Dobré odpoledne, dámy a pánové. Jsem rád, že jako předseda školského výboru mohu potvrdit, že jednání dneska bylo konsenzuální, že jsme se snažili najít řešení, které pomůže našim školám, protože si prožívají velmi těžké období. O tom není sporu. 

A já jen pevně věřím, že to těžké období co nejdříve pomine. A samozřejmě toto těžké období s sebou nese mimořádná opatření, mimořádná řešení. A tento zákon je svým způsobem tímto mimořádným řešením. Úmyslně to říkám, protože si myslím, že je to řešení, které není systémové. Možná stálo za to pouvažovat o tom, abychom zobecnili toto ředitelské volno a volno, které je k tomu dáno, těch 10 dnů, i třeba k jiným nemocem, protože si myslím, že může hrozit nebezpečí dalších epidemií, přijdou spalničky, žloutenky a podobně. Čili jinými slovy řečeno, ten ředitel by mohl mít tuto pravomoc i v jiných situacích. A my to máme skutečně nastaveno v rámci tohoto zákona jako velmi výjimečné řešení. A pokud se snažíme o to, aby náš právní systém, aby naše legislativa byla jednoduší, tak jsme tímto moc tomu nepomohli.

Ale vraťme se k tomuto zákonu, který prošel konsenzuálně. Říkám to, jak to dneska zaznělo, jak to proběhlo. Z 22 přítomných 22 bylo pro tento návrh zákona, což považuji za konstruktivní přístup ze všech stran členů tohoto školského výboru. Nicméně, a to tam také zaznělo, má to své nedostatky. Vychází to ze situace, která tady byla popsána. A já ji tedy zopakuji. My v podstatě tímto zákonem řešíme problém, který se dlouhodobě táhne, a to je komunikace krajských hygienických stanic s našimi školami, to znamená konkrétně s řediteli. Není to tak dlouho, kdy jsem ještě v říjnu, v listopadu řešil obdobný problém, kdy jsme žádali po krajských hygienických stanicích, aby ředitelům pomohly poslat děti do karantény a uzavírat třídy