Nicméně toto stanovisko neznamená, že si TOP 09 nepřeje zákon o státní službě. Já sám bych za sebe řekl, že nejpodstatnější věc, kterou naše státní služba potřebuje, je profesionalizace. Uvedu jeden z mnoha příkladů ze zdravotnictví – zavádění systému DRG, neboli platby za diagnózu.

 

V okolních zemích byla platba za diagnózu zavedena v rozmezí od dvou do pěti let a následně začala být používána a postupně dolaďována. U nás se o této platbě diskutovalo 15 a více let a v době, kdy jsem nastoupil jako ministr zdravotnictví, na útvaru pro veřejné zdravotní pojištění ministerstva nebyl jediný člověk, který by byl systém schopen kultivovat jako státní úředník, navrhovat změny a postupy, jak jej urychleně implementovat, ale ani člověk, který by systému DRG kompletně rozuměl. Ekonomové velkých i malých nemocnic, kteří se v systému orientovali podstatně lépe, než vrcholoví úředníci, neměli možnost ovlivnit stát a Ministerstvo zdravotnictví, aby tuto metodiku zavedly. Přitom se jedná o metodiku, která se velmi dobře osvědčila ve všech zemích, které ji používají. Zavedení dále stagnovalo především proto, že státní správa nebyla schopna v některých oblastech nabídnout odborníky, kteří by uměli shromáždit a osvojit si potřebné informace ze zahraničí, komunikovat s uživateli tohoto systému a začít jej implementovat. Přes skvělou lidskou zkušenost se zaměstnanci na Ministerstvu zdravotnictví musím konstatovat, že mezi nimi byli i lidé, kteří neměli celostátní vrcholovou úroveň, a nalézt za ně dlouhodobě stabilní špičkové profesionály není lehké.