Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

za poslanecký klub Starostové a nezávislí jsme se s chutí k této rychlé novele připojili také, protože si myslíme, že ukazuje na jeden z problémů, který tady prostě s exekucemi spojen je, a to, že některé naše občany, mladé lidi posíláme do života tak trochu se zlámanýma nohama a ještě s komplikací, za kterou mnohdy nenesou úplně odpovědnost. Je to doběh toho, jak probíhala výchova, jak probíhala výchova v rodině, jak probíhala samozřejmě vzdělávání a děcka pak jsou ale v situaci, kdy na tom startu, který by je měl pustit do svobodného života, kdy se můžou realizovat a dosáhnout nějakého úspěchu a uskutečnit svoje sny, tak prostě jim to hned na začátku znemožníme. Já si myslím, že je to dobře. Když jsme se o tom s paní kolegyní Valachovou bavili, já osobně jsem si říkal, že v 18 letech, resp. v těch letech začátku, kdy si člověk hledá svoji cestu, jsou tři roky až dost dlouhá doba. Já bych se přikláněl spíše k roku, protože si myslím, že zastavit někoho v tomto období na tři roky znamená vytvořit handicap, který se s ním stejně potáhne až do dlouhých dalších desetiletí. Ale prostě politika je otázkou kompromisu a umění dosáhnout výsledku a tady chápu, že pokud to mělo mít podporu všech klubů, tak bylo potřeba najít kompromisní řešení, které toto dosáhne.

Nemyslím si, že je úplně dobrou vizitkou vlády, že s takovýmito řešeními musí přicházet poslanci. Stejně tak u insolvenčního zákona ten tah na branku byl nahrazen ve finále poslanci a řekl bych přímo tady kolegou Markem Výborným jako předsedou podvýboru, který v určité fázi tu energii převzal. A jsem rád, že byť ne úplně v té ideální verzi z mého pohledu, tak insolvenční zákon v lednu byl schválen a od června je v účinnosti. Myslím si, že se k němu ještě budeme vracet, ale tento zákon k tomu využívat nebudeme.