Lidskost a skutečná pomoc pro naše lidi v tomto úřadu není žádoucí. Na každého, kdo tzv. nejde stoprocentně „s námi“ je připraven kýbl špíny, který se v pravý čas najde. A platilo to za minulého režimu a platí to dodnes.

Přece to nebylo jenom fenoménem minulého režimu, že mladý odborník, začátečník, nemohl publikovat, aniž by se pod jeho dílo přidáním několika větiček připojil nějaký šéf, či zasloužilý pracovník oné instituce. (Malá odbočka, na západě to bylo a je naprosto samozřejmé, že se pod geniální dílo někoho kdo je NO NAME podepíše někdo, kdo je NAME, ale už bez nápadů. Jsou o tom romány, filmy). A jdu-li do oboru, který znám - copak si můžete myslet, že zpěvačka Madonna mohla složit spoustu svých největších hitů sama?

Tak to prostě funguje zcela normálně na západě – tam jde hlavně o peníze. A fungovalo to bohužel i u nás za minulého režimu, kde sice o žádné peníze moc nešlo, protože žádné nebyly, ale šlo o prestiž. Nakonec to funguje i dodnes v mnoha oborech činností, včetně vědy, jak mnohdy prosákly zvěsti i z nejvyšších vědeckých institucí. 

Samozřejmě prokurátor Urválek je velké jméno negace, jenomže sám si pamatuji, že v té době, kdy se jeho zločinná činnost začala dostávat na veřejnost, v roce 1968, jsme my, tehdy mladí, měli úplně jiné předměty našeho zájmu. Takže paní Válková skutečně nemusela o Urválkovi a jeho minulosti nic slyšet, anebo ji to prostě šlo tak zvaně jedním uchem dovnitř  druhým ven. Urválek jako synonymum justičních vražd, se začal objevovat ve své zrůdné „velikosti“ až po roce 1989.