Haas (ODS): Směrnice používá typické unijní ptydepe

Dobré dopoledne. Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se přihlásil proto, abych vám za skupinu poslanců napříč třemi politickými stranami představil a nějak srozumitelně lidsky vysvětlil obsah pozměňovacího návrhu, který je v informačním systému Poslanecké sněmovny nahrán pod sněmovním dokumentem číslo 847. To je ten důvod, proč jsem zde.

Nejprve tři takové obecné věci a pak vysvětlení - ono to zrovna tak hezky kulatě vyšlo - deseti opravdu věcných, konkrétních změn, které ten - pokud si to mohu dovolit říct, slovo - komplexnější pozměňovací návrh přináší, tři ty obecnější věci. My, když jsme sněmovní tisk 55 procházeli, tak se přiznám, že ve skupině poslanců jsme měli poměrně značné obavy z jeho dopadu do praxe obcí a do podnikatelské praxe. Hned vysvětlím proč.

Evropská směrnice poprvé přináší do České republiky, do českého prostředí něco výrazně nového a výrazně nové vztahy mezi obcemi a výrobci v tom smyslu, že samozřejmě takové instituty jako provozovatele kolektivních systémů, to v odpadové legislativě známe, ale ten robustní nový systém vzájemných náhrad, finančních náhrad mezi výrobci a obcemi, respektive mezi provozovateli kolektivních systémů a obcemi, to je opravdu novinka, kterou přináší evropská směrnice, a je potřeba samozřejmě nějakým způsobem pokud možno odladit, aby tento nový systém fungoval co nejlépe jak pro obce, tak pro výrobce a pro provozovatele. To je ten první důvod.

Druhý důvod - a v tom jsme našli opravdu pochopení s Ministerstvem životního prostředí, já ještě v tom třetím bodu zasloužené poděkování pak řeknu - určitě tím pozměňovacím návrhem, a to může být, řeknu, nebo mohla by být obava některých z vás, protože ten pozměňovací návrh skutečně přišel až po projednání ve výboru, ale on reagoval - já to pak řeknu právě v tom třetím bodu - on reagoval mimo jiné i na tu velmi v dobrém slova smyslu a v uvozovkách bujarou debatu na výboru, tak neměníme - to podtrhuji třikrát - nijak věcný smysl a věcný záměr vládního návrhu. To opravdu podtrhuji třikrát.

A ten třetí bod, opravdu vysvětlení toho, proč ten pozměňovací návrh přichází až po projednání ve výboru, já nejsem členem výboru pro životní prostředí, jsem tady za tu skupinku poslanců, kde jsou členové výboru pro životní prostředí, takže ten obsah těch dobrých a kvalitních debat na výboru znám, tak opravdu společná práce s kolegy z MŽP - a teď řeknu - jak ze sekcí MŽP věnujících se odpadové legislativě, tak s legislativci MŽP, opravdu příprava toho komplexního pozměňovacího návrhu tak, aby byl kladně odsouhlasen a je kladně odsouhlasen legislativci MŽP, tak trvala, vyžádala si nějaký čas.

Takže to je ten důvod, proč s tím pozměňovacím návrhem přicházíme až teď, a opravdu z mé strany bez jakéhokoliv pochlebování paní ministryni velké poděkování kolegům z MŽP, že tu spolupráci k hledání kompromisu - a ten kompromis je vždycky nějakým způsobem náročný pro obě strany - tak za to velké poděkování.

A teď už půjdu věcně, nemám těch deset bodů seřazených podle priorit, ale ti z vás, kdo pracujete se sněmovními dokumenty, tak jdu v zásadě podle paragrafů, jdu chronologicky padesát pětkou, vždycky se pro přehlednost odkážu na paragraf vládního návrhu, do kterého pozměňovacím návrhem zasahujeme. Opravdu zdůrazňuji, není to řazení podle priorit, těch změn je celkem deset, a vysvětlením je nikoliv právnicky, ale pokusím se je vysvětlit úplně lidsky.

Změna první v § 8 v takzvané označovací povinnosti výrobců, přinášíme jednu změnu, která je plně v souladu s článkem 7 směrnice, a ta změna je, že tu takzvanou označovací povinnost mohou výrobci plnit nejen na výrobku samotném - dovedete si asi představit, řeknu, jisté drobné nebo rozměrově malé plastové výrobky - ale že mohou, mohou označovací povinnost výrobci plnit i na obalu tak, aby nedocházelo k žádné diskusi, k žádné debatě, k žádným právním sporům v českém právním řádu, tak opravdu to, co umožňuje článek 7 směrnice, tak tím pozměňovacím návrhem přinášíme výslovně i do vládního návrhu. To znamená, označovací povinnost pro výrobce nejen na výrobku samotném, ale i na obalu. Změna číslo jedna.

Změna číslo dva, § 9 vládního návrhu, článek 10 směrnice, takzvaná osvětová povinnost nebo povinnost k osvětové činnosti výrobců, pozměňovacím návrhem přinášíme do vládního návrhu to důležité. Osvětová činnost není nic jiného než informovanost směrem k veřejnosti. Takže pokud o něčem informuji, tak musím znát účel a obsah, o čem bych informovat měl. Takže zase pozměňovacím návrhem zcela v souladu s článkem 10 směrnice přesně definujeme, co má být věcně obsahem oné osvětové činnosti výrobců.

Změna číslo tři, § 10, tam těch úprav společně s § 15 je asi nejvíce. V § 10 je schováno několik povinností, několik pravidel, takže ta třetí z měna se týká reportovací povinnosti výrobců vůči Ministerstvu životního prostředí o množství odpadů. Podle vládního návrhu a v souladu se směrnicí mají výrobci povinnost každoročně informovat Ministerstvo životního prostředí o množství, opravdu o množstevních jednotkách odpadů sebraných - teď to řeknu zjednodušeně - v rámci systému odpadového hospodářství na obcích, ale uvědomme si, že výrobce má tuto reportovací povinnost, ta reportovací povinnost může být samozřejmě předmětem relativně nemalé nebo relativně významné finanční sankce, ale výrobce není ten, kdo by přece těmi daty sám o sobě disponoval.

Čili to, co jsme doplnili do zákona, je v zásadě povinnost součinnosti obcí, opravdu povinnost součinnosti obcí tyto údaje o množství odpadu sebraného v jednotlivých obcích výrobcům poskytovat tak, aby výrobci mohli - aby ten řetězec toku těch informací byl úplný - splnit svoji informační povinnost vůči Ministerstvu životního prostředí. A druhá věc, kterou jsme tam doplnili, je jakýsi korektiv toho - protože tu praxi, opravdu je to novinka - opravdu chceme nějakým způsobem zajistit, že fungovat bude i v českém prostředí, tak jsme doplnili jakýmsi korektivem, zdali ty údaje v nějaké míře detailů po výrobcích spravedlivě požadovat, což bude korektiv, který se obcí nějak nedotkne, bude to na posuzování orgánu státní správy v konkrétních individuálních případech.

Změna číslo čtyři, mohla z původního vládního návrhu nastat obava, zda v té náhradě nákladů, která od výrobců bude směrem k obcím směřovat, aby - řekněme - nebyl nafukována nad rámec nějaké účelnosti, efektivnosti, takže tou změnou číslo čtyři do vládního návrhu - zase do § 10 - výslovně specifikujeme, že - řeknu - náhrada za obcí organizovaný sběr do sběrných nádob na směsný komunální odpad se bude týkat opravdu pouze společných sběrných nádob umístěných - to je výslovné doplnění - na veřejných prostranstvích.

Tak, aby nějakým způsobem dostala ta náhradová povinnost směřující k náhradě ze strany výrobců obcím v tomto směru zcela jasná pravidla.

Změna číslo pět, ta si myslíme, že je možná tím nejpodstatnějším, ale ne jediným. Proto já říkám, já jdu chronologicky, ne podle priorit. Změna číslo pět. Byl to jeden z bodů, který byl předmětem meziresortního připomínkového řízení jako jeden z nejvýznamnějších bodů. Kdo jste se sněmovním tiskem 55 a s vládním návrhem seznámen, tak víte, že nakonec se ta finanční náhrada ze strany výrobců směrem k obcím postavila na principu soukromoprávní náhrady, která by měla plynout ze smluv uzavíraných mezi výrobci, resp. provozovateli kolektivních systémů, a obcemi. Nešlo se nakonec cestou poplatků, byť to byl jeden ze silných pointů v meziresortním připomínkovém řízení. Respektovali jsme tuto cestu, kterou ministerstvo považuje z nějakých důvodů za lepší. Čili neměníme ten princip zesmluvnění. A v původním vládním návrhu byla relativně krátká lhůta jednoho roku, dokdy mělo na území České republiky dojít k zesmluvnění 90 % obcí, ale pozor, pokrývajících 90 % obyvatelstva České republiky. Což by znamenalo, že pokud by z jakýchkoli důvodů, debat, teď to uvádím jenom jako příklad, ne, že bych takové signály měl, se tak zvaně šprajcla Praha nebo šprajclo hlavní město Praha, tak by tato povinnost nikdy nemohla být splněna. A byla tam opravdu relativně velmi krátká lhůta jednoho roku. Vezměte si počet obcí v České republice, 6 200, 6 300 obcí, nechytejte mě, prosím, úplně přesně za tu číslovku. Takže tuto povinnost zesmluvnění samozřejmě v souladu se směrnicí v zákonu necháváme, ale pod pozměňovacím návrhem ji rozkládáme do tří let a do tří hodnotových milníků. Do jednoho roku 30 % obcí pokrývajících 30 % obyvatelstva, do dvou let 60 % obcí pokrývajících 60 % obyvatelstva a ve třetím roce dosažení toho cílového milníku 90 % obcí pokrývajících 90 % obyvatelstva.

Změna číslo šest, původní vládní návrh, a to se může zdá jako víc správní pravidlo, ale ono opravdu věcně v tom vládním návrhu chybělo, takže změna číslo šest spočívá v tom, že musíme samozřejmě počítat s tím, že svět se vyvíjí, což je dobře, že se vyvíjí, přicházejí noví výrobci s novými plastovými výrobky, tak jsme museli do zákona doplnit výslovné pravidlo, jaká časová a hodnotová kritéria mají platit pro výrobce, kteří budou vstupovat na trh se svými novými výrobky po nabytí účinnosti zákona, takže tou změnou číslo šest v pozměňovacím návrhu vkládáme vlastně časové pravidlo pro tyto výrobce nebo nové výrobce uvádějící nebo oni to asi nebudou noví výrobci, spíš uvádějící nové výrobky, které budou podléhat jako vybrané výrobky této legislativě. tak nové pravidlo a pro ně ty milníky budou platit od prvního uvedení výrobku na trh.

Změna číslo sedm, tak, aby ten smluvní proces, pokud jsme se v zákonu vydali tím principem nikoli veřejnoprávního poplatku, ale soukromoprávní platby na základě smlouvy, tak smlouvu vždycky musí uzavřít minimálně dva. Může jich být i víc, ale minimálně dva, to holt smlouva jinak uzavřít nejde. Tak jestliže na jedné straně mám výrobce, resp. provozovatele kolektivního systému, tak jsme do zákona doplnili. Zvažovali jsme i s legislativou MŽP, zda tam dát smluvní povinnost obcí. Teď všechny zástupce obcí a já myslím, že téměř každý z nás je v nějaké roli v municipalitě. Můžu uklidnit, že nakonec jsme zvolili asi nejvhodnější kompromisní řešení spočívající v tom, že pokud návrh smlouvy, ty návrhy smluv v té nové legislativě budou připravovat výrobci, tak pokud návrh smlouvy ze strany toho výrobce, vždycky si tam doplňte resp. provozovatele kolektivního systému zastupujícího více výrobců, bude odpovídat ve všech obsahových parametrech této nové legislativě, tzn. ten výrobce si tam nemůže vymyslet nic špatného navíc pro obce. Pokud zejména výpočet náhrad, tzn. to podstatné pro obce, to finanční plnění, bude odpovídat pravidlům, a za chviličku se k tomu dostaneme, stanoveným tímto zákonem, k nim má i Evropská komise vydávat k těm náhradám podle směrnice a podle zmocnění ve směrnici konkrétnější metodiku, takže pokud ten návrh smlouvy, který výrobce předloží obcí, bude plně odpovídat tomuto zákonu, tak jsme tam nastavili povinnost součinnosti obcí směřující k uzavírání těch smluv. Jestliže máme tady zákonnou povinnost, že musíme určité procento obcí v této zemi zesmluvnit, tak tam musí být nějaké řeknu legislativní v dobrém slova smyslu pošťouchnutí z obou stran.

Změna číslo osm, navazuji na ty finance, tu náhradovou povinnost jsme zpřesnili v zásadě ve třech aspektech tak, aby se výrobci, a snažili jsme se opravdu ten model ladit tak, aby ta konečná podoba zákona byla přijatelná pro všechny aktéry. Nemá cenu psát zákon pouze pro jednoho aktéra, tzn. jak pro obce, pro výrobce, tak pro MŽP, tak tady řeknu, aby se výrobci neobávali toho, že obce budou své požadavky na finanční náhrady nafukovat, tak pozměňovacím návrhem jasně stanovujeme, že výše těch náhrad musí odpovídat - a to je právní terminus technicus, věřím, že právníci v tomto sále by potvrdili velmi časný, velmi obvyklý, musí odpovídat skutečným a účelně vynaloženým resp. vynakládaným, abych použil správný vid slovesný, vynakládaným nákladům obcí právě řekněme na tu odpadovou činnost na území obce. První pravidlo.

Druhé pravidlo, to si myslíme, že je velmi důležité zas naopak pro obce a v původním vládním návrhu nebylo, zavedli jsme povinnost výrobců, protože za stanovení těch částek a za způsob výpočtu budou odpovídat výrobci, kteří taky ten způsob výpočtu budou zveřejňovat, tak jsme zavedli povinnost každoroční aktualizace výpočtového modelu tak, aby v zásadě se ty obce nemusely spokojit s tím, že v časovém okamžiku nula bude jednou stanovena náhrada a ta samá náhrada se pak bez ohledu na reálný vývoj cen v této zemi bude neměnná. Takže povinnost výrobců pravidelně minimálně jednou ročně aktualizovat výpočtový model pro náhrady poskytované obcím. A třetí věc, kterou já pracovně si nazývám valorizace, v té pravidelné každoroční aktualizaci budou výrobci povinni zohledňovat vývoj cen v České republice, kde důvodová zpráva k tomu pozměňovacímu návrhu velmi detailně věcně říká, co se míní tím zohledněním vývoje cen v České republice. Důvodová zpráva jasně specifikuje, že se tím míní právě náklady. Nemohli jsme se odpíchnout od obecné inflace zveřejňované Českým statistickým úřadem, protože ta svým košem, ze kterého se počítá, úplně neodpovídá těm nákladům, které budou obce hradit. Takže v důvodové zprávě jasně vysvětlujeme, že tím zohledněním, nebo tou povinností pro výrobce zohledňovat vývoj cen v České republice, máme právě zohlednění těch nákladů, které obce vynakládají na odpadovou činnost týkající se plastových výrobků.

Změna předposlední, devátá, § 15, zase, vždycky jsem slíbil, že odkážu na paragraf, abyste se mohli orientovat v tom vládním návrhu, § 15, povinnosti provozovatelů kolektivních systémů. Já bych to mohl zúžit do jedné věty, že to, co jsem říkal pro výrobce, protože provozovatelé kolektivních systémů si v zásadě můžeme zjednodušeně představit jako jakési zástupce výrobců nebo skupin výrobců, tak pro provozovatele kolektivních systémů v § 15 v zásadě děláme významově totožné změny, jako pro výrobce. Takže když to shrnu, rozložení povinnosti zesmluvnění do tří let, zase se stejnými milníky 30 %, 60 %, 90 % v prvním, druhém, ve třetím roce pro zesmluvnění. Povinnost součinnosti obcí zase v poskytování údajů pro provozovatele kolektivních systémů. A v součinnosti pro uzavření smlouvy mezi obcí a v tomto případě provozovatelem kolektivního systému. A zase pravidla pro stanovení náhrad, která ta náhrada, když bude tokem přes provozovatele, tak bude plynout od něj. Takže zase skutečné účelně vynakládané, povinnost každoroční aktualizace. A ta třetí věc, zohlednění cenového vývoje v České republice, to znamená to, co já nazývám pro obce valorizace náhrad.

Změna poslední, desátá, možná víc politická než pro tu praxi. A já si myslím, že ten signál je důležitý a jsem taky rád, že s ministerstvem jsme nalezli kompromis. To je výše, omlouvám se za zadrhnutí, to je výše pokut. Směrnice používá typické unijní ptydepe, že pokuty musí být v tom národním transpozičním předpisu dostatečně jak represivní, tak preventivní. My se snažíme za tu skupinu poslanců dívat na české právo a rozlišovat trošičku to, jestli ten konkrétní právní předpis přináší více - a teď to slovo neříkám hanlivě - byrokratické povinnosti, nebo jestli to je právní předpis, který chrání nějakým způsobem opravdu taková ta nosná práva. Omlouvám se, že teď použiji příměr úplně typu trestního zákoníku nebo něčeho takového, opravdu takové té stěžejní normy.

Asi si na rovinu můžeme říct, že tento vládní návrh přináší řekněme další, ale nutnou byrokratizaci českého prostředí jak municipálního, tak podnikatelského, a nedomníváme se, že pro ty právní předpisy více byrokratické by měly být voleny takové horní hranice sankcí, jaké se v českých zákonech v posledních letech objevují. Takže se snažíme vysílat tím pozměňovacím návrhem jisté signály, že naší zemi by možná slušelo víc než toho represivního šlapání na plyn - a to vyjadřují právě ty horní hranice možných pokut, tak ubrat, ukázat, že jsme primárně liberální stát, že jsme stát, který má stavět primárně na odpovědnosti těch subjektů. Já také nežiju v ideálním světě, že bych si myslel, že subjekty, adresáti českých právních předpisů budou ty předpisy plnit, pokud v nich nebude bič. Bič odborným termínem sankce je nepochybně důležitou součástí právního řádu. Ale snažíme se to nějakým způsobem rozlišovat a horní hranice - teď zase bych mohl vyjmenovávat jednotlivé skupiny přestupků - ale hranice 10 milionů korun v tomto zákoně, který primárně opravdu směřuje k té byrokratizaci, ale nehanlivě, nutné byrokratizaci jak toho municipálního, tak toho podnikatelského prostředí v České republice, nám připadala opravdu hodně, takže jsme se nakonec s Ministerstvem životního prostředí dohodli na snížení všech finančních sankcí, jejich horních hranic, jak jsou v zákoně nastaveny, na 50 % oproti té původní výši ve vládním návrhu.

Takže tolik. Pokud někdo přijde s pozměňovacím návrhem, notabene - a toho jsme si vědomi, to jsem se snažil vysvětlit - s ním přijde až po projednání ve výboru, byť reaguje na tu debatu ve výboru, tak si myslíme, že je férové nějakým podobným přehledným způsobem to odůvodnit pro všechny z vás, zasloužíte si to. Takže tolik přehledné odůvodnění.

Pokud by z debaty vyplynuly jakékoli otázky kohokoli z vás k tomu pozměňovacímu návrhu, tak jsem připraven reagovat. Děkuji za případnou podporu nebo - já věřím, že snad za většinovou podporu toho pozměňovacího návrhu a samozřejmě v podrobné rozpravě se k němu ještě přihlásím už pouhým odkazem. Děkuji mnohokrát.