Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové,

budu poměrně stručný, nechci prodlužovat naše jednání a tak, jak bylo avizováno, předmětem mého vystoupení je zejména návrh usnesení Poslanecké sněmovny.

Komunistická strana Čech a Moravy projevila velkou trpělivost a dobře si uvědomuje, jak dlouho trvá nouzový stav. Požádali jsme při posledním jednání v lednu vládu o poměrně jednoduchá řešení, která se potom mediálně zúžila na to, aby byl nástup dětí do škol. A znovu opakuji: byl to nástup od 1. února, kdy začínaly jarní prázdniny a ten postup byl tedy odstupňován tak, že to nebylo zatížení pro všechny a najednou. Druhý bod se týkal zejména organizovaných návštěv na venkovních sportovištích, zase se to mediálně zúžilo na skiareály, ale to už je ta mediální zkratka, která je součástí našeho současného života. Když si vezmeme ty ostatní věci, o kterých hovořil Zdeněk Ondráček, tak je jasné, že ani jeden z těch požadavků neměl žádný vliv na státní rozpočet, naopak mohl mít pozitivní vliv na státní rozpočet. Samotný nástup dětí do škol prvního stupně by znamenal, že část těch rodičů, kteří byli vázáni na to, aby byli s dětmi do deseti let doma, mohla jít znovu do práce a tak nahradit ty, kteří momentálně byli na jejich pracovních místech, například z řad vojáků, policistů, hasičů, nebo jiných složek IZS.

Také jsme věděli, že to nemůžeme brát absolutně. A když jsme nedospěli, respektive když jsme dostali příslib, že tak vláda učiní, nečekali jsme, že si to vláda vyloží tak, že nám vyhovět vůbec nemusí a že nebude nic jiného hledat. Tím dlouhodobým požadavkem Komunistické strany Čech a Moravy bylo právě to, že v době nouzového stavu, který je skutečně vážným zásahem, tak jak říkala paní vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová, budou předloženy některé zákony.

A musím říct, že jsem velmi, ale velmi zklamán postupem zejména Ministerstva vnitra, protože návrh zákona, ústavního zákona o bezpečnosti jsme diskutovali od léta, resp. podzimu loňského roku. To, že nepostoupilo to jednání, není vinou Komunistické strany Čech a Moravy. Dokonce si troufám říct, že není vinou ani žádné jiné politické strany zastoupené v této Poslanecké sněmovně. Ale neochota v tom čase, který byl poskytnut pro nouzový stav, mě fascinuje, s jakou lehkostí to Ministerstvo vnitra vzdalo.