Vadí mi dvě věci. První z nich je vztah velké části občanů k vodě. Mnozí si stále myslí, že se vrazí trubka do země, a voda pak teče v neomezeném množství. Tomu by koneckonců odpovídaly i letecké pohledy na naše obce a města, lesknoucí se modrými oky bazénů. Druhá věc je neexistující vodohospodářská koncepce naší země. Zde musím pochválit náš krajský odbor životního prostředí, který se alespoň v rámci kraje snaží tuto situaci řešit.

V celorepublikové rovině se však mnoho neděje. Jímání dešťových vod do barelů a nádrží dělali naši předkové od nepaměti a bez dotací. Nebylo by účelnější a účinnější zabývat se koncepcí zásobování vodou na celostátní úrovni? Třeba přestat povolovat individuální zdroje (studny) v oblastech, dostatečně pokrytých veřejnou vodovodní sítí. Vždyť často studny složí jen pro napouštění bazénů. Takový zákaz by ale bolel. A politika, který by ho prosadil, by volič neměl rád. Je přece zvyklý spíš na dárky, byť placené z kapes nás všech. „Ale co, voda (zatím) teče…“