Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, musím na úvod říct, že opravdu nejsem šťastná z toho vysokého schodku pro rozpočet na tento rok, který máme před sebou a s největší pravděpodobností bude schválen. Víte, sociální demokraté se vždycky snažili o zdravé veřejné finance. Já si pamatuji, že padala vláda, když šlo o navýšení o jednu miliardu nad sto. Snažili jsme se po celou dobu, a dá se dohledat, resp. byla to sociální demokracie, která prosadila střednědobé výhledy, která zpracovávala konvergenční programy tak, abychom plnili maastrichtská kritéria, aby tedy zadlužení odpovídalo kritériím, které znamenají vstup do eurozóny a dobrou pozici pro českou ekonomiku.

Snažili jsme se, a dá se opět dohledat, aby veřejné finance byli v České republice zdravé. A proč? Protože bez zdravých veřejných financí nejsme schopni udržet fungující stát. Protože zdravé veřejné finance znamenají, že stát má dostatek financí na školství, na zdravotnictví, na bezpečnost, na podporu zdravého životního prostředí. A to jsou věci, které znamenají rovnost šancí pro každého. Víte, že sociální demokracie má tři základní hodnoty - svobodu, solidaritu a spravedlnost. A jinak než tím, že připravíte podmínky proto, aby každý člověk, každé dítě mělo skutečně rovnost šancí, prostě tyto hodnoty nenaplníte, nezajistíte.

Znova opakuji, jde nám o to, aby fungovaly veřejné služby. A na to stát prostě musí mít. Ale. Ale.

Vzpomínám si na takzvaný Topolánkův batoh, který znamenal, že tenkrát Topolánkova vláda, a byl to také komplexní pozměňovací návrh premiéra, podsekla příjmy státního rozpočtu ve chvíli, kdy už se ve světě mluvilo o nastupující krizi. Pak přišla ekonomická krize. A co to znamenalo? Zavádění poplatků ve zdravotnictví, snaha o zpoplatnění zdravotní péče, opět otevřena debata o zavedení školného a zpoplatnění pomalu všeho včetně toho, že člověk vůbec dýchá. Prostě šlo o demontáž veřejných služeb na jedné straně a šlo o škrtání, vzpomínám věci týkající se osob se zdravotním postižením a tak dále, tedy omezení výdajů, to proškrtání se z krize. To proškrtání se z krize tenkrát znamenalo, že krize v České republice byla třikrát delší než v okolních zemích, a to bylo tedy opravdu umění, protože jestliže česká ekonomika je silně navázaná, silně proexportní, silně navázaná na okolní země, na ekonomiku Německa a dalších našich sousedů, tak když se to u nás podařilo těmito vnitřními nekompetentními zásahy pravice roztáhnout na třikrát delší dobu, tak to byl skutečně výsledek.