Poměrně poctivě jsem sledoval celé dění v poslanecké sněmovně, až do té jedné v noci… Nebýt pánů Kalouska, Babiše a Stanjury, tak by to byla celkem nuda. Ještě že to tihle tři občas oživili a pobavili mě. Nejdříve jsem jednání sledoval se zájmem. Čekal jsem věcnou diskuzi (jak naivní) nad programovým prohlášením vlády. Očekával jsem vystupování poslanců z ANO a ČSSD, kteří budou hájit zájmy vlády a obhajovat programové prohlášení. Očekával jsem, že vystoupí poslanci KSČM a jasně vysvětlí, proč chtějí vládu podporovat (pardon, tolerovat).

Po rádoby státnickém projevu novopečeného předsedy vlády přišly první rozpaky… „Co to jako bylo?“ ptal jsem se sám sebe. Ale dobře, to byl jen začátek… Bude to lepší, budou diskutovat a budou věcní…

Jsem naivní. Jo, jsem. Slovo „ano“ nepoužívám záměrně, fakt se mi už hnusí… Takže „jo“…