Děkuji, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, paní ministryně. No, já musím říct, že sice souhlasím s kolegou Veselým, ale na druhou stranu se bavme o tom, kdy se tím teda komplexně budeme zabývat. Jestli je vůle buď v poslaneckých klubech najít napříč politickým spektrem nějakou shodu na tom, kdy se konečně stane exekuce prioritou Poslanecké sněmovny. Anebo jestli vláda bude mít tolik času a vůle předložit změnu zákona o exekutorech a exekuční činnosti.
Já jsem se o to pokoušel několikrát a poslední širokou novelu jsem předkládal už ve volebním období 2010 až 2013. Byl to sněmovní tisk 610, bylo tam 56 pozměňovacích návrhů a byla to nejkomplexnější novela, která kdy byla předložena této Poslanecké sněmovně. Neprošlo mi to, protože tehdy vůle pravicové koalice Petra Nečase a Miroslava Kalouska neměla zájem na tom, aby vůbec ochránila lidi a brala exekuce jako předmět podnikání, který je výhodný, zejména pro ty exekutory, přestože exekuce je výkon státní moci.
Mně se tedy logicky zdálo, že bychom neměli privatizovat státní moc a že by se o to měli starat zaměstnanci státu a že by měli postupovat ve prospěch toho věřitele, ale s ochranou práv toho dlužníka. A pak by se nemohly stávat takové exekuce, které tady byly přečteny, nebo byly čteny při jiných příležitostech. Neexistuje například námitka proti - tedy relevantně uplatnitelná námitka - proti konkrétnímu exekutorovi, který dostane ten exekuční případ.
To přece je potřeba řešit, jakým způsobem se s tím vypořádává soud, na který se můžeme obrátit, protože nikdo nemůže být odebrán svému zákonnému soudci. A já samozřejmě mohu vytýkat právní zpracování toho návrhu docela efektivně, ale nemám to v úmyslu. Nemám to v úmyslu, protože si můžeme říct, že půjdeme cestou, kdy se to bude vracet navrhovatelům k přepracování a řekneme - ano, nepatří to do občanského zákoníku, patří to do zákona o exekutorech - což já považuji za správnější - ale máme tady předložený návrh, který není legislativně úplně nemožný. Vzpomeňte si, když se měnil - jenom při kupní smlouvě - ten plátce daně z převodu nemovitosti, kdy bylo jasné, že původní koncepce, která platila podle občanského zákoníku 40/1994 Sb., po jeho novelizacích, takže ten, kdo peníze dostal, má peníze na zaplacení daně a tady tu daň odvádí - samozřejmě se to promítalo do té ceny, jiným (nesroz.) se to promítá dnes - a zákonný ručitel byl ten druhý, pokud šlo například o privatizaci státního majetku, protože tam ten kupující a prodávající byl také zřejmý.
_profil_top.jpg)
A v tuhle chvíli najednou máme tedy řešení, proč to nedávat do občanského zákoníku. Já si myslím, že to je možné, že to ustanovení toho nejobecnějšího právního předpisu, tedy občanského zákoníku - a je to nejobecnější právní předpis - tak byl konstruován. Já jsem pro něj nehlasoval, protože to považuji za konstrukci, která svým způsobem úplně neodpovídá současným společenským vztahům, je to spíše občanský zákoník, který přeskočil několik období dozadu k té koncepci, která tady byla vypracována na začátku 19. století v roce 1811 - a tu dobu jsme, myslím, několikrát překonali - a ty pokusy nebo tu novelizaci spíše skončili v tom, kdy se tady hádáme ještě dnes o svěřenecké fondy. Je to pravda. Tak to je, protože jsme tam implantovali dávno překonané právní instituty - do toho nového občanského zákoníku - které se ukazují nevhodné pro materiální právo v době 21. století.
Ale - na druhou stranu - proč nestanovit právě v tom nejobecnějším právním předpisu, občanském zákoníku, co je prioritou toho splácení? To je možná konstrukce. Dokonce si myslím, že odpovídá společenské potřebě, kterou tady dneska máme a můžeme tím zavázat nejen exekutory, můžeme tím zavázat dokonce i ty, které nalézají to právo a v tom případě u toho nalezení toho právního titulu budeme mít jasno, že nemůže soudce postupovat jinak, protože v tom nejobecnějším předpisu bude vázán tím, nakolik i ty jednotlivé smlouvy o půjčce budou konstruovány.
Já mohu vytýkat leccos, ale na druhou stranu tu konstrukci samotnou nevyčítám a předpokládám, že bychom mohli klidně ten zákon pustit v prvním čtení, uspořádat na to seminář a tam si vyjasníme, jakou cestou máme jít. Možná, že potom ho kolegové stáhnou, protože například vláda do té doby předloží nějakou komplexnější novelu, ke které se budeme moci vyjadřovat, ano, i z toho pohledu, který tento návrh zákona řešit nemůže, protože tak ani není koncipován. On vyjadřuje velmi úzkou část toho, co se odehrává mezi věřiteli a dlužníky a podle mého soudu ji upravuje celkem pochopitelným způsobem. To je totiž také věc, kdy v tom právním vědomí si musíme říct, jestli postupujeme způsobem, který je akceptovatelný a ta znalost práva je potom dána také tím, nakolik lidé akceptují, že takhle to má být po právu. My tady totiž často přijímáme normu, která zvyšuje povědomí toho tradovaného vtipu, zejména v naší advokátské obci, že - prosím vás, nehledejte za právem spravedlnost, to jsou dvě velmi rozdílné kategorie.
Takže já jsem pro to, abychom to prvním čtením pustili. Nejsem spokojen s tou normou, nemůžu říct, že jsem úplně vypořádán s tím, že by ten zákon měl platit tak, jak je napsán, ale myslím si, že pořád je doba na to, abychom se o tom bavili ve výborech, případně semináři, případně ve druhém čtení udělali pozměňovací návrhy, které by vedly k tomu sledovanému cíli, protože to sleduje nějaký cíl. To znamená, nápravu těch nejodpornějších - promiňte mi - pokusů, jak privatizovanou státní moc zneužít ve prospěch těch, kteří si ji pokusili vzít pro sebe a je jim lhostejný zájem věřitele, je jim lhostejný dlužník, ale jejich zisk je jim prioritní. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Psali jsme:
autor: PV
