Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.
Já zde nyní zdůvodním náš návrh na vyslovení nedůvěry vládě.
Možná vás překvapím, ale jsem si jist, že dnes zde vlastně nerozhodujeme o vládě ani o politické orientaci vlády. Ani dnes nebudeme hlasovat o úspěších a neúspěších této vlády, podle toho, jak to kdo z nás vidí a hodnotí. A musím říct, ale musím říct, že takový předmět rozhodování, takové hlasování, by mě těšily mnohem více, než to, co zde bude následovat dnes nyní. Bohužel ale, o tomto dnešní hlasování nebude.
Ve skutečnosti zde dokonce nehlasujeme ani o konkrétní osobě. Rozhodujeme zde o pokračování nebo ukončení jedné velmi konkrétní situace. Neudržitelného stavu, ve kterém se ocitla ústavní funkce předsedy vlády. Ústavní funkce (s důrazem) předsedy vlády a s tím i celá republika. Proto by bylo pro naši debatu účelné, pro naši debatu a naše rozhodování, velmi účelné představit si například, že premiér se pro dnešek nejmenuje Andrej Babiš, ale že se třeba jmenuje Jan Novák. Já se omlouvám všem Janům Novákům, ale je to prostě obvyklé jméno, nebo nějak podobně. Je podle mě totiž účelné oprostit se od kontroverzní emoce, pozitivní nebo negativní emoce, kterou vyvolává osoba současného premiéra. Na tom by naše rozhodnutí nemělo stát a padat, a to pokládám za velmi důležité.
Stejně tak pokládám za důležité, abychom místo opakování známých důvodů a známých faktů kolem osoby předsedy vlády, abychom místo toho si odpověděli dnes především na následující otázku. A ta zní takto. V případě, že dnes nevyslovíme nedůvěru vládě, v případě, že zůstane ve funkci současný předseda vlády, jak si vlastně představujeme, že budou věci dál fungovat? A opravdu chceme převzít odpovědnost za všechny důsledky, které jsou s tímto stavem spojeny?
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Máme tu co do činění z nejdůkladnějším, největším střetem zájmu, jaký jsme si donedávna nedovedli představit ani teoreticky, který bychom možná očekávali v nějaké rozvojové zemi, nad jejíž demokratičnosti a vyspělosti ohrnujeme nos a nestojí nám ani za řeč.
Máme zde příběh se zápletkou, kterou by nedokázal napsat mnohý autor detektivek nebo politických thrillerů. A naší ústavní povinností je chránit integritu ústavní funkce předsedy vlády. A v tomto případě je naší povinností chránit ústavní funkci předsedy vlády před jím samotným.
Možná bych začal tím, že pokud zůstane předseda vlády ve funkci, v žádné chvíli nebudeme vědět, kdo k nám vlastně mluví, jak jedná a proč tak jedná, zda je to obviněný, zda to je spoluobviněný, zda to je otec, hlava rodiny, předseda vlády, je to doktor Jekyll nebo mistr Hyde. Zda jde o vystupování a jednání obviněného člověka, který chce minimalizovat pravděpodobnost svého odsouzení, což je oprávněný zájem každého obviněného, ale už to není legitimní jednání předsedy vlády, nebo jde o jednání otce, který chrání své obviněné děti, což je přirozené jednání každého otce a každý z nás má pro to pochopení. Zde jde navíc o děti, které jsou s ním obviněny ve stejné kauze. Bylo by pochopitelné a logické, kdyby je otec chránil, ale už toto samo znemožňuje výkon funkce předsedy vlády v souladu s ústavou. Nebudeme ani vědět, zda se v jednání předsedy vlády s těmito problémy neprojevují ještě nějaké další společné zájmy rodiny, jejíž několik členů čelí trestnímu stíhání, když už dnes samotné spojení předsedy vlády a rodiny vyvolává řadu nežádoucích asociací. Nebo zda jde v té dané chvíli přece jenom o vystupování v ústavní pozici předsedy vlády, o takové vystupování a jednání, které nemá vůbec nic společného s osobní situací předsedy vlády.
A já myslím, že každý z nás rozumí, ať už to přiznáte nebo nepřiznáte, každý z vás rozumí tomu, že není v lidských silách oddělit tyto úkoly, už i proto, že každá z těchto úloh, být obviněný, být otcem obviněných dětí a být premiérem, každá z nich je sama o sobě ohromně těžká a zatěžující. A to říkám bez ironie, to říkám s maximálním pochopením.
Ale stejně tak jako každý rozumíme tomu, jak je to těžké, tak stejně tak každý rozumíme tomu - a opět ať to přiznáme nebo nepřiznáme - každý rozumíte tomu, jaká se s tím pojí rizika.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jednou z důležitých povinností každého premiéra při výkonu funkce je také chránit ústavní pozici předsedy vlády před jejím možným ohrožením, před nátlakem, vydíráním, před útoky na integritu této funkce a podobně, ať už by se to dělo prostřednictvím jeho samého nebo jeho nejbližších. A premiér také musí být chráněn a sám chránit svoji funkci před takovým druhem nátlaku, vydírání či selhání, které by souviselo třeba s jeho rodinou. Ale my jsme se dostali do situace, že toto předseda vlády dělat nemůže. Nemůže to dělat, protože premiér nechrání ústavní funkci předsedy vlády, on ji naopak soustavně vystavuje nebezpečí. A sám dnes představuje pro ústavní funkci předsedy vlády bezpečnostní riziko.
Proto říkám a říkám to jasně, jsme to my, Poslanecká sněmovna, která má dnes ústavní povinnost chránit ústavní pozici předsedy vlády před jím samotným.
Máme tu co do činění se situací, která je postavena na hlavu a která staví do neřešitelné situace i další ústavní nebo další státní instituce. Odpovězme si například na otázku, jak mohou příslušné státní instituce chránit předsedu vlády, což je jejich povinnost, pokud jeho rodinný příslušník ve společnosti jeho zaměstnance, ruského občana, navštěvuje Krym. A v tomto kontextu, dámy a pánové, je zcela vedlejší, do jaké míry dobrovolně nebo nedobrovolně, jak za této situace mohou státní orgány chránit funkci předsedy vlády. Odpovězte si sami. Jak mají orgány státu předsedu vlády zároveň vyšetřovat jako soukromou osobu a zároveň chránit ústavní funkci a její integritu.
A k tomu přidejme fakt, že jeho rodina neumí, nemůže nebo nechce přijmout a respektovat pravidla, která prostě musí umět přijmout a respektovat rodina premiéra.
Umíte si někdo z vás opravdu představit, jak je možné chránit integritu ústavní funkce předsedy vlády, tedy fakticky nejsilnější exekutivní pozici v České republice, jak je to za těchto okolností možné?
A tím se, dámy a pánové, dostávám k třetímu souboru otázek, které před nás tato neúnosná situace staví. Právníci říkají, že každý soudní proces nebo soudní rozhodnutí musí být nejen nestranné a objektivní, ale že se musí takovým i jevit. Myslím, že toto je důležitá zásada. Toto je důležitá zásada, která se dá zobecnit a dá se zobecnit i pro naši úlohu a pro naše povinnosti. Lidé mají právo na to, aby mohli důvěřovat státu. A my máme povinnost rozhodovat tak, aby lidé státu skutečně důvěřovali a důvěřovat mohli.
A položme si otázku, kolik lidí v této republice uvěří, že kterékoliv policejní vyšetřování a rozhodnutí státních zástupců a možná pak i soudů, že ta rozhodnutí budou nestranná, že nebyla nikým a ničím ovlivněna v případě, v němž jde o předsedu vlády, který je jedním z nejbohatších lidí v této zemi a současně zastává exekutivně nejsilnější funkci. Může zde zůstat zachováno přesvědčení o nestrannosti, objektivitě a vládě právního státu? Nebo je pravděpodobnější, nebo je mnohem pravděpodobnější, že se tady rozšíří pochybnosti, a to, prosím, pochybnosti bez ohledu na to, jak toto rozhodování státních orgánů a soudů nakonec skončí, ať už osvobozením, nebo odsouzením. Ty pochybnosti tu budou.
Sám předseda vlády nám od počátku říká - a tady ho budu citovat - že je to účelovka a že to je kampaň. Dámy a pánové, podotýkám, že předseda vlády tady mluví o policejním vyšetřování, o řízení státních zástupců, o trestním stíhání ze strany orgánů republiky.
A ptejme se znovu a se vším pochopením, ale ptejme se znovu: sděluje nám to obviněný, to lze pochopit, anebo nám to říká pan premiér jako premiér? A to pak samozřejmě v každém z nás musí vzbudit vážné obavy o stav našeho státu a vzbuzuje je to i u veřejnosti.
Dámy a pánové, uvědomujeme si opravdu všichni vážnost situace, to s čím si zde hrajeme, jaké devastační účinky takováto situace může mít? Ne na vládu, ale na vnímání lidí, na víru v právní stát, na důvěru ve státní instituce, na to všechno, co je pro demokracii a pro naši republiku tak nesmírně důležité. A kdo z té větší části lidí, kteří předsedovi vlády nedůvěřují, uvěří tomu, že to všechno bylo podle pravidel, když dojde v kterékoli instanci k zastavení stíhání nebo k osvobozujícímu rozsudku? Kdo? Toto chceme riskovat? Toto všechno, tuto všechnu nedůvěru chceme riskovat? A to máme, dámy a pánové, dnes v rukách a o tom budeme rozhodovat. A kolik lidí v naší republice a za našimi hranicemi uvěří, že šlo prostě jenom o nevinnou náhodu, pokud se rodinný příslušník předsedy vlády odjel rekreovat právě na Krym a náhodou ve společnosti ruského státního občana, protože nikdo vhodnější po ruce nebyl, a pak už tam nebyl ani on a kdo ví, zda tam vlastně byl a kdo tam vlastně byl a proč tam vlastně byl. A mohou občané například věřit řádnému a ničím neovlivněnému výběru policejního prezidenta vládou, v jejímž čele stojí premiér s takovýmto konfliktem zájmů? Mohou tomu občané věřit?
Opakuji znovu, já mám velké pochopení pro životní komplikace, mám velké pochopení i pro složité situace, do kterých se člověk může dostat v rámci své rodiny. A určitě jste si všimli, dámy a pánové, že se tady záměrně vyhýbám jménům, protože my tady dnes nebudeme hlasovat o jménech, ani o zdravotním stavu rodinných příslušníků, ani o maření nebo nemaření vyšetřování. O tom všem nebudeme hlasovat. Budeme hlasovat o ústavní pozici předsedy vlády. To je vážná věc. Dnes rozhodujeme o tom, zda připustíme, zda v nastalé situaci osobních a rodinných problémů a pochybností a otazníků jde o novou přípustnou normu pro ústavní funkci předsedy vlády, že tyto podivné propletence vztahů a osob a tento fantastický svět střetů zájmů považujeme za tolerovatelnou výbavu pro předsedu vlády České republiky. A já jsem přesvědčen, že naší povinností je říci ne, nepovažujeme něco takového za přijatelnou výbavu, nepovažujeme něco takového za normu. Toto se nesmí stát normou pro ústavní pozici předsedy vlády v České republice. Je absurdní, aby Českou republiku vedl premiér s takovým množstvím problémů. Je nepřijatelné, aby měl takový člověk jakýkoli vliv na chod orgánů činných v trestním řízení. Je nepochopitelné, že toto nevadí koaličním partnerům. Je naivní si myslet, že předseda vlády s těmito osobními tlaky a rodinnými problémy rozumí tomu, v každé situaci, jaký má problém a že pro něj bude na prvním místě vždy Česká republika a nikoliv stíhaná rodina. Je zbabělé říkat, že za tu situaci může část opozice nebo celá opozice. Je smutné, že se v této věci začínáme podobat některým zemím třetího světa a je nešťastné, že už rok a půl stále dokola řešíme osobní a trestní problémy premiéra a jeho rodiny.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to jsou hlavní důvody, proč jsme vyzvali předsedu vlády k demisi a proč jsme připraveni vyslovit vládě nedůvěru. Jsme si jisti, že za dané situace je to jediné možné a odpovědné jednání ve prospěch našeho státu. Jediné možné a odpovědné jednání ve prospěch našeho státu, abychom chránili ústavní instituce, abychom udrželi důvěru v právní stát a abychom místo osobních problémů předsedy vlády mohli konečně společně řešit problémy naší země.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
