechno motá. Tlaky skládkařů, tlaky spaloven, tlaky energetiků potažmo, obce, města - všichni tihle v tom mají nějaké své zájmy. A já jsem se jenom vždycky zastavil, jakou roli tady v těchto zákonech hraje obyčejný člověk, obyčejný občan, a zajímalo mě, když on je ten prvopočátek toho řetězce, on to spotřební zboží nakupuje, on ten odpad generuje, kde tam jsou ty jeho zájmy zainteresované. My jsme asi zhruba před rokem tady v Poslanecké sněmovně zavedli velmi jednoduchou věc, a to je kvalitní třídění odpadu, vidíte to tady úplně všichni na chodbách. Zajímalo by mě, jestli si lidé všimli toho, jaké nastalo zlepšení, že tady už nemáme přeplněné koše atd. A to jsou všechno právě ty maličkosti, které začínají odzdola.

Pokud chceme dostat oběhové hospodářství České republiky do 21. století, měli bychom být více ambiciózní. Já si osobně myslím, že ministerstvo odvedlo velmi kvalitní práci, za to musím samozřejmě pochválit, ale jsou tam prvky, které dále představím a které si myslím, že ambicióznější být mohly. Já budu mít k tomuto sněmovnímu tisku trošku delší komentář a posléze také představím svých 16 pozměňovacích návrhů, které jsem k tomuto tisku dodal.

Odpad, který neskončí na skládkách, v energetickém využití nebo nejhůř v přírodě, v oceánech, v půdě, je velmi často tvořen využitelným materiálem. Vyhazujeme to, co by mohlo sloužit jako surovina místo surovin tak zvaně panenských. A to se asi shodneme, že je špatně a vnímáme to všichni, že to je špatně. Takový přístup do 21. století prostě nepatří. Budoucnost je v recyklaci a v maximálním využívání toho, co máme. Potřeba zachování životního prostředí a tedy i nutnost řešit situaci s odpadem, kterého nám vzniká čím dál tím víc, se nyní promítá do legislativy vyspělých států. Je to jeden z důvodů vzniku nové evropské legislativy, směrnic, které mají vést ke vzniku tzv. oběhového hospodářství, cirkulační ekonomiky, zkrátka systému, kdy místo přímky surovina, výrobek a odpad budeme mít tzv. uzavřený kruh, koloběh surovin. Implementace této evropské legislativy je i důvodem vzniku novel českých zákonů, tzv. oběhového balíčku, tedy zákonů, které máme nyní před sebou. Finální podoba, kterou zákonům dáme, rozhodne, zda se Česko vydá na cestu k oběhové budoucnosti, anebo - jak já říkám - budeme stále popelnicí Evropy, což se někdy může i zdát.