Děkuji. Já budu stručný. Mohl bych reagovat na vystoupení svého předřečníka nikoliv teď, ale před nějakou chvílí při jeho prvním vystoupení. Prostě náš právní názor se neshoduje na tom, co obsahuje článek II Ústavy. Ale to si myslím, že je mé právo takový názor vyslovit a setrvávám na něm, protože Ústava ČR opravdu předpokládá, že bude existovat zákon, kdy lid vykonává svou moc přímo.

Na druhou stranu s ním mohu souhlasit, že můžeme kdykoliv přijmout speciální ústavní zákon, abychom rozhodli o tom, nebo o onom. Ale to není předmětem tohoto jednání. Protože tady jde o to, abychom mohli takové referendum vyhlásit obyčejným zákonem nikoliv ústavním, a proto také KSČM byla smířlivá k těm některým věcem, které byly rozporovány, ať už jde o otázku mezinárodně právních závazků nebo závazků, které se týkají i závažných vnitrostátních záležitostí, kdy ta intenzita toho dotyku na současný nejen právní řád, ale faktický stav společnosti může být vysoká.

Takže to nám umožňuje, abychom se smířili s tím, že část věcí bychom museli rozhodovat v referendu jenom na základě ústavního zákona, nového ústavního zákona jako byl jediný ústavní zákon o referendu o vstupu či nevstupu do EU, který dopadl nakonec ve prospěch vstupu, tak jak rozhodli občané ČR. A na druhou stranu je tady řada závazků, například v mezinárodně právní oblasti, která takovou intenzitu určitě nemají a klidně by podle toho obyčejného zákona mohly být rozhodovány. Například jak dlouho má mít přístup ČR k mezinárodně právnímu závazku o mořském dnu, který je jeden z 250 mezinárodně právních závazků ČR.