Faltýnek (ANO): Bioplynové stanice jsou variabilní zařízení a tvoří flexibilní energetická centra

4.5.2022 1:02 dop.

Projev na 20. schůzi Poslanecké sněmovny 3. května 2022 k návrhu poslanců Ivana Adamce, Radima Fialy, Romana Kubíčka, Michala Kučery, Ondřeje Lochmana, a Antonína Tesaříka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 382/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Faltýnek (ANO): Bioplynové stanice jsou variabilní zařízení a tvoří flexibilní energetická centra
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Faltýnek

Děkuji, paní 1. místopředsedkyně, děkuji za slovo. Hezký večer, kolegyně, kolegové, projednáváme novelu zákona o podporovaných zdrojích energie. Říkám to prostřednictvím paní předsedající proto, protože jsem tady slyšel velkou kritiku, že nehovoříme k věci. A je dobře, že přišel pan ministr zemědělství Nekula zrovna, když mám možnost vystoupit. Já bych poprosil, jestli by bylo možno hovořit těch 20 minut v kuse. (Otáčí se k předsedající.) Pokud by nikdo nenamítal. Děkuji.

Děkuji, děkuji moc. A já bych v tom svém příspěvku chtěl říct pár slov, jak zemědělství lze úspěšně zapojit do bioenergetiky. Nižší závislost na fosilních palivech, vyšší bezpečnost dodávek energií, cenová stabilizace, rozvoj obnovitelných zdrojů a jejich flexibilita - tato témata dnes rezonují a v kontextu událostí snad už všichni minimálně v Evropě chápou jejich význam. A jaká byla až doposud vlastně reakce evropských politiků?

Bohužel zatím jen další analýzy, více byrokracie a důvodů, proč bychom měli efektivní řešení nějak oddálit. Ale doba si žádá konkrétní činy, nikoliv jen další akční plány. Současná situace v Evropě ukazuje, že období naší energetické hojnosti probíhalo do značné míry na dluh naší planety, na tom se snad všichni shodneme, na úkor bezpečnosti a dlouhodobě i s ohrožením stability životní úrovně. Jakákoliv opatření k nápravě již nyní budou vyžadovat více zdrojů a úsilí, neboť přibývají rizika spojená s inflací, nestabilitou dodávek materiálu, s růstem cen a hlavně s nejistotou vývoje na východě.

Evropští politici však mají i mnohem větší motivaci začít věci opravdu měnit. To potvrzuje mimo jiné i závěr z nedávného mimořádného zasedání Evropské rady ve Versailles, kdy Evropská unie do konce roku 2022 sníží spotřebu ruského plynu o dvě třetiny a do roku 2027 odběr veškerých fosilních paliv z Ruska ukončí. Významnou pozici mohou v této souvislosti získat i zemědělské bioplynové stanice, ale nejenom zemědělské, i komunální. Pokud mně vyjde čas, tak se určitě k tomu krátce dostanu.

Od samého počátku byl pro zavádění obnovitelných zdrojů do naší energetiky používán silný argument v podobě energetické bezpečnosti, respektive soběstačnosti a decentralizace. Zdůrazňován byl také silný sociálně ekonomický přínos pro regiony, a to hlavně v případě využití biomasy. Časem se již tyto argumenty staly tak ohranými, že pomalu vymizely z rétoriky. Dnes přichází opět na řadu a do popředí, přesto je dál dehonestujeme - bohužel - politickými hrami a různými pokřivenými principy cirkularity. Jak bláhové dnes připadají situace, kdy v rámci povolovacího řízení bioplynové stanice byla její instalace odporem občanů odsunuta daleko od obce a nepomohl ani argument levného tepla z místní produkce pro občany obce.

Bioplynové stanice se přesto stavěly, protože zemědělci měli v živé paměti krizi z let 2007 až 2009, kdy ceny zemědělských komodit padaly pod nákladové ceny a slibovaný stabilní příjem z prodeje elektřiny byl jednoznačně lepší variantou pro mnoho zemědělských firem. Tlak na využití zemědělské produkce mimo agrární trh se stupňoval podporami na uvádění půdy do klidu zavedením daňových prázdnin, příplatky za využití cíleně pěstované biomasy, investičními podporami a dalšími nástroji.

Za krátké období jsme byli schopni v České republice postavit více než 400 bioplynových stanic s výkonem přes 300 megawatt, a to i přesto, že některé benefity již byly zrušeny během let nejmasivnější výstavby, daňové prázdniny v roce 2010, po roce 2011 se stavělo převážně už bez investičních dotací. Uběhlo pár let a začalo se poukazovat na nízké využití tepla z těchto zdrojů, nastala změna podmínek o připojení z nutnosti instalace dispečerského řízení, přibyla kontrola přiměřenosti podpory, byly zavedeny daně z plynu spáleného na (fléře?) a posléze daň z plynu použitého na výrobu tepla. Dále zpřísnění emisí ve výfukových plynech, změna a výrazné rozšíření výkaznictví, opětovné změny v podmínkách připojení, zavedení podmínek udržitelnosti biomasy a další kroky vlády k zastavení podpory energetických plodin pro bioplynky.

Třešničkou na dortu je pak 12 let stejná výkupní cena elektřiny z bioplynu bez jakékoliv valorizace. Jaký je potenciál bioplynových stanic? Vezmeme-li v úvahu současné provozní podmínky a přidáme k tomu komplikace se získáním stavebního povolení nových zdrojů, tak příliš akceschopní nejsme a zřejmě ani nedokážeme zopakovat za běžných podmínek intenzitu výstavby, kterou jsme předváděli v roce 2011 a 2012. Kromě přípravy nových zdrojů je tedy nutné se podívat na ty stávající a na samém počátku si také říci, co je pro nás prioritou.

Bioplynové stanice jsou totiž variabilní zařízení a mohou tvořit flexibilní energetická centra. Dnes zatím využíváme vyrovnanou výrobu elektřiny a tepla, což je jen zlomek toho, co nám mohou nabídnout a co od nich budeme i blízké době - doufám - požadovat.

V bioplynových stanicích se nachází regulační potenciál o výkonu srovnatelném s přečerpávací elektrárnou Dlouhé stráně, tedy asi 700 MW nebo i vyšším. Regulaci výkonu jsou schopny nabídnout jak na denní bázi, tak i v rámci sezóny, a to už je služba, kterou poskytují zatím převážně jen uhelné elektrárny. Kromě elektřiny umí bioplynky také produkovat biometan v kvalitě zemního plynu, anebo i z koncentrovaného CO2 za pomoci biologických procesů a s přídavkem vodíku produkovat syntetický metan, takzvaný syngas.

Současná produkce bioplynu v bioplynových stanicích v České republice představuje asi 6,5 TWh, což je zhruba 7 % stávající spotřeby zemního plynu. A to není tak málo. Na výrobu takového množství bioplynu je použito okolo 10 až 11 milionů tun biomasy, myšleno tím kejda, hnůj, vedlejší produkty, siláž, senáž, bioodpady. A pěstovaná biomasa pro obor bioplyn zabírá zhruba 130 až 150 tisíc hektarů orné půdy, což je nějakých 4 %, takže žádné drama. Produkce bioodpadů v České republice je asi 1,5 milionu tun. Jestliže hledáme cesty, jak nahradit zemní plyn, tak je najdeme také v precizním využití všech bioodpadů, vedlejších produktů, ale především v pěstované biomase a samozřejmě v úsporách. Nejde však jen o úspory energetické, ale všech zdrojů napříč sektory.

Emisní stopa elektřiny vyrobené v bioplynové stanici z finálního uzenářského produktu, který nenašel uplatnění na trhu, je několikanásobně vyšší než z uhlí. Papírově jde tedy o pokročilé palivo s nulovou emisní stopou, ale ve skutečnosti jsme museli do produktu vložit CO2 ekvivalent v podobě surovin, energií, investic a práce. Úspora potravin končících v odpadu nám uvolní také zajímavé množství zemědělské půdy. Dle různých analýz bohužel zatím třetina všech potravin na světě nakonec skončí jako odpad.

Lepší nakládání s potravinami a snížení množství potravinářských odpadů nám zajistí snížení potřebné plochy pro zajištění výrobních surovin pro potravinářskou výrobu. Zatím u nás v České republice není boj o ornou půdu z pohledu přetahování se mezi energetickými a potravinářskými plodinami. Dnes je Česká republika, to koneckonců všichni víme, teď to rezonuje zejména s krizí na Ukrajině, vývozcem zhruba 3 milionů tun zrnin, obilnin, zrnin, což je v produkci bioplynu přibližně 7 až 8 TWh energie, a také produkce obilí z plochy 300 000 hektarů. Jestliže bychom stejnou plochu využili k produkci plodin pro výrobu bioplynu, získali bychom energii ve výši 13 až 14 TWh. Společně s tím, co máme k dispozici již dnes, bychom dosáhli, říkám teoreticky, nechytejte mě za slovo, asi 20 %, nikoli 7, jak je dneska, ale 20 % současné spotřeby zemního plynu, což by znamenalo náhradu za polovinu dodávek ruského plynu. Otázkou je, jak dokážeme motivovat obor k nové výstavbě a jaké přineseme záruky v podobě legislativy a především její stability, která jak již bylo zmíněno úvodem, bohužel není naší silnou stránkou.

Bioplynové stanice mohou přes léto vyrábět více biometanu a pomáhat plnit zásobníky zemního plynu, v zimním období naopak mohou vyrábět více elektřiny a tepla pro potřeby okolí, nejenom pro vytápění farem, stájí hospodářských zvířat, ale také pro občany. To vyžaduje opatřit bioplynovou stanici jak kogeneračními jednotkami, tak i úpravnou na čištění bioplynu na biometan. Obě technologie pak mohou plynule měnit svůj výkon.

Z pohledu ekonomického jde o neúplné využití vložené investice, kdy každá pracuje jen s částí svého možného ročního využití. Z pohledu energetického jde však o nejlepší řešení a maximalizaci flexibility. Právě taková řešení si zaslouží investiční podporu jak z národních, ale také samozřejmě z evropských zdrojů. Navíc zvýšení flexibility přinese i větší prostor pro fotovoltaiku v síti. Již dnes zemědělci nabízejí instalaci fotovoltaik na rozsáhlé střechy s možností dorovnávání výkonu bioplynovou stanicí tak, aby do sítě tekl požadovaný výkon. Skladovat plyn na ranní a večerní špičku není tak náročné jako skladovat elektřinu v bateriích. Přesto takové řešení dnes bohužel zatím není na stole, protože provozovatel distribuční sítě se dívá na takovou výrobnu jako na součást instalovaného výkonu fotovoltaiky a bioplynky. Takže součet pak výpočtově zatíží síť a výsledek je snížená možnost instalace dalšího výkonu, anebo zamítnutí žádosti o připojení fotovoltaiky. Prostě na optimalizaci a flexibilitu provozních parametrů není bohužel zatím naše legislativa připravena.

Ještě větší problém nastává, když chce provozovatel nabízet i zápornou regulaci a v případě potřeby odebírat přebytečnou elektřinu ze sítě a měnit ji třeba na vodík. Ten potom může technologicky využít pro výrobu syngasu v rámci biologických procesů. Syngas naše legislativa zatím nezná. A metan vyrobený v kombinaci uhlík z biomasy a vodík z elektřiny je zatím nepřekročitelnou překážkou.

Ještě pár slov k nezávislosti na ruské ropě. Dnešní cíl je snížit závislost nejen na ruském plynu, ale i na ruské ropě. A jak už jsem tady hovořil o závěrech z Versailles poslední Rady, tak tam byly přijaty jasné záměry. A myslím si, že nechceme prohlubovat naši závislost na plynu a ropě. Politické pozadí biopaliv je znepokojivé. Nebudu se k tomu vůbec vyjadřovat. To už si myslím, že je za námi. Většina biosložek je však vyráběna z naší produkce obilí, kukuřice, cukrové řepy a řepky. Navíc evropská směrnice RED II nám maximální výši biopaliv první generace zastropovala, a podaří-li se nám snižovat spotřebu PHM, bude nutně muset klesnout i celková produkce těchto biopaliv první generace, už tady o tom bylo hovořeno nesčetně krát. A tyto jsou navíc produkovány za certifikovaných podmínek plnění kritérií udržitelnosti biomasy. Jejich přínos je tedy jasně deklarován a kontrolován.

Od počátku roku 2022 zákon o podporovaných zdrojích zavádí povinnost plnění kritérií udržitelnosti biomasy i pro všechny zdroje využívající pevnou biomasu, a to s příkonem v palivu vyšším jak 2 MW pro bioplynové stanice a 20 MW pro teplárny. Nové zdroje navíc musí plnit i úsporu emisí skleníkových plynů. Může se tedy zdát, že obnovitelné zdroje sice podporujeme, současně však jim bohužel cvičně házíme klacky pod nohy, abychom zjistili, co ještě zvládnou. Jak tedy asi bude vypadat podpora těchto zdrojů v nadcházejících klíčových měsících a letech? Doufejme, že v zájmu naší ekonomiky, nezávislosti a bezpečnosti významně jinak než ta současná.

Na závěr jenom jednu větu. Včera jsem se potkal s jedním významným zemědělcem, který provozuje několik bioplynových stanic. A vlastně na základě té debaty jsem si připravil tady tento příspěvek, který si myslím, že patří do debaty o novele zákona o podporovaných zdrojích energie. A ten zemědělec, já ho nechci jmenovat, ale ten mě prosil, abych tady vystoupil a vyzval ministra zemědělství nebo celou vládu, celou koalici, i s naší pomocí, samozřejmě, pokud bude zájem, abychom se v této složité energetické situaci, kdy chceme postupně snad všichni nahradit závislost na ruském plynu a ruské ropě, tak se začali věnovat tomuto tématu podpory zemědělských bioplynů, ale nejenom zemědělských, protože tady je ještě potenciál samozřejmě komunálních. Víte, že Praha to začíná řešit, Brno to začíná řešit, kdy by velkou část komunálního odpadu vlastně prohnala bioplynkou a tím vyráběla ať už elektřinu, nebo bioplyn.

Takže tolik velmi stručně. Zvládl jsem to ve svých dvaceti minutách. A děkuji vám všem za pozornost. Děkuju.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat
Ing. Jozef Síkela byl položen dotaz

Zákaz spalovacích motorů

Co jste jako ministr průmyslu udělal nebo v nejbližší době, například během našeho předsednictví, uděláte pro zrušení nebo přinejmenším odálení zákazu spalovacích motorů? Nebo už připravujete nějaké dotace pro lidi, aby si mohli elktoauta pořídit?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Primátor Hřib: Vánoční strom ze Staroměstského náměstí našel další využití

22:11 Primátor Hřib: Vánoční strom ze Staroměstského náměstí našel další využití

Primátor hl. m. Prahy Zdeněk Hřib a další zástupci metropole předali domovům seniorů výrobky ze dřev…