Feri (TOP 09): Vymahatelnost práva je něco, co bychom sledovat měli

06.11.2019 23:10

Projev na 35. schůzi Poslanecké sněmovny dne 6. 11. 2019 k návrhu poslanců Lukáše Koláříka, Olgy Richterové, Kateřiny Valachové, Jana Hrnčíře a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 295/ - prvé čtení

Feri (TOP 09): Vymahatelnost práva je něco, co bychom sledovat měli
Foto: Hans Štembera
Popisek: Dominik Feri
reklama

Děkuji za něj, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, přeji vám všem hezký večer. Nejdřív si dovolím na úvod k tomu samotnému procesu. Upřímně, zcela upřímně jsem rád, že tu věc projednáváme, byť mě někteří podezírali, že jsem to chtěl nějak zobstruovat tím přerušením na předchozí schůzi nebo něco takového, ale jsem skutečně rád. A byť mám k teritorialitě mnohé výhrady, tak i přesto nebudu navrhovat vrácení, anebo zamítnutí a nebudu také ho podporovat, protože si myslím, že oba dva ty návrhy... Nebo jinak. Ten pirátský návrh nebo ten opoziční návrh, tak tam jsou některá dobrá řešení, která se přijmout dají, která se převzít dají, a u toho vládního návrhu bohužel takový dojem nemám. To je návrh, který všem uškodí a nikomu nepomůže.

Nejdřív na úvod si dovolím zareagovat na to, co tu zmiňoval pan Okamura, a navázat v obecných souvislostech. A vůbec ten projev chci vést spíše v takové rovině doporučení, protože právní debata se povede zejména v ústavně právním výboru a nemělo by cenu to tady zmiňovat. A sice pan místopředseda Okamura zmiňoval otázku vymahatelnosti. A trošku jsme se potkali, protože i já jsem si na tu úvodní část našel důvodovou zprávu k samotnému exekučnímu řádu, kde se píše následující: Změny ve společenském a právním systému se však v uplynulých letech nežádoucím způsobem projevily na neefektivnosti soudů. Problém není jenom délka nalézacího řízení, ale i neefektivnost a zdlouhavost řízení vykonávacího. Po vyhraném soudním sporu často dochází k tomu, že v důsledku zdlouhavé a nepružné exekuce není soudem přiznané právo oprávněného uspokojeno. To znamená, ten zákon sem přišel 20. 9. 2000. To mi byly čtyři roky. A to znamená, že vlastně ta touha zákonodárců tehdy byla, aby se ten přiznaný nárok skutečně vykonal, aby to rozhodnutí nebo to přiznané subjektivní právo nebylo jenom papíře, ale aby skutečně se promítlo v té faktické mimoprávní realitě.

A když to pan místopředseda Okamura prostřednictvím pana předsedajícího zmiňuje, že by to vrátil zpátky, tak mi přijde, že se vůbec nebavil například s těmi advokáty nebo věřiteli, kteří v té době byli činní. Já jsem tu dobu nezažil samozřejmě, logicky. Ale když se s nimi bavím, tak mi vyprávějí zajímavé historky, že jsme se tedy vydali cestou - tehdy soud něco přiznal v tom nalézacím řízení - vydali jsme se cestou soudního výkonu rozhodnutí. A ten soudní vykonavatel tam měl takovéhle štosy papírů a vysmál se nám do obličeje a řekl - no tak, to se tak za rok dočkáte tří procent, pěti procent. To znamená, že těch průměrných 25 % procent, které teď dokážou soudní exekutoři vymoci, tak je oproti tomu velmi dobré. Byť samozřejmě s velkými rezervami.

Když bych citoval dál z té důvodové zprávy, tak tu předkladatelé tehdy zmiňovali, že ve státech, kde byl institut soudních exekutorů již zaveden, je statisticky evidována vyšší efektivnost vymáhání pohledávek. V průměru se v odborných pramenech uvádí zvýšení efektivity na 70 %. To znamená, že ta ambice byla vyšší samozřejmě. Takže v tom máme velký dluh. Ale představa, že se vrátíme k nefunkčnímu modelu soudních vykonavatelů, což byla úprava, která vyplývala ze socialistického práva, kdy neexistoval žádný spotřebitelský úvěr v té dnešní podobě, kdy ty podnikové půjčky byly samozřejmě řešeny nějakou srážkou ze mzdy a nedalo se prostě o nějakém boomu spotřebitelských úvěrů hovořit, no tak to je iluzorní představa, že by to snad mohlo fungovat.

Čili ta vymahatelnost práva je něco, co bychom sledovat měli a vůbec nepodezírám předkladatele ani jednoho návrhu, že by chtěli teritorialitou apriori snížit vymahatelnost práva v České republice. Můj postoj je takový, že stát, který neumí vymoci právo, soudem přiznaný nárok, tak takový stát je k smíchu. Ale myslím, že bychom měli při projednávání tohoto návrhu v ústavněprávním výboru sledovat i tu rovinu vymahatelnosti a hlavně přitom pracovat s daty.

No a k těm některým postřehům a věcem, na které si myslím, že bychom se měli zaměřit a které mi přišly zajímavé například ze seminářů. Tak první otázkou teritoriality je to, jestli to vázání na trvalé bydliště bude skutečně přínosné. Protože například na jednou semináři zaznělo od zástupce jednoho velkého úřadu, že 34 % jeho povinných je nahlášeno na ohlašovně a 47 % pobývá jinde, než na místě trvalého bydliště. (Silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího se žádostí o zjednání klidu.)

Proč to zmiňuju. Ono to nemusí nezbytně znamenat, že teritorialita jako taková je absolutně nefunkční koncept. Myslím si, že v nějaké podobě být přijata má. Ale měli bychom se obrátit na exekutorské úřady a na komoru, aby nám dali přesnější data, nakolik na těch jednotlivých úřadech mají zkušenost například s ohledem na náhradní doručování, že ti lidé pobývají jinde, než na trvalém bydlišti. Což se úzce dotýká otázky doručování. Když se zeptáte exekutora, co jeho trápí - což není úplně obvyklá otázka od politiků, že by se někdo ptal exekutorů, co je trápí - ale oni skutečně říkají - no my bychom chtěli, abychom neměli takové velké výdaje s doručováním. My bychom chtěli třeba buď povinně zřízenou datovku, anebo, když víme, že ten člověk opravdu nepřebírá, nějakou obdobu insolvenčního rejstříku, nějakou elektronickou exekuční úřední desku, nebo něco takového. Takže otázku trvalého bydliště musíme bezesporu vyřešit.

Dále bychom se měli podívat na otázku na téma chráněného účtu. Vím, že kolegyně Valachová se na tom bude nějak podílet. Možná je to zajímavá otázka i pro sociální výbor, protože třeba insolvenční zákon jsme přikazovali sociálnímu výboru, ale nevidím tady, že by na mě souhlasně pokyvovali zástupci sociálního výboru, že ten tisk chtějí. Asi ne, on je poměrně složitej. Ale chráněný chat, to je další věc.

Měli bychom se také pokusit udělat si nějakou analýzu toho, jestli se ty zvýšené dopady na exekutory u velkých věřitelů nemůžou promítnout do cen pro koncové zákazníky. To zůstávalo opomenuto, ale v rámci komplexity řešení toho návrhu by to mělo být zohledněno. Ministryně, paní doktorka Schillerová, tady teď není, takže mě neuslyší, můžu mluvit naprosto svobodně. Stát - DPH - z nákladů exekuce dostává stovky milionů korun ročně. A ty stovky milionů korun ročně jdou od těch dlužníků. Ty peníze by mohly jít na úhradu toho dluhu, té pohledávky, ale jdou státu. A pojďme si opravdu říct, jestli to není něco, na co bychom se taky mohli podívat. Asi to nebude iniciativa úplně z vládních řad, od vládních poslanců, ale to je něco 21 % z nákladů exekučního řízení, to je dost. A to jsou tisíce, možná i desetitisíce, které by mohly jít na úhradu toho samotného dluhu.

Nesporné je taky to, že nápad těch exekučních věcí klesá. Když jsem si tady hledal údaje, tak v Severočeském kraji v roce 2016 bylo 131 (?tisíc) nově zahájených věcí, v roce 2018 jenom 99 tisíc. Což je pro ten opravdu exekucemi velmi těžce postižený region - lepší se to, lepší se to. Ale myslím, že bychom měli prospektivně řešit tu situaci do budoucna, aby nenastal takto tíživý stav.

No a když jsem zmiňoval to, že budeme jako poslanecký klub vstřícní, tak co tím konkrétně myslím, ať nemluvím abstraktně. My jsme v rámci projednávání insolvenčního zákona možná byli až nespravedlivě v těch postojích, řekněme, skutečně přísní. Až příliš mnoho jsme možná v situacích, kdy to nemuselo být, zavstávali a snažili se prosadit ty oprávněné zájmy věřitele. To budeme dělat i v rámci této novely exekučního řádu, ale vidíme z toho již teďka cestu v podobě nějaké omezené teritoriality, v podobě nějaké teritoriality, která by dopadala na bagatelní nároky.

Ale u toho musím zmínit již předem, že je potřeba to vnímat, za mě tedy minimálně, ruku v ruce s připravovaným návrhem zákona o soudních poplatcích. Patrik to tady zmíní, protože to je z jeho hlavy. Ale ty soudní poplatky tady zmiňuji z jednoho důvodu. Hovoříme-li o bagatelních nárocích - ten zákon o soudních poplatcích hovoří o 20 tisících, dá se hovořit o 10 tisících - tak se tam bude zvyšovat podle návrhu Ministerstva spravedlnosti ten poplatek na dvojnásobek. Co tím říkáme těm věřitelům? Máte tady nějaký malý nárok, nějaké dlužné nájemné, bude vás stát víc se soudit, bude vás víc stát ten boj o to právo v tom nalézacím řízení. No a potom posléze se může teoreticky stát, že si nebudete moci vybrat exekutora a nedej bože si bohužel to kolečko vybere za vás exekutora, který ten váš nárok nebude umět vymoci tak, jako exekutor jiný.

V tomto kontextu, já to vnímám, v tomto kontextu bychom to měli zvažovat. Velmi děkuji za to, že se to projednává. Vždy jsme hlasovali za to, aby se to projednalo od té chvíle, co byl předložen vládní návrh. Jsem rád, že na to konečně došlo a těším se na projednávání v ústavněprávním výboru.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Bauer (ODS): Možná ani nemyslíte seriózně celou důchodovou komisi

12:27 Bauer (ODS): Možná ani nemyslíte seriózně celou důchodovou komisi

Projev na 62. schůzi Poslanecké sněmovny 30. října 2020 k jednorázovému příspěvku důchodcům v roce 2…